2 VSPH 1715/2016-A-21
KSUL 46 INS 2275/2016 2 VSPH 1715/2016-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště 664, Benešov nad Ploučnicí, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 2275/2016-A-16 ze dne 23. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 2275/2016-A-16 ze dne 23. srpna 2016 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením zastavil insolvenční řízení zahájené na návrh dlužníka Pavla anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění soud uvedl, že dlužníka usnesením č.j. KSUL 46 INS 2275/2016- A-8 ze dne 4.4.2016 v souladu s ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyzval k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení a zároveň jej poučil, že může řízení zastavit, nebude-li záloha zaplacena. S poukazem na to, že odvolací soud uvedené rozhodnutí usnesením ze dne 22.7.2016 (č.d. A-13) potvrdil, avšak dlužník uloženou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby bylo v insolvenčním řízení nadále pokračováno. Namítal, že ust. § 108 odst. 3 IZ dává soudu pouze možnost, a nikoliv povinnost zastavit insolvenční řízení, a podotkl, že se dostal do patové situace, neboť mu insolvenční řízení bylo zastaveno pro nezaplacení zálohy v situaci, kdy podal insolvenční návrh právě z důvodu nedostatku finančních prostředků a neschopnosti plnit své závazky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě isir.justi ce.cz zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud ani dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že insolvenční soud uložil dlužníku usnesením ze dne 4.4.2016 (č.d. A-8), aby do tří dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč, a současně jej poučil o následku v případě nesplnění uložené povinnosti spočívajícím v možnosti zastavení insolvenčního řízení. Toto usnesení bylo k odvolání dlužníka potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22.7.2016 (č.d. A-13), jež bylo dlužníku doručeno na adresu jím označeného bydliště dle ust. § 50 odst. 1 o.s.ř. vhozením do jeho domovní schránky dne 8.8.2016. Lhůta k zaplacení zálohy mu tak dle ust. § 74 odst. 2 IZ počala běžet dne 9.8.2016 a skončila dne 11.8.2016; záloha však zaplacena nebyla.

Nedošlo-li v mezidobí k rozhodné změně poměrů dlužníka, z nichž insolvenční soud při svém rozhodnutí o záloze vycházel (a o ničem takovém obsah spisu ani odvolání nesvědčí), může úvaha soudu spočívat toliko v tom, zda pro nesplnění povinnosti zaplatit zálohu je namístě insolvenční řízení zastavit, anebo přikročit k vymáhání zálohy.

Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může být soud s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, jehož řešení-jako v daném případě-lze očekávat jedině konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (ust. § 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Provedení takového výkonu rozhodnutí a exekuce je (i za trvání konkursu dlužníka) umožněno toliko pro pohledávky v režimu za podstatou, a to na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného dle ust. § 203 odst. 5 IZ (ust. § 109 odst. 1 písm. c/ IZ); to ovšem není případ nároku z titulu povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace soud prvého stupně postupoval správně, když insolvenční řízení zastavil, a protože ke změně stavu věci nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že pravomocné rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník podal insolvenční návrh znovu, přičemž shledá-li insolvenční soud, že o návrhu může (na základě nových údajů) rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, nebude po něm v souladu s ust. § 108 odst. 1 věty poslední IZ zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustrné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešní otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nevyššímu soudu ČR.

V Praze dne 17. října 2016

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková