2 VSPH 171/2013-B-64
KSUL 46 INS 2113/2009 2 VSPH 171/2013-B-64

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka FK Chmel Blšany, s.r.o., sídlem U Stadionu 235, Blšany, zast. advokátem JUDr. Jindřichem Rajchlem, sídlem Na Dlouhém lánu 41, Praha 6, o odvolání INSOLV, v.o.s., sídlem Růžová 1416/17, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 2113/2009-B-57 ze dne 6. prosince 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 2113/2009-B-57 ze dne 6. prosince 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 46 INS 2113/2009-B-57 ze dne 6.12.2012 v insolvenčním řízení vedeném na majetek FK Chmel Blšany, s.r.o. (dále jen dlužník) schválil konečnou zprávu a vyúčtování insolvenčního správce Ing. Igora Trutenka (dále též jen správce) s tím, že celkové příjmy majetkové podstaty činí 9.565.990,-Kč, z toho činí zpeněžení zajištění 9.300.000,-Kč a správci byla převedena záloha ve výši 50.000,-Kč, zajištěným věřitelům bylo vydáno celkem 9.381.143,-Kč, z toho České správě sociálního zabezpečení 899.384,-Kč a společnosti s ručením omezeným ANTONÍN ROSA 7.641.639,-Kč a 294.000,-Kč, správci, jenž není plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal odměnu ve výši 180.306,-Kč a původnímu insolvenčnímu správci INSOLV, v.o.s. (dále též jen původní správce) přiznal odměnu ve výši 7.200,-Kč zahrnující i daň z přidané hodnoty, rozhodl o náhradě hotových výdajů správce ve výši 72.329,-Kč s tím, že již byla uhrazena, a o náhradě hotových výdajů původního správce ve výši 6.511,-Kč, dále rozhodl, že náklady spojené se správou a udržováním majetkové podstaty činí 485.120,-Kč, z toho z výtěžku zpeněžení zajištění bylo odečteno 346.000,-Kč a do vyúčtování bylo zahrnuto 139.120,-Kč, očekávané výdaje v souvislosti s ukončením konkursu činí 4.541,-Kč, zbývající prostředky včetně zálohy činí 234.847,-Kč, pohledávky postavené naroveň pohledávkám za podstatou činí 0,-Kč a k rozvrhu nezbývá nic (bod I. výroku). Pod bodem II. výroku rozhodl o tom, že správce uspokojí z výtěžku zpeněžení svou odměnu ve výši 180.306,-Kč a odměnu původního správce ve výši 7.200,-Kč, hotové výdaje původního správce ve výši 6.511,-Kč a hotové výdaje související s ukončením konkursu ve výši 4.541,-Kč, a pod bodem III. výroku rozhodl o tom, že odměna správců a náhrada hotových výdajů budou uhrazeny ze zůstatku výtěžku zpeněžení ve výši 184.847,-Kč a ve zbývající části ve výši 13.711,-Kč ze zálohy, jejíž nepoužitý zbytek ve výši 36.289,-Kč bude vrácen společnosti s ručením omezeným ANTONÍN ROSA. Konečně, správci uložil, aby do 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení uspokojil dosud neuspokojené pohledávky za podstatou a pohledávky postavené jim naroveň a aby mu sdělil a doložil, že tak učinil (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 7.8.2009 rozhodl o úpadku dlužníka a usnesením ze dne 22.9.2009, jímž současně potvrdil odvolání původního správce a ustanovení správce, rozhodl o úpadku dlužníka. Dne 22.5.2012 mu správce předložil konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a hotových výdajů, kterou po jeho výzvě opravil a předložil znovu dne 14.9.2012. Původní správce mu zaslal vyúčtování své odměny a hotových výdajů dne 10.7.2012. Dne 26.9.2012 zveřejnil soud konečnou zprávu, přičemž účastníky řízení uvědomil o tom, že proti ní mohou podat námitky do 15 dnů od zveřejnění. Tato lhůta uplynula dne 11.10.2012, žádné námitky podány nebyly. Protože soud neshledal žádnou překážku, jež bránila schválení konečné zprávy, rozhodl o ní, jak uvedeno shora.

Podle konečné zprávy bylo zpeněžením získáno 9.565.990,-Kč, přičemž do této částky zahrnul soud i zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, již složil věřitel ANTONÍN ROSA, s.r.o. a již soud převedl správci. Ve vyúčtování sice správce nerozlišil hotové výdaje a náklady vynaložené na správu a zpeněžení zajištěného a nezajištěného majetku, dle názoru soudu je však lze ověřit nahlédnutí do usnesení, jímž správci udělil souhlas s vydání výtěžku zajištěným věřitelů (č.d. B-41 a B-47). Náklady odečtené z výtěžku zpeněžení zajištění činily celkem 346.000,-Kč, ostatní náklady na správu a udržování majetkové podstaty činily 139.120,-Kč. Zajištěným věřitelům České správě sociálního zabezpečení a společnosti s ručením omezeným ANTONÍN ROSA bylo vydáno celkem 9.381.143,-Kč.

Na odměně z výtěžku připadajícího na zajištěné věřitele náleží správci, jenž není plátcem daně z přidané hodnoty, dle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) podle soudu odměna ve výši 180.143,-Kč, přičemž na nezajištěné věřitele a na úhradu pohledávek postavených naroveň pohledávkám za podstatou žádný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepřipadl. Kromě toho správce vyúčtoval hotové výdaje ve výši 72.329,-Kč, jež nesouvisely se zpeněžením zajištění. Původní správce vyúčtoval své hotové výdaje ve výši 9.317,-Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty a podíl na odměně ve výši 112.500,-Kč zvýšenou o daň z přidané hodnoty.

Co se týče rozhodování o odměně správce a původního správce, vyšel soud z toho, že celková výše odměny činí 180.143,-Kč, a konstatoval, že původní správce byl ze své funkce odvolán na první schůzi věřitelů. Vycházeje z těchto skutečností vyjádřil myšlenku, že když odměna má původ ve výtěžku určeném zajištěným věřitelům, nelze z ní nic vyplatit původnímu správci na úkor správce, jenž na ni má 100 % právo , a odměna původního správce by mohla být vyplacena pouze z výtěžku určeného nezajištěným věřitelům, a protože takového výtěžku (a potažmo odměny) není, měla by být uhrazena z obecného výtěžku zpeněžení majetku, příp. ze zálohy na náklady ins. řízení nebo státního rozpočtu . Soud dále uvedl, že se neztotožnil s návrhem původního správce na to, jaký podíl z odměny by mu měl náležet, když během necelých dvou měsíců ve funkci sestavil soupis majetkové podstaty a seznam přihlášených pohledávek 12 věřitelů, které na přezkumném jednání přezkoumal. S přihlédnutím k úpravě oddlužení splátkovým kalendářem, která je využívaná insolvenčními soud i v typických případech o rozhodování o odměně ins. správce (fáze před schválení oddlužení, malé reorganizace apod.), má soud zato, že se soudní praxe ustálila na názoru zákonodárce, že přibližná hodnota (za kterou náleží správci odměna) je 750,-Kč měsíčně (srov. § 3 vyhlášky). Soud přesto zohlednil, že v tomto řízení bylo třeba učinit úkony, které na straně majetku i závazků přesahují průměrné hodnoty v rámci oddlužení. S ohledem na přezkum přihlášek 12 věřitelů, považuje soud za adekvátní odměnu s přihlédnutím k vykonané práci a podílu času z celkové délky trvání ins. řízení ve výši 6.000,-Kč (3.000,-Kč/měsíc; resp. 500,-Kč/přihláška). Proto původnímu správci, jenž je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží odměna ve výši 7.200,-Kč a správci náleží odměna ve výši 180.306,-Kč.

V návaznosti na rozhodnutí o odměně rozhodoval soud i o náhradě hotových výdajů. Vzhledem k omezení dle ust. § 7 odst. 2 vyhlášky rozhodl, že původnímu správci náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,-Kč zvýšená o daň z přidané hodnoty (tj. 5% z odměny ve výši 6.000,-Kč) a náhrada doložených hotových výdajů ve výši 1.000,-Kč za nákup kolků a 5.151,-Kč na cestovném, což činí spolu s daní z přidané hodnoty celkem 6.511,-Kč.

Konečně, soud uvedl, že dle konečné zprávy byly všechny hotové výdaje a náklady na správu majetkové podstaty-vyjma hotových výdajů původního správce a předpokládaných výdajů spojených s ukončením řízení-již uhrazeny. Protože zůstatek výtěžku zpeněžení majetkové podstaty činí 184.847,-Kč a je třeba z něj uhradit odměnu správce a původního správce a shora zmíněné hotové výdaje, vysvětlil soud, že na jejich úhradu bude použita část zálohy, jejíž zbytek bude vrácen věřiteli společnosti s ručením omezeným ANTONÍN ROSA. K rozdělení mezi nezajištěné věřitele tak nezbude nic.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se původní správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu stanoví odměnu ve výši 108.903,60 Kč a přizná náhradu hotových výdajů ve výši 11.180,40 Kč včetně daně z přidané hodnoty. V odvolání poukazoval na ust. § 38 a 303 odst. 2 insolvenčního zákona a na ust. § 1 a § 6 vyhlášky a dovozoval z nich, že v případě výpočtu odměny v konkursu podle ust. § 1 odst. 3 vyhlášky měl by podle ust. § 6 téže vyhlášky každému ze správců (správci i původnímu správci) náležet podíl z takto vypočtené odměny. Názor soudu, že tuto část odměny lze vyplatit pouze správci, označil za nesprávný. Dále insolvenčnímu soudu vytkl, že se nijak nevypořádal s otázkou rozsahu jím vykonané činnosti, když nevzal v úvahu, že původní správce vykonal v insolvenčním řízení všechny náročnější, dohledávací a zajišťovací činnosti s výjimkou zpeněžení majetkové podstaty. Zmínil sice, že původní správce sestavil soupis majetkové podstaty a seznam přihlášených pohledávek, ale provedení dalších činností pominul, a porušil tak základní principy pro stanovení výše odměny. Nesprávně poměřoval i náročnost provedené činnosti, když výši odměny dovozoval z činnosti prováděné insolvenčními správci při oddlužení, zatímco se v daném případě jedná o konkurs obchodní společnosti s rozsáhlým majetkem, do řízení přihlášenými různorodými pohledávkami zajištěnými instrumenty rozličného charakteru a složitější strukturou věřitelů. Z nesprávnosti při stanovení výše odměny a z přehlédnutí, že dne 30.10.2012 předložil k doložení hotových výdajů další listiny, vyplývá podle původního správce i nesprávnost při určení výše náhrady hotových výdajů. Kromě toho v této souvislosti upozornil na to, že nesprávný je i výpočet hotových výdajů, jež mu soud přiznal, neboť i k nim mu náleží daň z přidané hodnoty.

K odvolání původní správce se správce písemně vyjádřil. Podle jeho názoru jsou požadavky původního správce neadekvátní. Správce zdůraznil, že původní správce vykonával funkci pouze šest týdnů, zpracoval sice soupis majetkové podstaty zahrnující finanční a nemovitý majetek, ale soupis movitého majetku neprovedl. Fyzickou inventuru a soupis movitého majetku provedl až správce stejně jako ocenění majetku. Po tři roky pak správce vykonával správu a údržbu nemovitostí, které zpeněžil dražbou dne 27.3.2012, movitý majetek zpeněžoval průběžně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 302 odst. 1 insolvenčního zákona předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu v závěru zpeněžení majetkové podstaty konečnou zprávu. Podle ust. § 303 odst. 1 a 2 téhož zákona předloží současně s konečnou zprávou insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů; vyúčtování podá i předběžný správce a další správci, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od insolvenčního správce a jejich odměna netvoří součást jeho odměny.

Postup při projednání konečné zprávy upravuje ust. § 304 insolvenčního zákona, podle něhož přezkoumá insolvenční soud konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odst. 1). O konečné zprávě po její úpravě uvědomí účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že se jedno vyhotovení doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odst. 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání uvede ve vyhlášce na úřední desce; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odst. 3). Na jednání o konečné zprávě projedná insolvenční soud námitky, které proti nim byly vzneseny, a rozhodne buď tak, že a) je schválí, nejsou-li námitky důvodné, b) nařídí jejich doplnění nebo změnu, jestliže některé z námitek proti nim jsou důvodné, ale nemění jejich základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li, že ji námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují jako celek; v takovém případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odst. 4).

Podle ust. § 1 odst. 1 vyhlášky činí odměnu insolvenčního správce, pokud je řešením dlužníkova úpadku konkurs, součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele podle odstavce 2 a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele podle odstavce 3. Ve vztahu k ust. § 303 odst. 2 insolvenčního zákona dlužno připomenout, že bylo-li v insolvenčním řízení činných více insolvenčních správců, náleží podle ust. § 6 vyhlášky každému z nich podíl odměny odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náročnosti jejich činnosti.

Z citovaných ustanovení je zřejmý postup při projednání a schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce včetně situace, kdy v něm působilo více správců.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že o ustanovení původního správce do funkce rozhodl insolvenční soud dne 7.8.2009 současně s rozhodnutím o úpadku, přičemž o jeho odvolání z funkce rozhodla schůze věřitelů, jež se dne 22.9.2009 konala po přezkumném jednání. Usnesením z téhož dne insolvenční soud mimo jiné potvrdil volbu zástupce věřitelů, odvolání původního správce z funkce a ustanovení správce a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Z obsahu spisu plyne, že původní správce zpracoval a soudu předložil seznam přihlášených pohledávek, jež na přezkumném jednání konaném dne 22.9.2009 přezkoumal, a soupis majetkové podstaty zahrnující 28 nemovitostí-v k.ú. Blšany, jenž doplnil o sdělení stavu na účtu dlužníka u GE Money bank, a.s. Vyúčtování odměny a hotových výdajů provedl původní správce podáním ze dne 29.6.2012 a doplnil je podáním ze dne 30.10.2012. Správce nejprve insolvenčnímu soudu předložil konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a hotových výdajů ze dne 21.5.2012, již následně dne přepracoval dne 13.9.2012.

Vzhledem k tomu, že způsobem řešení úpadku dlužníka byl konkurs, je úvaha insolvenčního soudu ohledně odměny insolvenčního správce při oddlužení ve výši

750,-Kč a o důvodech k jejímu zvýšení zcela nepatřičná. Protože je z obsahu konečné zprávy a vyúčtování zřejmé, že zpeněžením majetkové podstaty nebylo dosaženo žádného výtěžku připadajícího na nezajištěné věřitele, nelze vzhledem ke shora citované právní úpravě dospět k jinému závěru, než že odměnu insolvenčního správce tvoří podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky v daném případě pouze odměna ve výši 180.143,-Kč určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele. Podíl správce a původního správce na odměně by pak měl být určen podle kritérií vymezených v ust. § 6 vyhlášky. V této souvislosti dlužno připomenout, že se touto problematikou-byť v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání-zabýval Nejvyšší soud ČR například v usnesení sp. zn. 29 Cdo 4135/2011 ze dne 26.1.2012, v němž vyjádřil názor na to, co se rozumí délkou doby, rozsahem a náročností činnosti správce konkursní podstaty.

Protože insolvenční soud vycházeje z názorů popsaných v odůvodnění napadeného usnesení pojal tuto materii zcela nesprávně, když se problematikou podílu správce a insolvenčního správce na odměně podle předepsaných kritérií vůbec nezabýval, v souvislosti se závěry, k nimž dospěl, rozhodl nesprávně i o náhradě jejich hotových výdajů a tyto nesprávné závěry promítl i do celého výroku, dospěl odvolací soud k závěru, že se soud prvního stupně dopustil v řízení vad, jež mohly mít-a zjevně měly-za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Postupoval proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 22. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová