2 VSPH 1701/2016-A-20
KSHK 45 INS 17591/2016 2 VSPH 1701/2016-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Ivana Šeminského, sídlem Na Bělidle 947, Týniště nad Orlicí, zahájené na návrh Energetika Hradec, a.s., sídlem Bořivojova 878/35, Praha 3, zast. advokátem Mgr. Ondřejem Humlem, sídlem Klimenstká 1207/10, Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 17591/2016-A-4 ze dne 29. července 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 17591/2016-A-4 ze dne 29. července 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 17591/2016-A-4 ze dne 29.7.2016 uložil Energetika Hradec, a.s. (dále jen navrhovatel), jež se insolvenčním návrhem ze dne 27.7.2016 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek Ivana Šemiského (dále jen dlužník), aby do osmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z toho, že v této fázi řízení není zřejmé, zda budou v majetkové podstatě dlužníka dostatečné finanční prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení, jež jsou tvořeny mimo jiné odměnou insolvenčního správce, jež v případě konkursu (jenž připadá v dané věci v úvahu) činí nejméně 45.000,-Kč (bez DPH). Proto uložil navrhovateli složit zálohu ve shora uvedené výši, neboť prostředky ke krytí těchto nákladů nelze získat jinak.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, popř. dospěje-li k závěru, že je uložení zálohy na místě, aby je změnil tak, že se mu uloží zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč. Argumentoval zejména tím, že odůvodnění nutnosti zaplacení zálohy (včetně její výše) je nedostačující, když se soud prvního stupně podrobně nezabýval majetkem dlužníka ani nevyčkal předložení seznamu majetku dlužníkem (k čemuž byl dlužník soudem vyzván až dne 29.7.2016). isir.justi ce.cz

Poukazoval na to, že dlužník vlastní automobil Ford Courier r. 2007, a vyjádřil přesvědčení, že výtěžek jeho zpeněžení bude postačovat ke krytí případných nákladů insolvenčního řízení. Namítal, že ani výše uložené zálohy není přiměřená, neboť dlužník vlastní majetek, z něhož lze zajistit prostředky pro hrazení nákladů řízení. Protože výše jeho pohledávky činí 93.078,06 Kč, odpovídá záloha v maximální možné výši 50.000,-Kč více než 50 % výše jeho pohledávky. Uložení povinnosti uhradit zálohu v maximální možné výši měl za zjevně nepřiměřené.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že je dlužník v úpadku ve formě insolvence, neboť dlouhodobě neplní své splatné závazky vůči němu (nejstarší pohledávka navrhovatele se stala splatnou dne 14.2.2014) ani vůči dalším věřitelům (konkrétně označil PRECYS, s.r.o.). Protože o majetkových poměrech dlužníka, resp. o finančních prostředcích bezprostředně použitelných na úhradu nákladů insolvenčního řízení nic konkrétního neuvedl (toliko v odvolání se omezil na tvrzení, že dlužník vlastní osobní automobil Ford Courier blíže nespecifikované hodnoty), nelze soudu prvního stupně vytýkat, že mu uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v zákonem přípustné výši 50.000,-Kč zajišťující úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení a alespoň minimální odměny insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Bc. Jiří Slavík