2 VSPH 1699/2012-A-11
KSUL 45 INS 22505/2012 2 VSPH 1699/2012-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Antonína Schejbala, bytem Podbořanská 220, Blšany, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 22505/2012-A-6 ze dne 7. listopadu 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 22505/2012-A-6 ze dne 7. listopadu 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh Antonína Schejbala (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že poté, co mu byl dne 14.9.2012 doručen návrh na zahájení insolvenčního řízení, usnesením ze dne 18.9.2012 (dále jen Výzva) vyzval dlužníka k tomu, aby doložil znalecký posudek na nemovitosti, vyjádřil se k technickým průkazům v přílohách insolvenčního návrhu a doložil závazek vůči Finančnímu úřadu v Podbořanech. Dlužník však Výzvu nesplnil, ačkoli byl poučen o tom, že insolvenční návrh bude odmítnut, pokud jej ve stanovené lhůtě nedoplní. Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal dlužník včasné odvolání, v němž poukazoval na to, že soudem požadované doplnění návrhu na povolení oddlužení omylem zaslal ke sp.zn. KSUL 44 INS 22501/2012 a KSUL 44 INS 22502/2012, pod jimiž jsou u téhož soudu vedena insolvenční řízení týkající se jeho syna Antonína Schejbala a manželky jeho syna Hany Schejbalové. Proto požadoval, aby soud rozhodl o jeho úpadku, povolil jeho řešení oddlužením a současně spojil řízení o jeho insolvenčním návrhu s řízením o insolvenčním návrhu jeho manželky Vlasty Schejbalové.

Vrchní soud v Praze, aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 97 odst. 1 a 3 IZ lze insolvenční řízení zahájit jen na základě insolvenčního návrhu, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Hodlá-li dlužník podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení (viz ust. § 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ), může insolvenční návrh podat buď samostatným podáním, anebo s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení (viz ust. § 391 odst. 3 IZ), který je bezplatně zveřejněn na adrese www.insolvencnizakon.cz. Tento formulář umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím své kolonky č. 6. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Jde tedy o dvě různá procesní podání, pro která IZ předepisuje různé náležitosti co do jejich obsahu, formy a povinných příloh a která podléhají samostatnému procesnímu režimu. Svůj právní osud sdílejí jen potud, že v případě odmítnutí insolvenčního návrhu se stává návrh na oddlužení bezpředmětným, zatímco odmítnutí návrhu na oddlužení je pro projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm bez významu.

Obsahové náležitosti insolvenčního návrhu stanoví ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (viz ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1, a dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (ust. § 97 odst. 2 IZ). Podle ust. § 103 odst. 3 IZ je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podá-li insolvenční návrh dlužník, je dle ust. § 104 odst. 1 IZ povinen k němu připojit vedle seznamu svých zaměstnanců především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), které musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a dále je povinen připojit listiny, které dokládají jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Zatímco uvedené seznamy představují bez dalšího nezbytnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka, bez níž tento návrh není způsobilý projednání, na předložení listin osvědčujících úpadek či hrozící úpadek dlužníka (co přílohy dle ust. § 104 odst. 1 písm. d) IZ) není zapotřebí vždy trvat-k tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSLB 76 INS 5600/2009, 1 VSPH 804/2009-A ze dne 26.5.2010.

Nedostatky obsahových náležitostí insolvenčního návrhu jsou podřízeny režimu ust. § 128 odst. 1 IZ, podle nějž insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Nedostatky příloh insolvenčního návrhu jsou pak spravovány režimem ust. § 128 odst. 2 IZ, podle nějž nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Dále považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro incidenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení OSŘ, nestanoví-li zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Z tohoto ustanovení IZ lze mimo jiné dovodit, že i usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních OSŘ (míněno je zejména ust. § 155 odst. 1, § 169 a § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2). To se týká i usnesení, jímž je rozhodováno o insolvenčním návrhu. Proto odmítá-li soud insolvenční návrh dlužníka, musí v odůvodnění usnesení uvést, jaké konkrétní nedostatky tento návrh z hlediska požadavků zákona vykazoval, zda šlo o obsahové nedostatky, které brání pokračovat v řízení a které bez dalšího musejí vést k odmítnutí insolvenčního návrhu nebo zda šlo o nedostatky příloh tohoto návrhu, bez nichž je třeba považovat insolvenční návrh za neprojednatelný, a zda soud vyzval dlužníka k potřebnému doplnění insolvenčního návrhu, a to s poučením o způsobu, jak má být doplnění provedeno, a s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

V daném případě dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení shora uvedeným požadavkům nevyhovuje. Z jeho obsahu, jenž odvolací soud popsal výše, je totiž zřejmé, že insolvenční soud odmítl insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 2 IZ, aniž by specifikoval, zda tak rozhodl proto, že k němu nebyly připojeny zákonem požadované přílohy, nebo proto, že přílohy neobsahovaly stanovené náležitosti.

Důvodem k odmítnutí insolvenčního návrhu přitom zjevně nemohlo být nesplnění povinnosti dlužníka předložit znalecké ocenění nemovitostí-jde totiž o přílohu návrhu na povolení oddlužení, jejíž nepředložení by mohlo (mělo) vést k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 393 odst. 3 IZ. K odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona nemohla vést ani okolnost, že se dlužník nevyjádřil k technickým průkazům ohledně vozidel, které sice předložil v přílohách návrhu, ale které neuvedl v seznamu majetku (čímž zpochybnil údaj o tom, že tento seznam je správný a úplný); již proto ne, že soud ve Výzvě požadoval toto vyjádření ve spojitosti s návrhem na povolení oddlužení. Měl-li snad soud na mysli, že důvodem pro odmítnutí návrhu bylo nepředložení listin dokládajících závazek dlužníka vůči Finančnímu úřadu v Podbořanech, které soud požadoval předložit proto, že se existence tohoto závazku podává z příloh, a nikoli z návrhu, je třeba uvést, že dlužník označil Finanční úřad v Podbořanech jako svého věřitele v kolonce č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení a insolvenční soud se mýlí, dovozuje-li jinak.

Navíc je dlužníkovi třeba dát za pravdu v tom, že na Výzvu reagoval podáním, jež doručil insolvenčnímu soudu dne 8.10.2012 a z něhož je zřejmé (byť v něm nesprávně uvedl, že se týká věcí vedených u téhož soudu pod jinými spisovými značkami), že jeho přílohami je soudem požadovaný znalecký posudek o ceně nemovitostí, listiny dokládající existenci závazků dlužníka (jeho manželky) vůči Finančnímu úřadu v Podbořanech a vyjádření k existenci technických průkazů ohledně vozidel předložených v přílohách insolvenčního návrhu. Soudu prvního stupně je tudíž nutno vytknout, že toto podání neposoudil dle ust. § 41 odst. 2 OSŘ podle jeho obsahu, nezařadil je do příslušného spisu a nepřihlédl k němu při rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ zrušil a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž se bude nutno vypořádat též s požadavkem dlužníka, aby byla projednávaná věc posouzena společně s věcí týkající se dlužnice (jeho manželky) Vlasty Schejbalové vedené pod sp.zn. KSUL 45 INS 22504/2012.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. prosince 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva