2 VSPH 1697/2016-B-87
MSPH 59 INS 26062/2015 2 VSPH 1697/2016-B-87

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v insolvenční věci dlužníka SHANGHAI MALING (CZECH), a.s. se sídlem Pilská 6, Praha 9-Hostavice, IČO 27419762, o odvolání věřitele č. 18 ENIG, s.r.o. se sídlem Latrán 74, 381 01 Český Krumlov, IČO 28145801, zast. JUDr. Michalem Franěm, advokátem se sídlem Truhlářská 3, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 26062/2015-B-64 ze dne 17. srpna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 26062/2015-B-64 ze dne 17. srpna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenční věci dlužníka SHANGHAI MALING (CZECH), a.s. (dále jen dlužník ) usnesením č.j. MSPH 59 INS 26062/2015-B-64 ze dne 17.8.2016 zamítl návrh věřitele č. 18 ENIG, s.r.o. (dále jen věřitel č. 18 ) na odvolání věřitele SHANGHAI MALING (HONG KONG) LIMITED (dále jen věřitel č. 24) a věřitele BRIGHT FOOD HONG KONG LIMITED (dále jen věřitel č. 25) z funkce členů věřitelského výboru.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že návrh na odvolání věřitelů č. 24 a 25 z funkce členů věřitelského výboru odůvodnil věřitel č. 18 tím, že jde o koncernové podniky, že již tato skutečnost vzbuzuje dle § 59 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) důvod k pochybnosti o jejich nepodjatosti a že jejich postup není v zájmu všech věřitelů, ale v zájmu jich samých, popř. dlužníka. Navrhovatele podpořil i odvolaný místopředseda představenstva dlužníka Qidong Heng. Věřitelé č. 24 a 25 navrhli zamítnutí tohoto návrhu s tím, že namítanou okolnost soud posoudil již na schůzi věřitelů konané dne 25.4.2016, kdy volbu dle § 59 odst. 3 IZ a contr. potvrdil, a že věřitel č. 18 neuvedl žádnou jinou okolnost, která by je z členství ve věřitelském orgánu vylučovala. Argumentovali jednak tím, že drží absolutní většinu pohledávek všech zjištěných pohledávek, a jednak důvodovou zprávou k novele IZ účinné od 1.1.2014 a též připravovanou (dosud nepřijatou) další novelou a její důvodovou zprávou. isir.justi ce.cz

Cituje § 59 odst. 1, 2, 3 IZ soud prvního stupně konstatoval, že věřitelé č. 24 a 25 mají v daném insolvenčním řízení přihlášenu většinu z celkové sumy pohledávek, a že jakkoli skutečně jsou s dlužníkem provázáni v rámci jednoho koncernu, tuto okolnost soud již na schůzi věřitelů, která následovala po přezkumném jednání, zvažoval a jejich volbu potvrdil. Žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly odvolání těchto věřitelů z funkce člena věřitelského výboru, zatím nevyšly najevo.

Soud se ztotožnil s názorem věřitele č. 18 jen potud, že odporuje advokátské etice, aby tentýž advokát zastupoval v jednom řízení dlužníka i věřitele, a ČAK hodnotí takovou skutečnost jako kárné provinění. V současné době však Mgr. Eppinger zastupuje již pouze věřitele č. 24 a je tedy pouze na něm, zda jeho služeb uvedeného advokáta bude využívat i nadále. Současně soud vytknul věřitelům č. 24 a 25, že při jmenování nového statutárního orgánu dlužníka porušili ust. § 333 odst. 3 IZ, když nevyčkali k tomu určené 30denní lhůty. Přesto však soud dospěl k závěru, že není namístě odvolat tyto věřitele z funkce členů věřitelského výboru dle § 63 odst. 3 IZ, a proto tento návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 18 včasné odvolání s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a věřitelé č. 24 a 25 z funkce členů věřitelského výboru odvolal. Namítal, že jakkoli soud prvního stupně správně shledal, že tito věřitelé jsou s dlužníkem spojeni příslušností k témuž koncernu, zamítl návrh na jejich odvolání z funkce ve věřitelském výboru z důvodů, které nemohou obstát.

Soud považoval za významné, že tito věřitelé mají většinu přihlášených pohledávek, ačkoli důvody zapovídající členství ve věřitelském výboru dle § 59 odst. 2 IZ s výší pohledávek zájemců o tuto funkci nikterak nesouvisí. Dále soud nesprávně vycházel z toho, že je vázán svým rozhodnutím vydaným na první schůzi věřitelů konané dne 25.4.2016, kterým volbu věřitelského výboru-s uvedenými členy-potvrdil. Podle věřitele č. 18 jde ale o rozhodnutí procesní povahy ve smyslu § 170 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), které proto překážku pro pozdější rozhodnutí o odvolání členů věřitelského výboru dle § 63 odst. 3 IZ nepředstavuje. Svůj návrh tohoto rozhodnutí (podaný dne 1.6.2016) navíc odůvodňoval nově zjištěnými skutečnostmi stran koncernového propojení, které prokazoval listinami, jež při volbě členů věřitelského výboru nebyly k dispozici, tj. v době potvrzení volby věřitelského orgánu nebyly známy soudu ani ostatním věřitelům, jedině věřitelům č. 24 a 25. Není ani pravdou, že soud na schůzi věřitelů posuzoval nezpůsobilost těchto věřitelů k členství ve věřitelském výboru z hlediska jejich a dlužníkovy příslušnosti ke stejnému koncernu. Ze zápisu z této schůze je patrné, že věřitel č. 18 namítal podjatost věřitelů č. 24 a 25 z důvodu, že dlužníku poskytli enormní finanční zajištění . Až návrh na jejich odvolání se-nově-opírá o jejich příslušnosti k témuž koncernu, tedy o jinou skutečnost, než byla namítána při volbě věřitelského výboru na schůzi věřitelů, třebaže ani s tou se soud na schůzi nijak nevypořádal a bez dalšího-bez odůvodnění-vyhlásil usnesení, jímž volbu potvrdil.

K odvolání navrhovatele se písemně vyjádřil věřitel č. 24 s návrhem, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Z obsahu odvolání předně usoudil, že navrhovatel považuje napadené usnesení za rozhodnutí, kterým se vede řízení a proti kterému tak podle § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není odvolání přípustné, a že potom by bylo náleželo jeho odvolání dle § 218 odst. 1 písm. c) téhož zákona odmítnout. Jestliže by odvolací soud tento názor nesdílel a měl odvolání za přípustné, pak se podle věřitele č. 24 uplatní překážka res iudicata, neboť soud prvního stupně již všechny skutečnosti týkající se tvrzeného koncernového vztahu a z toho pramenící pochybnosti o podjatosti řešil na schůzi věřitelů konané dne 25.4.2016, přičemž věřitelé č. 24 a 25 domněnku jejich podjatosti dle § 59 odst. 2 IZ vyvrátili. Domnívá se proto, že není důvod toto rozhodnutí měnit, když nedošlo ke změně stavu, podle něhož soud tehdy rozhodoval.

Podle názoru věřitele č. 24 příslušnost přihlášeného věřitele a dlužníka ke stejnému koncernu nezakládá ve smyslu § 59 odst. 2 IZ-jak dovozuje navrhovatel -automaticky nezpůsobilost tohoto věřitele k výkonu funkce člena věřitelského výboru v dlužníkově insolvenčním řízení, nýbrž zakládá toliko pochybnost o jeho nepodjatosti. Míní, že dané ustanovení je takto koncipováno na principu domněnky podjatosti . Proto má soud posuzovat primárně otázku podjatosti, nikoliv příslušnosti ke koncernu, a třebaže taková skutečnost je (mimo jiné) jedním z důvodů, pro které dle předmětného ustanovení lze na podjatost věřitele usuzovat, věřitel tvořící s dlužníkem koncern není nezpůsobilým pro výkon funkce člena věřitelského výboru v případě, že o jeho nepodjatosti pochybovat nelze. Domnívá se, že podstatou dané právní úpravy (druhé věty § 59 odst. 2 IZ) je vyvratitelná domněnka podjatosti v případě koncernu, kdy je na věřiteli, aby prokázal, že není podjatý. Takový výklad předmětného ustanovení ve znění jeho změny provedené zákonem č. 294/2013 Sb. považuje věřitel č. 24 za správný i s ohledem na cíl této novelizace vyplývající z důvodové zprávy: Návrh změny § 59 odst. 1 IZ zmírňuje kategorický závěr vylučující tam vypočtené subjekty z účasti ve věřitelském výboru automaticky tak, aby bylo možno reagovat i na případy, jež takový postup neospravedlňují (např. tam, kde dlužníkovými věřiteli budou pouze osoby jemu blízké) . Z toho plyne, že do 31.12.2013 bylo ust. § 59 odst. 2 IZ založeno na kategorickém zákazu výkonu funkce člena věřitelského výboru u věřitele, který tvoří s dlužníkem koncern (a tehdy by obstál výklad zastávaný věřitelem č. 18), avšak novela nastolila změnu úpravou, jejímž cílem je připustit možnost výkonu funkce věřitelem, který tvoří s dlužníkem koncern, tam, kde by byl takový zákaz nespravedlivý. Účelem této úpravy je zabránit situacím, kdy by věřitel co člen věřitelského výboru hájil spíše zájmy dlužníka na úkor zájmů ostatních věřitelů. Zajisté však nemá vyloučit z výkonu takové funkce věřitele, který drží absolutní většinu pohledávek (a nechat rozhodovat o osudu jeho pohledávky minoritní věřitele), natož pokud by dokonce tento věřitel aktivně vystupoval proti původnímu managementu dlužníka (a v daném případě vztahy mezi dlužníkem, resp. jeho původním managementem a věřitelem č. 24 nebo věřitelem č. 25 jsou přesně opačné, než jaké předpokládá klasická podjatost ). Má tudíž za to, že pro posouzení jeho způsobilosti k výkonu funkce člena věřitelského výboru jsou klíčové skutečnosti a důkazy předestřené v jeho předchozích podáních, které jeho podjatost vyvracejí, a že přitom s ohledem na teleologický výklad ustanovení § 59 odst. 2 IZ nelze pustit ze zřetele ani majoritu jeho přihlášených pohledávek.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 58 odst. 1 IZ věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení. Podle § 60 odst. 1 věty druhé IZ jsou členové a náhradníci při výkonu funkce povinni dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle § 2 písm. j) IZ se společným zájmem věřitelů rozumí zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů.

Podle § 59 odst. 1 věty prvé IZ členy a náhradníky věřitelského výboru mohou být jen přihlášení věřitelé, kteří se svým zvolením souhlasí.

Podle § 59 odst. 2 IZ (v rozhodném znění účinném od 1.1.2014) členy ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Takto lze usuzovat zejména, jde-li o osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnance dlužníka podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, společníky dlužníka, s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základní kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern.

Podle § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen ZOK ) jedna nebo více osob podrobených jednotnému řízení (dále jen řízená osoba ) jinou osobou nebo osobami (řídící osoba ) tvoří s řídící osobou koncern (odst. 1). Jednotným řízením je vliv řídící osoby na činnost řízené osoby sledující za účelem dlouhodobého prosazování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky koncernu koordinaci a koncepční řízení alespoň jedné z významných složek nebo činností v rámci podnikání koncernu (odst. 2).

Ustanovení § 59 IZ dále určuje, že insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru, je-li tu důvod pochybovat o jejich důvěryhodnosti nebo o tom, že budou k výkonu funkce způsobilí. Toto rozhodnutí musí insolvenční soud vyhlásit do skončení schůze věřitelů, na které k volbě došlo (odst. 3). Po vyhlášení rozhodnutí podle odstavce 3 insolvenční soud vyzve každého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali pro zvolení, aby uvedl, zda se vzdává odvolání, současně je poučí, že odvolání, které nebude podáno do skončení schůze věřitelů, již nelze podat (odst. 4).

Podle § 63 odst. 3 IZ z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu.

Podle § 64 odst. 2 IZ proti rozhodnutí, kterým se návrh na odvolání z funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru zamítá, může podat odvolání osoba, která návrh podala.

Jak Vrchní soud v Praze-s odkazem na výše citovaná ustanovení IZ-opakovaně vyložil v řadě svých rozhodnutí, k odvolání člena věřitelského výboru nebo jeho náhradníka dle § 63 odst. 3 IZ může dojít též z důležitých důvodů, jež nemají původ v porušování nebo zanedbávání jejich povinností. Za takové jiné důležité důvody lze považovat zejména zdravotní či jiné překážky, které věřiteli trvale nebo alespoň dlouhodobě znemožňují výkon jeho funkce (např. též skutečnosti, pro něž by bylo třeba věřiteli ustanovit opatrovníka podle § 29 o.s.ř.), ale též důvody uvedené v § 59 odst. 2 a 3 IZ, pro něž by ho nebylo možno potvrdit do funkce ve věřitelském orgánu, a to i kdyby takové důvody vyšly najevo až po skončení schůze věřitelů, na které insolvenční soud jeho volbu do dané funkce potvrdil. Nelze totiž přehlédnout, že rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž podle § 57 odst. 3 IZ potvrdil volbu členů a náhradníků věřitelského výboru uskutečněnou schůzí věřitelů, má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu a nelze je napadnout odvoláním (§ 11 a § 91 IZ); odvolání je přípustné jen proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takovou volbu nepotvrdí (§ 59 odst. 3 a 4 IZ). Jestliže insolvenční soud posléze zjistí, že u věřitele, jehož volbu členem či náhradníkem věřitelského výboru potvrdil, je ve smyslu § 59 odst. 2 a 3 IZ důvod pochybovat o jeho nepodjatosti nebo důvěryhodnosti anebo o tom, že bude k výkonu funkce způsobilý, je taková skutečnost důležitým důvodem podle § 63 odst. 3 IZ, pro nějž ho lze z dané funkce odvolat.

Z uvedeného tedy plyne, že přijaté rozhodnutí o potvrzení volby věřitele do funkce člena (náhradníka) věřitelského výboru nebrání-jak věřitel č. 24 mylně dovozuje-tomu, aby insolvenční soud v pozdějším průběhu insolvenčního řízení reagoval na zjištění o skutečnostech vylučujících věřitele z účasti ve věřitelském výboru jeho odvoláním z funkce dle § 63 odst. 3 IZ, a to bez ohledu na to, zda tyto skutečnosti byly dány již při rozhodnutí o potvrzení volby, avšak nebyly (nebo s ohledem na tehdejší stav věci nemohly být) náležitě zohledněny, anebo zda tyto skutečnosti vyšly najevo až později. Opačný výklad by vedl (mj.) k absurdnímu závěru, že pokud insolvenční soud potvrdil volbu člena (náhradníka) věřitelského výboru na základě svého chybného úsudku, že konkrétní zjištěné skutečnosti tohoto věřitele z účasti ve věřitelském výboru nevylučují, ostatní účastníci insolvenčního řízení by revizi tohoto nesprávného (dohledového) rozhodnutí-diskvalifikaci dotčeného věřitele-nemohli nijak prosadit.

Z účasti ve věřitelském výboru je předně vyloučen (přihlášený) věřitel, u něhož je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Třebaže ust. § 59 odst. 2 IZ v tom směru odkazuje jen na případný vztah člena věřitelského výboru (jeho náhradníka) vůči dlužníku, soudní praxe dovodila, že nepodjatost dotčeného věřitele je nutno posuzovat i se zřetelem na jeho poměr k věci. Ten může vyplývat především z přímého právního zájmu daného věřitele na projednávané věci, typicky v případě, kdy by se jeho individuální majetkový zájem dostal do kolize se zájmem majetkové podstaty, potažmo se společným zájmem věřitelů.

Ustanovení § 59 odst. 2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 určovalo, že jako osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, nemohou funkci člena ani náhradníka věřitelského výboru vykonávat zejména zde uvedené osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnanci dlužníka, společníci dlužníka (s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka) a osoby tvořící s dlužníkem koncern. Při této právní úpravě tedy vyjmenované osoby byly bez dalšího (automaticky) vyloučeny z účasti ve věřitelském výboru.

S účinností od 1.1.2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) ovšem došlo k jisté modifikaci původního znění předmětného ustanovení novou dikcí citovanou shora, která sice není provedena úplně obratně, nicméně lze jí rozumět-i s přihlédnutím k záměru zákonodárce, vyjádřenému v příslušné pasáži důvodové zprávy novely citované věřitelem č. 24-jedině tak, že zejména u osob uvedených v ustanovení § 59 odst. 2 IZ lze usuzovat, že je dán důvod jejich vyloučení z účasti ve věřitelském výboru (důvod pochybovat o jejich nepodjatosti), leč důvod pro takový postup u nich nelze dovozovat bez dalšího, ve všech případech. Jak plyne i z příslušné pasáže důvodové zprávy, vyloučení vyjmenovaných osob z účasti ve věřitelském výboru postrádá rozumné opodstatnění typicky též v situaci, kdy přihlášenými věřiteli jsou osoby, jež všechny patří mezi osoby dlužníku blízké (nebo jsou mu blízké jako osoby tvořící s ním koncern), a při uplatnění závěru o jejich vyloučení by nebylo možno žádný věřitelský výbor ustavit, což by byl důsledek pro insolvenční řízení nepřijatelný. Stejně by tomu bylo i v případě, kdy by se předmětná diskvalifikace týkala sice jen některých přihlášených věřitelů, ale šlo by o věřitele s evidentní majoritou pohledávek spojených s hlasovacím právem, kteří usilují o členství ve věřitelském výboru a s ohledem na rozhodující výši jejich hlasů nelze proti jejich vůli ustavit věřitelský výbor jiného složení, tedy bez jejich hlasů nelze na schůzi věřitelů žádný věřitelský výbor zvolit (či rekonstruovat). Právě tak je tomu v posuzovaném případě ohledně věřitelů č. 24 a 25, jejichž odvolání z funkce členů věřitelského výboru pro jejich koncernové propojení s dlužníkem navrhnul věřitel č. 18 (3. člen věřitelského výboru) podáním ze dne 1.6.2016 (B-23).

Z obsahu spisu plyne, že po pravomocném rozhodnutí soudu prvního stupně o zjištění úpadku dlužníka (usnesením č.j. MSPH 59 INS 26062/2015-A-21 ze dne 3.2.2016) byla v termínu určeném tímto usnesením-dne 25.4.2016-konána první schůze věřitelů (zápis na B-15). Na této schůzi přítomní věřitelé č. 24 a 25 navrhli zvolit tříčlenný věřitelský výbor, bez náhradníků, a to s jejich účastí za nezajištěné věřitele. Uvedli, že sice patří s dlužníkem do stejného koncernu, ale žádný z nich v něm není řídící osobou; poskytovali dlužníku úvěry značné výše, věřitel č. 24 též provozní zařízení. Přítomný věřitel č. 18 navrhnul své členství za věřitele zajištěné, nicméně oponoval nominaci věřitelů č. 24 a 25 s tím, že je považuje za podjaté ve věci, neboť jsou s dlužníkem propojeni a poskytli mu enormní finanční zajištění; proto následně (spolu s věřitelem č. 2) hlasoval proti jejich zvolení do funkce členů věřitelského výboru. Schůze věřitelů se nicméně hlasy ostatních přítomných věřitelů (vč. věřitelů č. 24 a 25 s hlasy rozhodné výše) usnesla na volbě tříčlenného věřitelského výboru v navrženém složení členů-věřitelů č. 24, 25 a 18-bez jejich náhradníků, a soud prvního stupně tuto volbu na schůzi vyhlášeným usnesením potvrdil.

Ani v dalším řízení věřitelé č. 24 a 25 nezpochybňovali skutečnost, na níž věřitel č. 18 svůj následný návrh na jejich odvolání z funkce členů věřitelského výboru postavil, totiž že s dlužníkem (prostřednictvím dalších subjektů) tvoří koncern, v němž ale žádný z nich není řídící osobou. I dlužník sám tuto skutečnost potvrdil v podání ze dne 2.6.2016 (B-25), v němž k doplnění svého návrhu na povolení reorganizace o náležitosti stanovené v § 319 odst. 1 IZ uvedl též údaje o osobách, které ho ovládají a které s ním tvoří koncern. Tento dlužníkův návrh na další schůzi věřitelů konané dne 11.7.2016 (zápis na B-35) přítomní věřitelé č. 18, 24 a 25 svým hlasováním podpořili a v souladu s takto přijatým usnesením schůze soud vyhlášeným usnesením, jež písemně vyhotovil pod č.j. MSPH 59 INS 26062/2015-B-41, reorganizaci dlužníka povolil. Současně soud na základě usnesení této schůze věřitelů podle § 339 odst. 3 IZ přijal rozhodnutí, jímž odňal dlužníku přednostní právo sestavit reorganizační plán a udělil toto právo věřiteli č. 25.

Nyní je procesní situace taková, že na návrh dlužníka, který za něj dne 15.7.2016 (B-39) podal jeho tehdejší místopředseda představenstva Qidong Heng, soud prvního stupně podle § 363 odst. 1 písm. a) IZ rozhodnul o přeměně reorganizace v konkurs (prohlášení konkursu na majetek dlužníka) usnesením č.j. MSPH 59 INS 26062/2015-B-45 ze dne 21.7.2016 (účinky prohlášení konkursu nastaly zveřejněním usnesení téhož dne). Toto rozhodnutí napadnul odvoláním jednak věřitelský výbor (na základě svého usnesení přijatého na jednání konaném dne 2.8.2016 hlasy členů-věřitelů č. 24 a 25, věřitel č. 18 byl proti), a také dlužník, za nějž odvolání podal Ing. Jan Ander co pověřený člen nového dlužníkova představenstva poté, co se věřitelský výbor na svém jednání konaném 18.7.2016 s odkazem na § 333 odst. 2 poslední věty IZ usnesl (hlasy členů-věřitelů č. 24 a 25, věřitel č. 18 se hlasování zdržel) na odvolání všech členů dosavadního představenstva dlužníka (vč. Qidonga Henga) i jeho dozorčí rady a na zvolení nových členů představenstva (vč. Jana Andera) a dozorčí rady. O těchto odvoláních dosud nebylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto (neskončená odvolací věc sen.zn. 1 VSPH 1594/2016) a rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs tak dosud není v právní moci.

V daném insolvenčním řízení byly přezkoumány přihlášené pohledávky (bez pohledávek, jejichž přihlášky byly vzaty zpět) v celkové výši 804.675.509,69 Kč, mezi nimi i nezajištěné nevykonatelné pohledávky věřitele č. 24 ve výši 442.125.790,09 Kč a věřitele č. 25 ve výši 187.728.892,61 Kč, které byly popřeny pouze dlužníkem (jehož popření má při reorganizaci tytéž účinky jako popření insolvenčním správcem-§ 336 odst. 2 IZ) a dotčení věřitelé podali incidenční žaloby na určení pravosti svých popřených pohledávek (o těchto žalobách dosud nebylo rozhodnuto). Z ostatních přihlášených přezkoumaných pohledávek v celkové výši 174.820.827,-Kč byla řada pohledávek zcela nebo zčásti popřena insolvenčním správcem a dlužníkem (a to v celkové výši 62.737.831,39 Kč), pohledávka věřitele č. 1 (92.716.400,47 Kč) byla popřena jen věřiteli č. 24 a 25, přičemž 5 věřitelů popřených nevykonatelných pohledávek v celkové výši 667.096,-Kč určovací incidenční žalobu nepodalo. Z toho plyne, že jakkoli pohledávky věřitelů č. 24 a 25 jsou momentálně sporné (nezjištěné) v důsledku jejich popření dlužníkem (které by pozbylo svých účinků a s tím by odpadnul i důvod k vedení příslušných incidenčních žalob, kdyby rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs /o prohlášení konkursu/ nabylo právní moci), s těmito pohledávkami zůstávají spojena hlasovací práva, neboť na ně popření pohledávky ze strany dlužníka (či přihlášeného věřitele) nemá ani během reorganizace žádný vliv (§ 51 odst. 2 ve spojení s § 336 odst. 2 IZ). Ke zjištění těchto pohledávek by nedošlo jen v případě, že v odvolacím řízení neobstojí rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs, reorganizace bude pokračovat a za jejího trvání posléze budou incidenční řízení vedená věřiteli č. 24 a 25 pravomocně skončena, a to v jejich neprospěch.

Je tedy zřejmé, že věřitelé č. 24 a 25 momentálně jsou, a v horizontu reálné procesní perspektivy nadále budou, vybaveni hlasovacími právy odpovídajícími pohledávkám v celkové výši 629.854.682,60 Kč, jež několikanásobně převyšují hlasovací práva ostatních věřitelů, která tito věřitelé mají (ohledně zjištěných pohledávek) nebo o něž by se mohli ucházet (ohledně pohledávek popřených, sporných) dle § 51 odst. 1 IZ. Z dosavadních postojů věřitelů č. 24 a 25 je přitom zjevné, že o svoje členství ve věřitelském výboru-o setrvání v něm-mají eminentní zájem (který je vzhledem k výši jejich insolvenčních pohledávek, jež nejsou nijak zajištěny, nepochybně ekonomicky racionální), a že přitom se zdrcující majoritou svých hlasovacích práv (z jejichž uplatnění by nebyli vyloučeni-§ 53 IZ) nepřipustí instalaci (rekonstrukci) věřitelského výboru bez jejich členství. To znamená, že v případě odvolání těchto věřitelů z funkce členů věřitelského výboru (který byl ustaven bez náhradníků) nelze očekávat, že by se podle § 65 odst. 2 věty prvé IZ na schůzi věřitelů k tomu účelu soudem svolané podařilo dosáhnout doplnění chybějících 2 členů věřitelského výboru jinými osobami, než věřiteli č. 24 a 25, a působnost věřitelského výboru by tak podle § 66 odst. 2 IZ nadále musel vykonávat insolvenční soud. Ani na případné další schůzi věřitelů (jestliže by ji osoba k tomu oprávněná navrhla-§ 47 odst. 1 IZ) by nebylo možno čekat jiný výsledek. V dané věci přitom nepřipadá v úvahu řešení úpadku jiným způsobem, než reorganizací anebo konkursem, a tehdy zákon s věřitelským orgánem pro jeho nezastupitelné úkoly obligátně počítá.

Jak již řečeno, účelem změny ustanovení § 59 odst. 2 IZ účinné od 1.1.2014 je především zabránit tomu, aby domněnka podjatosti zde uvedených osob nebyla mechanicky uplatňována i tam, kde to vzhledem k okolnostem zjevně není opodstatněno, nebo tam, kde by uplatněním této domněnky co diskvalifikace věřitele z účasti ve věřitelském výboru byla instalace věřitelského orgánu zcela znemožněna, zvláště pokud jeho úloha-vzhledem ke zvolenému způsobu řešení úpadku dlužníka-není insolvenčním soudem reálně trvale zastupitelná.

Právě k takovému nežádoucímu (kontraproduktivnímu) důsledku, který proto není opodstatněno připustit, by vedlo odvolání věřitelů č. 24 a 25 z funkce členů věřitelského výboru, a to navíc za situace, kdy podle názoru odvolacího soudu dosavadní vystupování těchto věřitelů v insolvenčním řízení-ve funkci členů věřitelského výboru nebo mimo ni-nepotvrzuje obavu z jejich podjatosti vyplývající (jen) z toho, že příslušejí s dlužníkem ke stejnému koncernu (jehož řídící osobou není žádný z nich).

Podle obsahu spisu zatím nevyšly najevo skutečnosti svědčící o tom, že tito věřitelé nějak straní zájmům dlužníka (či jiných osob) na úkor společného zájmu věřitelů, jak je definován v § 2 písm. j) IZ, nebo že nějak zanedbávají svoji součinnost s insolvenčním správcem a plnění dalších povinností vyplývajících z funkce člena věřitelského výboru či jinak brání naplnění účelu insolvenčního řízení. Nic takového ostatně v návrhu ani v odvolání proti napadenému usnesení netvrdil ani věřitel č. 18 (3. člen věřitelského výboru); místo toho argumentoval tím, že i bez konkrétních projevů podjatosti dotčených věřitelů jsou bez dalšího diskvalifikováni z členství ve věřitelském orgánu pro jejich koncernové propojení s dlužníkem. Návrh nepodpořil ani insolvenční správce ve vyjádření ze dne 28.6.2016 (B-23) s tím, že věřitel č. 18-kromě paušálního argumentu koncernovým propojením-neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by se podávala důvodnost pochybností o nepodjatosti věřitelů č. 24 a 25, a že ani správci samému nejsou z jeho činnosti známy žádné skutečnosti, které by ve smyslu § 59 odst. 2 IZ zakládaly pochybnost o nestranném přístupu těchto věřitelů k funkci členů věřitelského výboru. Nutno dodat, že v dané souvislosti není případný ani poukaz věřitele č. 18 na okolnost, že dotčení věřitelé spolu jednají ve shodě. Pokud tito věřitelé činí v insolvenčním řízení stejné procesní úkony (popírají stejné pohledávky, shodně hlasují), jde o výkon procesních práv, k němuž (pokud to zákon v určité záležitosti nezakazuje) je podle své úvahy oprávněn každý insolvenční věřitel. Jestliže tito věřitelé zaujímají totožné stanovisko v rámci jednání věřitelského výboru, které je odlišné od stanoviska 3. člena věřitelského výboru (nebo jím není podporované), nelze z toho automaticky dovozovat, že shodné stanovisko oněch dvou členů není věcně správné (že věcně správné nemůže být, protože může být důsledkem nějaké jejich společné nežádoucí motivace z titulu koncernové vazby, a že tudíž je-musí být-správné disentní stanovisko zbývajícího člena).

Z dosavadního průběhu insolvenčního řízení je zřejmé, že věřitelé č. 24 a 25 vehementně usilují o řešení dlužníkova úpadku sanačním způsobem, totiž reorganizací (k zachování provozu podniku dlužníka), a že také prosadili rozhodnutí věřitelského výboru o zadání forenzního auditu dlužníka (přes opačné stanovisko 3. člena). V takovém počínání zajisté nelze bez dalšího spatřovat rozpor se společným zájmem věřitelů. Výměně členů představenstva dlužníka a jeho dozorčí rady 3. člen věřitelského výboru (věřitel č. 18) neoponoval, hlasování v této věci se zdržel (viz zápis z jednání věřitelského výboru z 18.7.2016). Věřitelům č. 24 a 25 (kteří danou výměnu svými hlasy prosadili) pak v té souvislosti soud prvního stupně adresoval výtku založenou na názoru, že věřitelský výbor mohl dle § 333 odst. 2 poslední věty IZ rozhodnout o odvolání členů dlužníkova statutárního orgánu a dozorčí rady, ale že dle téhož ustanovení (navzdory jeho dikci, zmiňující současně i právo věřitelského výboru jmenovat a volit členy daných orgánů, a navzdory vyznění důvodové zprávy k tomuto ustanovení) nemohl zvolit nové členy současně s jejich odvoláním, ale teprve až kdyby se tak nestalo do 30 dnů postupem podle zvláštního právního předpisu ve smyslu § 333 odst. 3 IZ (který se vztahuje k případu zániku funkce statutárního orgánu dlužníka, jeho dozorčí rady, anebo zániku funkce všech členů těchto orgánů). Správnosti tohoto názoru soudu prvního stupně nicméně zatím nenasvědčuje (ani) skutečnost, že rejstříkový soud inkriminovanou výměnu členů představenstva a dozorčí rady dlužníka (založenou rozhodnutím věřitelského výboru) akceptoval a do veřejného rejstříku ji (dnem 26.9.2016) zapsal. Tato záležitost je přitom nastolena k posouzení i v rámci výše zmíněného probíhajícího odvolacího řízení sen.zn. 1 VSPH 1594/2016 v souvislosti s otázkou, zda Ing. Jan Ander co pověřený člen nově zvoleného představenstva dlužníka byl oprávněn podat za dlužníka odvolání proti rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs (usnesení č.j. MSPH 59 INS 26062/2015-B-45 ze dne 21.7.2016), popř. zda je za dlužníka oprávněn jednat v odvolacím řízení nějaký jiný člen nově zvoleného představenstva.

Protože se zřetelem k uvedenému ani odvolací soud neshledal ve smyslu § 63 odst. 3 IZ důležité důvody k tomu, aby věřitelé č. 24 a 25 byli ze své funkce členů věřitelského výboru odvoláni, napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. To samozřejmě s tím, že pokud u těchto věřitelů soud prvního stupně v dalším průběhu insolvenčního řízení zjistí nějaké závažné závady ve výkonu jejich funkce členů věřitelského orgánu či zjevné zneužití jejich funkce ve prospěch jich samých, dlužníka či jiných osob (třebas i přehodnocením dosavadního výkonu jejich funkce ve světle dalšího procesního vývoje věci či nových poznatků), z funkce členů věřitelského výboru je odvolá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 20. října 2016

Mgr. Ivana M l e j n k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík