2 VSPH 1697/2012-A-12
MSPH 94 INS 27188/2012 2 VSPH 1697/2012-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jaroslava Mášy, bytem a místem podnikání Ječná 2031/13, Praha 2, zast. advokátem JUDr. Přemyslem Kubíčkem, sídlem Kasárenská 157/4, České Budějovice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 27188/2012-A-7 ze dne 5. listopadu 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 27188/2012-A-7 ze dne 5. listopadu 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Jaroslav Máša (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 3 odst. 1 až 3, § 103 odst. 1 a 2 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, jelikož se v tomto směru omezil toliko na obecná tvrzení o tom, že nemá žádný reálný majetek a eviduje závazky ve výši cca 1.216.000,-Kč, jejichž splatnost nastala v letech 2009 až 2012. Z tvrzení obsažených v insolvenčním návrhu nelze podle soudu učinit spolehlivý závěr o tom, že dlužník je v úpadkové situaci, jak ji formuluje ust. § 3 odst. 1 až 3 IZ. Se zřetelem k tomu, že na základě takto podaného návrhu nelze v řízení pokračovat, postupoval insolvenční soud podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání brojil proti závěru soudu, že v insolvenčním návrhu nebyly obsaženy údaje, které by osvědčovaly jeho úpadek. Argumentoval zejména tím, že v návrhu uvedl, že je předlužený a má dluhy po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, resp. uvedl dobu vzniku, splatnost a celkovou výši svých závazků. Rozvedl, že v příloze označil své věřitele, částky jistin, případně relevantní rozhodnutí soudů nebo exekutorů s označením jejich čísel jednacích, z nichž lze dovodit počátek příslušných řízení a z toho i délky trvání dluhů . Vyjádřil přesvědčení, že zákon nepředepisuje formu uvádění relevantních skutečností, což znamená, že nemusí být nutně roztříděny dle jednotlivých kolonek v textu návrhu, pokud jsou zřejmé z údajů v příloze . Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009 uveřejněného pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 91/2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Z obsahu spisu plyne, že se dlužník ve svém insolvenčním návrhu co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek omezil na tvrzení, že Navrhovatel má závazky splatné v letech 2009 až 2012 v celkové výši přibližně 1.216 tisíc Kč, jak jsou uvedeny v příloze. Všechny tyto závazky jsou v prodlení delší 90 dnů, více věřitelů, a není schopen své závazky plnit. Některé dluhy jsou již vymáhány exekučně, jak rovněž vyplývá z přílohy. Navrhovatel v současné době nemá žádný reálný majetek, který by se dal zpeněžit . Dlužník dále popsal toliko příčiny své ekonomické situace, žádné konkrétní údaje o svých majetkových poměrech, o svých věřitelích a jejich pohledávkách však v insolvenčním návrhu neuvedl.

Z tvrzení dlužníka tudíž nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Insolvenční návrh rovněž neobsahuje tvrzení, z nichž by insolvenční soud (shledal-li by je pravdivými) mohl uzavřít, že dlužník by ve smyslu ust. § 3 odst. 3 IZ měl více (konkrétně označených) věřitelů a souhrn jeho (konkrétně označených) závazků převyšuje hodnotu (konkrétně označeného) majetku.

Odvolací soud současně zjistil, že dlužník v seznamech majetku a závazků neuvedl údaje, jimiž by ve spojení s tvrzeními uvedenými v insolvenčním návrhu vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, resp. že tyto seznamy obsahově neodpovídají požadavkům na nich kladeným v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ. Především proto ne, že v seznamu majetku neoznačil jednotlivě (dostatečně konkrétně) svůj majetek (např. neuvedl, z jakých položek sestává bytové zařízení či zařízení prodejny) a v seznamu závazků neoznačil své věřitele bydlištěm (sídlem) či identifikačním číslem a neuvedl v něm ani data splatnosti svých závazků. Kromě toho seznamy nepodepsal a neopatřil prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. Z usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 uveřejněného pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se přitom podává, že dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil, a údajů v takovém seznamu obsažených se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek.

K odvolací argumentaci je třeba opakovaně zdůraznit, že soudní praxe je již ustálena v tom, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, což činí bezpředmětným argument, že soud si měl tyto skutečnosti zjistit z příloh.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 OSŘ, soud prvního stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužníkovi nic nebrání v tom, aby insolvenčnímu soudu podal nový, řádně zpracovaný insolvenční návrh.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 28. ledna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva