2 VSPH 1687/2012-B-17
KSCB 27 INS 12218/2012 2 VSPH 1687/2012-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Miroslava Šefčíka, bytem Strunkovice nad Blanicí 86, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 12218/2012-B-6 ze dne 15.října 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 12218/2012-B-6 ze dne 15.října 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 12218/2012-B-6 ze dne 15.10.2012 neschválil oddlužení Miroslava Šefčíka (dále jen dlužník), prohlásil na jeho majetek konkurs a rozhodl o tom, že bude projednán jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se dlužník návrhem doručeným dne 21.5.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhl oddlužení splátkovým kalendářem. Vzhledem k tomu, že z návrhu bylo zřejmé, že závazek dlužníka vůči Finančnímu úřadu v Prachaticích má původ v podnikatelské činnosti dlužníka, předvolal ho soud ke slyšení. Při něm dlužník uvedl, že podnikal hlavně v 90. letech, podnikání fakticky ukončil v roce 2002 po povodních a z té doby má jediný závazek z podnikání vůči Finančnímu úřadu v Prachaticích ve výši 223.579,-Kč. Při povodních v roce 2002 přišel o účetní doklady a nebyl schopen doložit svou daňovou povinnost, proto mu ji vyměřil Finanční úřad v Prachaticích, jenž nevyhověl jeho žádosti o prominutí daňové povinnosti. V současnosti již nepodniká, přerušenou živnost hodlá ukončit i administrativně a jiné závazky z podnikání nemá. Usnesením ze dne 24.7.2012 rozhodl soud o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením.

Při rozhodování o tom, zda schválit oddlužení, vyšel soud z toho, že v insolvenčním návrhu dlužník uvedl, že má 11 nevykonatelných nezajištěných závazků v celkové výši 134.653,-Kč a 21 vykonatelných nezajištěných závazků v celkové výši 972.731,-Kč, má tedy závazky v celkové výši 1.107.384,-Kč, z nichž jediným závazkem z podnikání je závazek vůči Finančnímu úřadu v Prachaticích ve výši 239.515,-Kč představující 21 % z pohledávek věřitelů tvrzených dlužníkem. Dle obsahu spisu však do insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky v celkové výši 1.423.255,-Kč 18 věřitelů, přičemž 6 pohledávek v celkové výši 567.903,-Kč má svůj původ v podnikání dlužníka. Dominuje jim vykonatelná pohledávka Finančního úřadu v Prachaticích ve výši 455.497,-Kč a dále se jedná o pohledávky D&I CONSULTING LIMITED ve výši 65.255,-Kč, Ing. Zbigniewa Jedzoka ve výši 31.196,-Kč a o 3 nároky exekutorů z vymáhání pohledávek majících původ v podnikání dlužníka v celkové výši 15.955,-Kč. Pohledávky z podnikání dlužníka tak tvoří 40% všech uplatněných pohledávek. Tyto pohledávky dlužník nepopřel, byť na přezkumném jednání zopakoval, že jeho jediným závazkem z podnikání je závazek vůči Finančnímu úřadu v Prachaticích, a namítal, že jeho polovinu tvoří majetková sankce.

Přestože insolvenční správce JUDr. Josef Šťastný (dále jen správce) poukázal na to, že věřitelé pohledávek pocházejících z podnikání dlužníka neuplatnili proti schválení oddlužení žádnou výhradu, a tvrdil, že řešení úpadku oddlužením je pro věřitele výhodnější než konkurs, když dlužník má jen nepatrný majetek, soud akcentoval, že dlužník nemá toliko jediný závazek pocházející z podnikání, jak uvedl v insolvenčním návrhu, ale i dalších 5, a pohledávka Finančního úřadu v Prachaticích nečiní 239.515,-Kč, jak uvedl dlužník v insolvenčním návrhu, ale skutečná výše pohledávky uplatněná tímto věřitelem v insolvenčním řízení činí 455.497,-Kč. Podíl závazků pocházejících z podnikání dlužníka činí cca 40 % všech jeho závazků, závazek vůči Finančnímu úřadu v Prachaticích představuje podíl cca 32 %. Insolvenční soud vyjádřil přesvědčení, že takové procento závazků z podnikání přesahuje hranici, již vymezil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 29 NSČR 3/2009 při posuzování, zda je dlužník osobou oprávněnou domáhat se povolení oddlužení, byť má závazky z podnikání. Protože v daném případě bylo povoleno oddlužení dlužníka, nelze podle názoru insolvenčního soudu než neschválit oddlužení podle ust. § 405 odst. 1 ve vazbě na ust. § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, přičemž nepoctivý záměr dlužníka spočívá v tom, že v insolvenčním návrhu ani později v průběhu řízení neposkytl úplné informace o právním důvodu svých závazků, resp. o výši zcela zásadního závazku, jenž má vůči Finančnímu úřadu v Prachaticích. Z těchto důvodů rozhodl insolvenční soud podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedl, že insolvenční soud konstatoval, že povolení oddlužení dosáhl nekalou praktikou , neboť neuvedl všechny závazky z podnikání a neuvedl správně výši dluhu vůči Finančnímu úřadu v Prachaticích. Namítl, že správce daně přihlásil svou pohledávku navýšenou o úroky, které dlužník nemohl ovlivnit, správci vytkl, že ani na schůzi věřitelů řádně nevěděl, které závazky pocházejí z podnikání dlužníka, a které nikoli, a uvedl, že je s jeho postupem hrubě nespokojen. Zdůraznil, že v oddlužení by byl schopen splatit alespoň 34 % svých závazků, byť připustil, že část z nich pochází z podnikání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Pokud jde o výklad pojmu dlužník, který není podnikatelem, obsažený v ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, považoval odvolací soud za vhodné zopakovat závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 79/2009, podle nichž se dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, uváží insolvenční soud vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení jeho podnikání, četnosti neuhrazených závazků (dluhů) dlužníka z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že bude podrobena režimu oddlužení.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Podle ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

V daném případě odvolací soud stejně jako soud prvního stupně ze spisu zjistil, že dlužník má závazky z podnikatelské činnosti, jež dle zjištění správce (viz zpráva ze dne 9.10.2012) formálně ukončil až ke dni 22.2.2012, kdy přerušil provozování živnostenské činnosti. Přestože odvolací soud nesdílí názor, že v podnikání dlužníka mají původ jeho závazky vůči exekutorům, je nepochybné, že závazky z podnikání má vůči Finančnímu úřadu v Prachaticích, D&I CONSULTING LIMITED a Ing. Zbigniewu Jedzokovi představující nezanedbatelnou část téměř 40 % jeho závazků. Soud prvního stupně proto nepochybil, když neschválil oddlužení dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a rozhodl o tom, že bude projednán jako nepatrný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 9.května 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová