2 VSPH 1686/2014-B-18
KSPH 70 INS 8225/2014 2 VSPH 1686/2014-B-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipová 1497, Brandýs nad Labem, zast. JUDr. Václavem Svobodou, bytem Příchvoj 18, pošta Markvartice, o odvoláních Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Biskupcova 1864/81, Praha 3, zast. Michaelem Parmou, Dis., bytem Roudnická 94, Dobříň, proti usnesení ze schůze věřitelů a usnesení Krajského soudu v Praze vyhlášených na schůzi věřitelů konané dne 18. června 2014 takto :

Odvolání s e o d m í t a j í .

Odůvodnění :

Krajský soud v Praze na schůzi věřitelů konané dne 18.6.2014 v rámci projednání způsobu oddlužení Jany anonymizovano (dále jen dlužnice) a hlasování o jeho přijetí-poté, co konstatoval, že pro oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty hlasoval věřitel č. 1 Lidové bytové družstvo Praha 9 (dále jen Věřitel č. 1) s přihlášenými pohledávkami v rozsahu 61,77 % a pro oddlužení formou splátkového kalendáře věřitelka č. 6 Veronika anonymizovano (dále jen odvolatelka) s přihlášenými pohledávkami ve výši 31,91 %-vyhlásil usnesení znějící: Oddlužení dlužnice bude provedeno zpeněžením majetkové podstaty (dále jen Usnesení schůze věřitelů) a poté usnesení znějící: Soud schvaluje způsob oddlužení dlužnice paní Jany anonymizovano formou zpeněžení majetkové podstaty (dále jen Usnesení soudu).

Proti Usnesení schůze věřitelů a Usnesení soudu podala odvolatelka odvolání, v nichž namítala, že ačkoli dlužnice na přezkumném jednání konaném dne 18.6.2014 popřela pravost pohledávky Věřitele č. 1 co do příslušenství ve výši 1.129.020,61 Kč, na inkriminované schůzi věřitelů namísto toho, aby bylo hlasováno o povolení hlasování věřitelů v rozsahu popřených pohledávek , insolvenční soud toliko konstatoval, že nebyly naplněny předpoklady, pro které by přicházelo v úvahu rozhodovat ve smyslu ust. § 51 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) o hlasovacích právech věřitelů, resp. takový návrh nebyl podán .

Odvolatelka zdůraznila, že věřitel č. 1, jehož pohledávka byla dlužnicí popřena v rozsahu více než 90 % a byla zjištěna (nepopřena) toliko ve výši 61.071,-Kč, tak na schůzi věřitelů hlasoval, aniž by o jeho hlasovacím právu schůze rozhodla. V důsledku toho byla odvolatelka, jejíž pohledávka byla zjištěna (nepopřena) ve výši 501.815,-Kč a jež hlasovala pro oddlužení formou splátkového kalendáře, Věřitelem č. 1 přehlasována. Odvolatelka proto požadovala, aby odvolací soud rozhodl o tom, že rozhodnutí přijatá na schůzi věřitelů jsou neplatná a aby soudu prvního stupně uložil, aby nejprve dle ust. § 51 odst. 1 IZ rozhodl o možnosti hlasování věřitelů v rozsahu popření.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou odvolání proti napadeným usnesením tj. proti Usnesení schůze věřitelů a proti Usnesení soudu přípustná, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Usnesení schůze věřitelů, jímž insolvenční soud (toliko) deklaroval výsledek hlasování schůze o způsobu oddlužení dlužnice tak, že se schůze usnesla na tom, že oddlužení dlužnice bude provedeno zpeněžením majetkové podstaty, je totiž usnesením, jímž se vede řízení, proti němuž z povahy věci není odvolání přípustné. Dlužno dodat, že v posuzované věci nepřichází (nepřicházelo) v úvahu ani zrušení usnesení schůze věřitelů insolvenčním soudem např. na návrh odvolatelky, která hlasovala proti přijetí usnesení schůze věřitelů, neboť ust. § 54 odst. 1 IZ takový postup pro usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení zapovídá.

Pokud jde o Usnesení soudu, považoval odvolací soud za nutné uvést, že nemá náležitosti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty vymezené v ust. § 406 odst. 2 IZ a tudíž s ním nelze (pro tyto jeho vady) spojovat účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře patří mezi tzv. statusová rozhodnutí, jež jsou rozhodnutími ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20.1.2011 uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto musí být písemně vyhotoveno s náležitostmi, a opakovaně to budiž zdůrazněno, obsaženými v ust. § 406 odst. 2 IZ a odůvodněno v souladu s ust. § 157 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona. Ke schválení oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty ve skutečnosti nedošlo a odvolání odvolatelky proti Usnesení soudu je tudíž bezpředmětné.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 218 písm. c) OSŘ a odvolání jako nepřípustná odmítl.

Odmítnutí odvolání proti Usnesení soudu ovšem neznamená, že by odvolatelka poté, co insolvenční soud o způsobu oddlužení vskutku rozhodne, nemohla (nebyla oprávněna) podat odvolání v případě, že bude schváleno oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. V mezích tohoto odvolání pak dle ust. § 52 odst. 3 IZ bude (by bylo) možno přezkoumat i správnost rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacích právech Věřitele č. 1 a odvolatelky. V této souvislosti však považoval odvolací soud za vhodné upozornit odvolatelku na ust. § 51 odst. 2 IZ, podle něhož nemá popření pohledávky dlužníkem (o nějž šlo i v této věci) vliv na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 18. září 2014

Mgr. Tomáš B r a u n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová