2 VSPH 1683/2016-A-22
MSPH 94 INS 12024/2016 2 VSPH 1683/2016-A-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka Virtual Business, s.r.o., sídlem Slavojova 579/9, 128 00 Praha 2, zahájené na návrh CYBER-GUARD ENTERPRISE LTD, jiné reg. č. 8007623, sídlem International House, Holborn Viaduct 24, E32SJ Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, v ČR zastoupen odštěpným závodem CYBER-GUARD ENTERPRISE LTD, organizační složka, sídlem Na Roudné 443/18, 301 00 Plzeň, o odvolání navrhovatele proti usnesení MSPH 94 INS 12024/2016-A-16 ze dne 2. srpna 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 12024/2016-A-16 ze dne 2. srpna 2016 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením označeným shora uložil CYBER-GUARD ENTERPRISE LTD (dále jen navrhovatel), jež se insolvenčním návrhem domáhala zjištění úpadku Virtual Business, s.r.o. (dále jen dlužník), aby do 8 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud mimo jiné uvedl, že z insolvenčního návrhu ani z připojených příloh nevyplývá existence jakéhokoliv majetku dlužníka, přičemž sám navrhovatel uvedl, že dlužník žádným majetkem nedisponuje. Dlužník podáním ze dne 4.7.2016 na výzvu soudu potvrdil, že v podstatě nemá žádný majetek, pouze pohledávku za navrhovatelem, jejíž důvod ani výši nespecifikoval. Soud proto dospěl k závěru, že je nutno zajistit prostředky pro insolvenčního správce, z nichž by bylo možné pokrýt náklady na jeho úkony bezprostředně po ustanovení do funkce, případně uhradit jeho odměnu a hotové výdaje. Výši zálohy přitom určil s ohledem na předpokládanou minimální výši nákladů insolvenčního řízení, jež je dána minimální odměnou insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč plus DPH a jeho hotovými výdaji.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby je změnil tak, že mu uloží povinnost zaplatit zálohu ve snížené výši 30.000,-Kč. V odvolání namítal, že považuje za osvědčené, že na konci roku 2014 disponoval dlužník finanční hotovostí v přibližné výši 930.000,-Kč, přičemž není zřejmé, jakým isir.justi ce.cz způsobem bylo s těmito finančními prostředky naloženo, a je pravděpodobné, že v rozporu s tvrzením dlužníka existuje majetek náležící do majetkové podstaty dlužníka, například v podobě pohledávek za statutárními orgány dlužníka z bezdůvodného obohacení, nároků na náhradu škody a chybně vedeného účetnictví dlužníka. Navrhovatel měl za to, že v průběhu insolvenčního řízení bude zjištěn dostačující majetek dlužníka, a proto měl zálohu ve výši 50.000,-Kč za nadbytečnou s tím, že k úhradě nákladů spojených s počátečními úkony správce by podle něj měla postačovat záloha ve výši 30.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle ust. § 108 odst. 2 insolvenčního zákona výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat, případně jaké náklady si insolvenční řízení pravděpodobně vyžádá a zda lze předpokládat jejich uspokojení z majetkové podstaty.

Z obsahu insolvenčního spisu soud ověřil, že dlužník je právnickou osobou-podnikatelem, u níž není řešení úpadku oddlužením přípustné. Navrhovatel v insolvenčním návrhu sdělil, že jeho statutární orgán je společníkem dlužníka a že dlužník nedisponuje žádným majetkem, pouze finanční hotovostí v neúměrně nižší výši vůči závazkům a nevyvíjí žádnou ekonomickou aktivitu . Dlužník potvrdil, že nedisponuje žádným majetkem, řádné seznamy majetku a závazků nepředložil. Za této situace lze předpokládat, že případný úpadek dlužníka bude řešen konkursem, přičemž soud nemá k dispozici žádné informace o zpeněžitelném majetku dlužníka či jiných zdrojích, jež by mohly být zárukou úhrady nákladů konkursu. Tvrzení navrhovatele o existenci majetku v podobě pohledávek za statutárními orgány jsou zcela nekonkrétní, přičemž tento druh majetku nelze považovat za bezprostředně využitelný, neboť takového plnění zpravidla není možné dosáhnout jinak než na základě soudního rozhodnutí (s čímž by byly spojeny další náklady) a zpeněžitelnost tohoto typu pohledávek je zpravidla obtížná. Za této situace bylo na místě požadovat po navrhovateli uhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální výši 50.000,-Kč, neboť ani tato částka v případě, že se nepodaří dohledat jiný zpeněžitelný majetek dlužníka, nepostačuje k plné úhradě byť jen nároku správce na minimální odměnu včetně DPH.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 19. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík