2 VSPH 1681/2016-A-11
MSPH 88 INS 17462/2016 2 VSPH 1681/2016-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužnice České pošty Security, s.r.o., sídlem Politických vězňů 909/4, 110 00 Praha 1, zast. advokátem Mgr. Lukášem Zdvihalem, sídlem Dušní 10, 110 00 Praha 1, zahájené na návrh Vrika LTD, TSAR Boris III/403, 1619 Sofia, zast. advokátkou Mgr. Monikou Baloghovou, sídlem Jeseniova 1151/55, 130 00 Praha 3, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 17462/2016-A-5 ze dne 2. srpna 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 17462/2016-A-5 ze dne 2. srpna 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením označeným shora odmítl insolvenční návrh, jímž se Vrika LTD (dále jen navrhovatel) domáhal zjištění úpadku České pošty Security, s.r.o., (dále jen dlužnice) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud mimo jiné uvedl, že navrhovatel dokládal oprávnění podat insolvenční návrh pohledávkou, již mu postoupil další v návrhu označený věřitel ALKOM Security, a.s. dne 25.5.2016, tedy v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu. Soud dospěl k závěru, že k této pohledávce nelze pro účely rozhodnutí o úpadku přihlížet, neboť ust. § 143 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dopadá nejen na situaci, kdy insolvenční návrh podá původní věřitel (postupitel pohledávky), ale i na situaci opačnou, kdy je insolvenční návrh podán osobou, jež ve lhůtě kratší 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nabyla pohledávku od dalšího, v návrhu označeného věřitele. Zároveň upozornil na to, že ani pohledávka dalšího v návrhu označeného věřitele České pošty, s.p. nebyla řádně specifikována výší a přesným datem splatnosti. Soud uzavřel na tom, že v daném případě je dán důvod pro odmítnutí návrhu pro zjevnou bezdůvodnost dle ust. § 128a odst. 2 písm. a) IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včasné odvolání a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že za dalšího věřitele dlužnice označil jak ALKOM Security, s.r.o., od níž nabyl postoupením pohledávku, tak Českou poštu, s.p. Mnohost věřitelů proto nebyla isir.justi ce.cz vytvořena uměle a soud prvního stupně měl postupovat dle ust. § 133 IZ a nařídit jednání o insolvenčním návrhu. Poukazoval na obdobnou věc rozhodnutou Vrchním soudem v Praze pod č.j. KSPH 62 INS 5809/2016, 3 VSPH 679/2016-A-15 ze dne 5.5.2016, a namítal, že požadavek na určení konkrétní výše a data splatnosti pohledávky označeného věřitele nemá oporu v zákoně a v daném případě lze z listin, jež soudu předložil (výroční zpráva ze dne 31.12.2015), splatnost pohledávky vůči České poště, s.p. dovodit.

Dlužnice ve vyjádření k odvolání uvedla, že je insolvenční návrh nedůvodný a šikanózní, neboť navrhovatel nedoložil, že má proti ní splatnou pohledávku. Vzhledem k tomu, že postoupení pohledávky jí nebylo postupitelem ani postupníkem oznámeno, k platnému postoupení nedošlo. V této souvislosti odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30.5.2012. Tvrdila, že navrhovatel vůči ní není osobou oprávněnou z tvrzené ani jiné pohledávky, a není tedy ani osobou aktivně legitimovanou k podání insolvenčního návrhu, neboť existenci pohledávky, jež měla být navrhovateli postoupena společností s ručením mezeným ALKOM Security popírá a vede s ní řadu soudních sporů. Vyjádřila přesvědčení, že postoupení pohledávky bylo účelové, ve snaze uměle navodit mnohost věřitelů. K pohledávce České pošty, s.p. uvedla, že ji navrhovatel řádně nespecifikoval, neboť neuvedl její přesnou výši ani datum splatnosti, a její existenci vyvozoval pouze z půl roku staré výroční zprávy dlužnice, přičemž údaje v ní uvedené již neodpovídají skutečnosti a dlužnice nemá vůči České poště, s.p. žádné závazky po splatnosti. Nadto upozornila, že Česká pošta, s.p. je její mateřskou společností a jejím jediným společníkem, proto případná existence závazků po splatnosti vůči tomuto věřiteli neprokazuje její platební neschopnost. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128a IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, je-li zjevně bezdůvodný, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odst. 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění podat jej pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka (odst. 2). V rozhodnutí, jímž soud odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, může současně uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou pokutu určenou do výše 50.000,-Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci (odst. 3).

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 IZ zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, přičemž insolvenční návrh podaný věřitelem zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku (za další osobu se přitom nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení), tj. v případech, kdy insolvenční navrhovatel nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení, odmítl soud prvního stupně insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost na základě zjištění, že navrhovatel dokládal svůj insolvenční návrh pohledávkou, o níž měl soud za to, že k ní nelze pro účely zjištění úpadku přihlížet, a že ani pohledávka dalšího označeného věřitele nebyla řádně specifikována.

Vzhledem k odvolací argumentaci navrhovatele i argumentaci dlužnice obsažené ve vyjádření k odvolání považoval odvolací soud za nutné v prvé řadě uvést, že podle ust. § 128a odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem toliko tehdy, je-li bezdůvodnost návrhu očividná, tj. je-li bez dalšího zřejmá z obsahu insolvenčního návrhu či jeho příloh. Tam, kde by vznikl ohledně důvodnosti podaného návrhu mezi účastníky spor, je namístě postupovat dle závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 116/2013 (R 33/2014) ze dne 18.12.2013, podle nichž tam, kde se o šikanózní povahu insolvenčního návrhu vede spor mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem (např. proto, že se dlužník k insolvenčnímu návrhu vyjádří a tvrzení o své šikaně uplatní ještě před uplynutím sedmidenní lhůty) a kde je namístě tvrzení o šikaně ve skutkové rovině osvědčit nebo prokázat, není dán důvod odmítnout insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost dle ust. § 128a IZ. Závěr o šikanózní povaze insolvenčního návrhu se však po případném osvědčení nebo prokázání takové dlužníkovy obrany může projevit jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu po jeho věcném projednání.

Za podstatné pro rozhodnutí o odvolání považuje odvolací soud zejména to, že navrhovatel v insolvenčním návrhu dokládal svoji legitimaci k jeho podání pohledávkou, jež mu byla postoupena ALKOM Security, a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.5.2016 s tím, že dne 25.5.2016 došlo k zaplacení úplaty za postoupení pohledávek a k tomuto dni na něj přešlo vlastnické právo k těmto pohledávkám. Dne 26.7.2016 podal insolvenční návrh. Je tedy zřejmé, že k postoupení pohledávek na navrhovatele došlo ve lhůtě kratší než 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu od osoby, jež je v insolvenčním návrhu označena jako další věřitel dlužníka. Obdobnou situací se zabýval Vrchní soud v Praze v usnesení č.j. MSPH 88 INS 13950/2013, 1 VSPH 1263/2013-A-31 ze dne 12.9.2013, dle něhož dopadá ustanovení § 143 odst. 2 IZ nejen na situace, kdy je insolvenční návrh podán původním věřitelem (jenž postoupil část své pohledávky na jinou osobu), ale též na situace opačné, kdy je insolvenční návrh podán osobou, na kterou byla pohledávka původního věřitele postoupena. V obou případech je nutno pro účely insolvenčního řízení hodnotit pohledávku obou věřitelů jako pohledávku jedinou. Z výše uvedeného však vyplývá v poměrech projednávané věci pouze to, že na pohledávku navrhovatele a pohledávku dalšího v návrhu označeného věřitele ALKOM Security, a.s. je třeba pohlížet jako na pohledávku jedinou, což znamená pouze tolik, že v řízení musí být osvědčena existence ještě nejméně jedné osoby se splatnou pohledávkou za dlužnicí. Závěr soudu prvního stupně, že k pohledávce navrhovatele a postupitele nelze pro účely zjištění úpadku vůbec přihlížet, správný není. Soud prvního stupně měl v první řadě posoudit, zda je insolvenční návrh projednatelný, neboť splnění podmínek zjevné bezdůvodnosti insolvenčního návrhu věřitele podle ust. § 128a odst. 2 IZ lze posuzovat pouze tehdy, je-li insolvenční návrh projednatelný ve smyslu ust. § 128 IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č.j. KSOS 34 INS 31524/2012, 2 VSOL 202/2013-A-13 ze dne 16.4.2013). Dospěl-li soud k závěru (jak naznačuje v odůvodnění), že navrhovatel uvedl nedostatečně údaje o dalších věřitelích dlužnice a konkrétní údaje o jejich pohledávkách, měl postupovat dle ust. § 128 odst. 1 IZ. V případě, že měl insolvenční návrh za projednatelný, bylo na místě projednat jej v souladu s ust. 133 odst. 2 IZ na jednání, neboť existence a splatnost tvrzené pohledávky navrhovatele za dlužnicí (byť v důsledku postoupení rozštěpené mezi navrhovatele a ALKOM Security, a.s.), stejně jako pohledávky dalšího označeného věřitele České pošty, s.p., je mezi účastníky zjevně sporná.

Odvolací soud tak shrnuje, že důvody pro něž insolvenční soud odmítl insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost, nejsou zjevné z insolvenčního návrhu a že otázkou existence a splatnosti pohledávek dlužníka je třeba se zabývat v rámci insolvenčního řízení při jednání, pokud nebudou naplněny podmínky pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, a dovodit z nich případně důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným, postupoval proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 19. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík