2 VSPH 1681/2013-A-20
KSPH 42 INS 14552/2013 2 VSPH 1681/2013-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Vladimíra Štrose, bytem Balbínova 223/5, Praha 2, adresa pro doručování: Turská 506, Libčice nad Vltavou, zahájené na návrh Komerční banky, a.s., sídlem Na Příkopě 969/33, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Petrem Balcarem, sídlem Revoluční 15, Praha 1, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 14552/2013-A-11 ze dne 28. srpna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 14552/2013-A-11 ze dne 28. srpna 2013 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Komerční banka, a.s. (dále jen navrhovatelka) domáhala vydání usnesení o zjištění úpadku Vladimíra Štrose (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu tvrdila, že má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 2.706.169,41 Kč z titulu smlouvy o hypotečním úvěru reg.č. 0030005240039, jejž dlužník vyčerpal, avšak řádně nesplácel, a protože poslední řádnou splátku uhradil dne 14.8.2009, navrhovatelka ke dni 25.1.2010 celou pohledávku zesplatnila. Tvrdila rovněž, že dlužník má více věřitelů, což dovozovala z výpisu z katastru nemovitostí, v němž jsou uvedeny probíhající exekuce na jeho majetek. Nato soud konstatoval, že navrhovatelka sice další věřitele dlužníka řádně označila, uvedla výši jejich pohledávek a odkázala na příslušná exekuční řízení, avšak další informace o jejich pohledávkách neuvedla. Z toho-poté, co reprodukoval část návrhu týkající se dalších věřitelů dlužníka a jejich pohledávek-dovodil, že tvrzení navrhovatelky neprokazují, že dlužníkovy závazky stále existují. Tvrzení, že pohledávka existuje, neboť byl vydán exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti a pohledávka se tak stala splatnou, existenci pohledávky nikterak neprokazuje. Navrhovatel očividně veškeré údaje o dalších věřitelích dlužníka čerpal z výpisu z katastru nemovitostí. Tyto údaje však nemusí být aktuální a není to ten správný zdroj informací, ze kterého by měl navrhovatel čerpat při zjišťování dalších věřitelů dlužníka. Uzavřel na tom, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu nevylíčila rozhodné skutečnosti, jež by úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčovaly, a dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) návrh odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odvolání zopakovala svá tvrzení obsažená v návrhu týkající se dalších věřitelů dlužníka a jejich pohledávek a akcentovala, že věřitele řádně označila dle ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ a u dvou z nich (XANADU, a.s. a JUDr. Smrčkové) uvedla též výši jejich pohledávek i datum, kdy nejpozději musely být splatné. S poukazem na to, že pojmově nemohla právní moc příkazu ke zřízení exekutorského zástavního práva (25.6.2012, resp. 12.8.2011) předcházet datu splatnosti pohledávky věřitele a že ani právní moc usnesení o nařízení exekuce nemohla předcházet splatnosti vymáhané pohledávky, konstatovala, že návrh podala dne 23.5.2013, tedy více než 3 měsíce po uváděných nejzazších datech splatnosti. Vyjádřila přitom přesvědčení, že údaje o splatnosti pohledávek dalších věřitelů vylíčila dostatečně, neboť budou-li shledány pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 1 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

V usnesení sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21.12.2011 uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyslovil Nejvyšší soud ČR závěr, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 IZ, přitom nemá vliv okolnost, že se při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, prosazuje v insolvenčním řízení vyšetřovací zásada. Jinak řečeno, je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musejí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu označila svoji pohledávku za dlužníkem ve výši 2.706.169,41 Kč, dostatečně vylíčila okolnosti jejího vzniku (předčasně zesplatněný hypoteční úvěr) a uvedla též konkrétní datum její splatnosti (25.1.2010). Vedle toho řádně označila další tři věřitele dlužníka, a to XANADU, a.s., JUDr. Janu Smrčkovou a Finanční úřad pro Prahu 2 uvedením jejich jména či názvu, resp. obchodní firmy, adresy, popř. sídla a identifikačního čísla, přičemž u dvou z nich (XANADU, a.s. a JUDr. Smrčkové) specifikovala též výši jejich pohledávek (13.327,-Kč, resp. 102.307,-Kč) a výslovně uvedla, že jejich splatnost nastala nejpozději dne 25.6.2012, resp. 12.8.2011. Závěr o splatnosti přitom vyvozovala z toho, že v rámci (konkrétně označených) exekučních řízení bylo k vymožení pohledávek obou označených věřitelů pravomocnými exekučními příkazy ze dne 16.6.2012, resp. 9.8.2011 zřízeno (exekutorské) zástavní právo k nemovitostem dlužníka, a vzhledem k tomu, že exekuci je možno nařídit pouze k vymožení splatné pohledávky, musely být závazky dlužníka ke dni podání návrhu (23.5.2013) po lhůtě splatnosti déle než 3 měsíce. Tvrdila taktéž, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen je plnit mj. proto, že nařízené exekuce probíhají již déle než tři roky.

Na rozdíl od soudu prvého stupně je odvolací soud toho názoru, že za popsaného stavu nepostrádá insolvenční návrh žádnou z obecných náležitostí soudního podání dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř ani ze zvláštních náležitostí insolvenčního návrhu dle ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ, neboť obsahuje konkrétní označení důvodu, výše i splatnosti pohledávek navrhovatelky i specifikaci (výší a splatností) pohledávek dvou dalších věřitelů a obsahuje rovněž (faktickými údaji podložené) tvrzení o úpadku dlužníka, jenž spočívá v insolvenci dle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ.

Odvolací soud přitom považoval za nutné zdůraznit, že navrhovatelka tím, že ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedla konkrétní (nejzazší) datum splatnosti pohledávek dalších dvou věřitelů (vedle vylíčení důvodů, jež ji k závěru o splatnosti vedly), splnila procesní povinnost, již jí ohledně tvrzení v návrhu ukládá IZ; závěr insolvenčního soudu o tom, zda tento údaj shledal bezvadným či ne (tj. závěr o tom, kdy a zda vůbec se ta která pohledávka stala splatnou), se může odrazit až v rozhodnutí o insolvenčním návrhu při posuzování otázky, zda má dlužník více věřitelů s pohledávkami splatnými po dobu delší třiceti dnů, popř. při posuzování, zda u něj nastala fikce neschopnosti plnit splatné závazky dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ. Případné zjištění, že další označení věřitelé nemají za dlužníkem pohledávku splatnou déle než 30 dnů, popř. že nebyla osvědčena jeho neschopnost plnit splatné závazky, se pak nutně projeví v zamítnutí insolvenčního návrhu dle ust. § 143 IZ, tedy v rozhodnutí ve věci samé.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 14. listopadu 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová