2 VSPH 168/2015-A-14
KSUL 77 INS 26829/2014 2 VSPH 168/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Miloše Richtra, bytem Modrá 30, Jílové, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 26829/2014-A-9 ze dne 7. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 26829/2014-A-9 ze dne 7. ledna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 26829/2014-A-9 ze dne 7.1.2015 uložil Miloši Richtrovi (dále jen dlužník), jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 3.10.2014 doručen insolvenční návrh, jímž se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Cituje ust. § 108 insolvenčního zákona zdůraznil soud prvního stupně, že mu dlužník přes jeho výzvy ze dne 20.10.2014 nepředložil darovací smlouvu, podle níž by měl zajištěn příjem umožňující uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %. Protože dlužník nesplňuje předpoklady podmiňující povolení oddlužení, dovodil z toho soud, že jeho úpadek bude třeba řešit konkursem, a vzhledem k nedostatečnosti majetku dlužníka, jenž tvoří pouze věci osobní potřeby, považoval za nezbytné, aby složil zálohu na úhradu nákladů konkursu. Z těchto důvodů rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a umožnil mu řešit jeho úpadek oddlužením. V odvolání uvedl, že je v současné době zaměstnán a jeho příjem představuje mzda ve výši 15.000,-Kč, z níž hradí výživné ve výši 4.500,-Kč měsíčně na dvě děti. Z jeho majetku nelze pohledávky věřitelů uspokojit, protože žádný nevlastní. Soudem vyžadovanou darovací smlouvu mu nemohl předložit, neboť v té době byl v zahraničí, a předloží ji při schválení oddlužení splátkovým kalendářem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník podáním, jež není opatřeno datem vyhotovení, podpis dlužníka na něm byl úředně ověřen dne 14.8.2014 a soudu prvního stupně bylo doručeno dne 3.10.2014, domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu a k němu připojených listinách tvrdil, že vůči 8 věřitelům má splatné závazky v celkové výši 1.383.308,-Kč, přičemž závazek vůči Unileasing, a.s. ve výši 1.126.154,50 Kč je vykonatelný. Tvrdil, že jeho majetek tvoří jen věci osobní potřeby, jeho měsíční příjem z pracovního poměru činí 18.057,-Kč a má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem. K návrhu připojil mimo jiné rozsudek Okresního soudu v Děčíně, jenž nabyl právní moci dne 9.10.2009 a jímž byl zavázán přispívat na výživu Lenky Richtrové a Veroniky Richtrové částkou 2.500,-Kč a 1.500,-Kč měsíčně, a darovací smlouvu ze dne 19.8.2014, jíž se mu Jan Semeňák zavázal poskytovat důchod ve výši 3.500,-Kč měsíčně. Na výzvu soudu ze dne 7.10.2014 (č.d. A-5) k doložení aktuálního čistého příjmu předložil výplatní listy, z nichž plyne, že jeho čistý měsíční příjem činil za srpen 2014 částku 15.223,-Kč a za září 2014 částku 16.835,-Kč. Na další výzvu soudu ze dne 20.10.2014 (č.d. A-7), aby předložil další darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu s upozorněním na to, že dosud doložený čistý měsíční příjem ve výši 16.835,-Kč a dar ve výši 3.500,-Kč nepostačují po odečtení výživného ve výši 4.000,-Kč měsíčně a nároků insolvenčního správce ve výši 1.089,-Kč měsíčně na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30%, reagoval dlužník sdělením, že mu Jan Semeňák, jenž je pracovně na Slovensku, bude dělat ručitele a že dne 3.11.2014 zašle soudu další darovací smlouvu. To dlužník neučinil a soud mu napadeným usnesením uložil zaplatit zálohu.

Vzhledem k tomu, že se na tomto stavu věci nic nezměnilo, vyjma upřesnění dlužníka, že v současné době hradí výživné v celkové výši 4.500,-Kč měsíčně, dospěl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně k závěru, že jeho úpadek nebude možné řešit oddlužením, neboť nesplňuje požadavek ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona uspokojit v průběhu oddlužení pohledávky nezajištěných věřitelů nejméně v rozsahu 30 %. Z jím doložených příjmů, tj. z daru ve výši 3.500,-Kč a z čisté mzdy ve výši 16.835,-Kč, z níž by na plnění oddlužení po úhradě výživného ve výši 4.500,-Kč bylo možné použít pouze 606,-Kč měsíčně, což za 5 let představuje sumu 246.360,-Kč, by zjevně nebylo možné uspokojit nároky insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč, bude-li plátcem daně z přidané hodnoty, resp. ve výši 54.000,-Kč, pokud jejím plátcem nebude, a 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, jež činí 414.995,-Kč.

Stejně jako soud prvního stupně je odvolací soud i toho názoru, že jinak než složením zálohy nelze zajistit prostředky potřebné na krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky a nemá žádný zpeněžitelný majetek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná