2 VSPH 167/2016-P1-15
KSPA 59 INS 22578/2012 2 VSPH 167/2016-P1-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Jiřího Filipa, bytem Niva 311, pošta Dlouhá Třebová, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 22578/2012-P1-6 ze dne 1.října 2015

takto:

Odvolání se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v insolvenčním řízení vedeném na majetek Jiřího Filipa (dále jen dlužník) rozhodl usnesením č.j. KSPA 59 INS 22578/2012-P1-6 ze dne 1.10.2015 o tom, že se za dodatečně zjištěnou pokládají pohledávky Hany Kaplanové (dále jen věřitelka) č. 1 ve výši 10.300,-Kč a ve výši 813.105,83 Kč (body I. a II. výroku), že se nepřihlíží k přihlášce pohledávek věřitelky č. 1 co do výše 5.130,-Kč a č. 2 co do výše 27.390,-Kč, v tomto rozsahu se přihlášky pohledávek věřitelky č. 1 a 2 odmítají a právní mocí rozhodnutí její účast v řízení v tomto rozsahu končí (body III. až VII. výroku) a insolvenční správkyni Ing. Janě Vodrážkové (dále jen správkyně) uložil, aby do upraveného seznamu přihlášených pohledávek zapsala změny, k nimž došlo dle bodů I. a II. výroku (bod VIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 3.12.2012 (č.d. A-12) rozhodl o úpadku dlužníka, povolil jeho řešení oddlužení a ustanovil správkyni do funkce a usnesením ze dne 2.5.2013 (č.d. B-19) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Na přezkumném jednání konaném dne 18.1.2013 popřel dlužník zcela pohledávky č. 1 ve výši 15.430,-Kč (v rozsahu 5.130,-Kč přihlášenou jako nevykonatelnou) a č. 2 ve výši 840.495,83 Kč (v rozsahu 27.390,-Kč přihlášenou jako nevykonatelnou), jež věřitelka přihlásila do insolvenčního řízení. Správkyně je popřela v rozsahu, v němž byly pohledávky přihlášeny jako isir.justi ce.cz nevykonatelné. Protože věřitelka, jíž správkyně doručila dne 12.3.2013 vyrozumění o popření nevykonatelných pohledávek, nepodala v zákonem stanovené lhůtě žalobu na jejich určení, rozhodl soud v bodech III. až VIII. výroku podle ust. § 185 insolvenčního zákona, jak uvedeno shora. Co se týče pohledávek č. 1 a 2 v rozsahu, v němž je věřitelka přihlásila jako pohledávky nevykonatelné, s přihlédnutím k tomu, že dlužník nepodal včas žaloby, jimiž by se vůči věřitelce domáhal důvodnosti popření, odkazuje na ust. § 410 odst. 2 a § 201 odst. 2 insolvenčního zákona dovodil soud, že v tomto rozsahu byly zjištěny, jak uvedl v bodech I. a II. výroku.

V písemném vyhotovení usnesení poučil soud účastníky řízení o tom, že proti bodům I. až IV. výroku není dle ust. § 91 insolvenčního zákona odvolání přípustné, zatímco proti bodů V. až VIII. výroku může věřitelka dotčená rozhodnutím podle ust. § 185 téhož zákona podat odvolání.

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním, z něhož zřejmé, že se jím domáhal jeho změny. V odvolání namítal, že je obětí podvodů, jichž se na něm v manželství s ním i po rozvodu dopouštěla věřitelka zastoupená advokátkou JUDr. Ritichovou a jež kryla justice, zejména Okresní soud v Ústí nad Orlicí. Tvrdil, že není dlužníkem, ale osobou poškozenou jednáním věřitelky. Na výzvu soudu prvního stupně, aby odvolání doplnil, reagoval podáním, v němž uvedl, že smysl napadeného usnesení spočívá v protahování soudní šikany vůči němu a odvolání není třeba doplňovat ani je upřesňovat. Poukazoval na to, že bylo porušeno ústavní právo procesní insolvence ústavního systému České republiky , moc soudní a mezinárodní dokumenty o lidských právech a humanitárních otázkách. Tvrdil, že od roku 1976 bylo manipulováno a nepravdivě nakládáno s jeho osobními údaji a bydlením ve vlastním domě a za použití mafie na něm byl spáchán velký podvod s cílem jeho likvidace.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je proti napadenému usnesení odvolání přípustné, a pokud ano, zda je dlužník osobou oprávněnou podat proti němu odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Jak je zřejmé z výrokové části, tak z odůvodnění napadeného usnesení, rozhodnutími pod body I. až IV. výroku soud deklaroval, že v insolvenčním řízení byly zjištěny pohledávky věřitelky č. 1 a 2 v rozsahu 10.300,-Kč a 813.105,83 Kč, zatímco se k nim v rozsahu 27.390,-Kč nepřihlíží vzhledem k tomu, že v rozsahu, v němž byly přihlášeny jako pohledávky nevykonatelné, nepodal dlužník včas žalobu na určení důvodnosti jejich popření, a v rozsahu, v němž byly přihlášeny jako nevykonatelné a v němž je správkyně a dlužník popřeli, nepodala věřitelka včas žalobu na jejich určení. Zjevně se tedy jedná o rozhodnutí, jež soud vydal při výkonu dohlédací činnosti, proti nimž není podle ust. § 91 insolvenčního zákona odvolání přípustné. Pokud jde o zbývající výroky, proti bodům V. až VII., jimiž soud rozhodl o odmítnutí části věřitelkou přihlášených pohledávek č. 1 a 2 a o ukončení účasti věřitelky v řízení ohledně nich, nebylo odvolání dlužníka subjektivně přípustné, neboť jimi nebyl dotčen (k podání odvolání byla oprávněna věřitelka, leč nepodala je), a bod VIII. výroku, jímž soud uložil správkyni zapsat údaje o těchto pohledávkách do upraveného seznamu přihlášených pohledávek, je rovněž rozhodnutím vydaným při výkonu dohlédací činnosti.

Z těchto důvodů odmítl odvolací soud odvolání dlužníka podle ust. § 218 písm. b) a c) občanského soudního řádu s tím, že v rozsahu směřujícím proti bodům V. až VII. výroku napadeného usnesení nebyl dlužník osobou oprávněnou podat odvolání a v rozsahu směřujícím proti bodům I. až IV. a bodu VIII. výroku nebylo odvolání přípustné.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost: Jana Berná