2 VSPH 167/2015-A-18
KSLB 87 INS 32294/2014 2 VSPH 167/2015-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Ericha Zulegera, bytem Alšova 1745, Sokolov, adresa pro doručování: Pod Tratí 665, Hrádek nad Nisou, a Kateřiny Zulegerové, bytem Pod Tratí 665, Hrádek nad Nisou, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 32294/2014-A-7 ze dne 14. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 32294/2014-A-7 ze dne 14. ledna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 87 INS 32294/2014-A-7 ze dne 14.1.2015 uložil Erichu Zulegerovi a Kateřině Zulegerové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), již se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 28.11.2014 doručen insolvenční návrh, jímž se dlužníci domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 1.12.2014 je soud vyzval k doplnění insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, zejména k předložení listin dokládajících pravdivost jejich tvrzení, že za 5 let plnění oddlužení jsou schopni uhradit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Z předloženého návrhu a k němu připojených příloh totiž dovodil, že vůči nezajištěným věřitelům mají závazky ve výši cca 555.788,-Kč, a protože z měsíčního příjmu dlužníka ve výši cca 18.890,-Kč nelze při jeho devíti vyživovacích povinnostech provádět žádnou srážku a dlužnice je bez příjmu, nebudou schopni uhradit ani nároky insolvenčního správce, natož pohledávky nezajištěných věřitelů. V podání ze dne 9.12.2014, jímž na výzvu reagovali, dlužníci tvrdili, že skutečný příjem dlužníka činí 25.242,-Kč měsíčně, že při výpočtu mělo být zohledněno pouze 6 dětí jako vyživované osoby, že dlužnice má sice zatím pouze příjem z brigády, jenž obdrží dne 15.12.2014, ale dne 2.12.2014 byla na pohovoru u KSM Castings CZ, a.s. a očekává, že u ní bude dosahovat příjmu 18-20 tisíc Kč měsíčně, což doložili předložením výplatní pásky třetí osoby. K těmto tvrzením dlužníků soud nepřihlédl, protože je ničím nedoložili, a vyšel z toho, že příjem dlužníků tvoří pouze průměrná mzda dlužníka ve výši 18.890,-Kč měsíčně vyplývající z výplatních pásek za předchozí měsíce roku 2014 a že má podle údajů v Centrální evidenci obyvatel vyživovací povinnost k osmi dětem, u nichž je evidován jako otec. Přitom dlužníky poučil o tom, že dlužník má dle ust. § 910 občanského zákoníku vyživovací povinnost i k nezletilým dětem, které odešly s druhým rodičem do zahraničí (do Vietnamu) a výživného se v současné době nedomáhají. S přihlédnutím k tomu, že dlužníci nesplňují předpoklady podmiňující povolení oddlužení, neboť nezajištěným věřitelům se v průběhu 5 let oddlužení nemůže dostat plnění alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek, uzavřel na tom, že jejich úpadek nelze řešit jinak, než konkursem. Protože z návrhu a dlužníky předložených listin vyplývá, že dlužníci nedisponují žádnými disponibilními prostředky a jejich majetek tvoří pouze běžné vybavení domácnosti v hodnotě cca 17,5 tisíce Kč, dovodil z toho soud, že prostředky nezbytné ke krytí nákladů řízení není možné zajistit jinak, než složením zálohy, a rozhodl proto, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužníci včas odvolali. Z odvolání plyne, že se jím domáhali toho, aby je odvolací soud změnil a povinnost zaplatit zálohu jim neuložil, eventuálně aby jim stanovil povinnost zaplatit zálohu nižší, neboť na zaplacení takto vysoké zálohy nemají k dispozici finanční prostředky. Pro takový případ již na účet soudu prvního stupně uhradili částku 5.000,-Kč.

V odvolání poukazovali na to, že se v potvrzení a ve výplatní pásce za září 2014, jež soudu předložili spolu s podáním ze dne 9.12.2014, jednak lišily údaje uvedené zaměstnavatelem dlužníka KSM Castings CZ, a.s. v tom, že v potvrzení uvedl čistý měsíční příjem ve výši 19.510,-Kč, zatímco ve výplatní pásce ve výši 22.755,-Kč, jednak v nich není uveden daňový bonus na děti, jenž se měsíčně pohybuje v rozmezí 3 až 5 tisíc Kč. Připomněli, že v podání ze dne 9.12.2014 soudu sdělili, že by dlužnice měla nastoupit do zaměstnání u téhož zaměstnavatele, a protože dosud neměli k dispozici žádnou výplatní pásku dlužnice, pokusili se doložit její budoucí příjem výplatní páskou Radky Pramorové vykonávající stejnou práci, jakou měla vykonávat dlužnice. Pokud jde o děti žijící ve společné domácnosti a zvlášť o děti dlužníka, poukazovali na to, že poté, co si dlužník našel práci v čínské komunitě, vietnamská komunita, v níž žil dříve, s ním zrušila všechny kontakty, a jeho děti Lucie Nguyenová a Anna a Eliška Zugerové se odstěhovaly mimo území České republiky. Dlužníkovi nebylo uloženo platit na ně výživné soudně ani po dohodě s druhým rodičem. Co vyživované osoby s nimi žije 6 dětí, jejichž matkou je dlužnice. Problém s dětmi, jež s nimi nežijí, vyřešili dlužníci tím, že s nimi Jiří Tůma uzavřel dne 19.1.2015 smlouvu o důchodu, jíž se zavázal poskytovat jim do 5 let od schválení oddlužení pravidelné peněžní dávky ve výši odpovídající částkám, jež budou uplatněny co výživné pro Lucii Nguyenovou a Annu a Elišku Zulegerovy. Podle jejich výpočtů by jejich příjmy měly za 5 let plnění oddlužení postačovat na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 98%. K odvolání připojili mimo jiné pracovní smlouvu, již dlužnice uzavřela s KSM Castings CZ, a.s. dne 5.1.2015, smlouvu o důchodu ze dne 19.1.2015, výpočet podmínek osobního bankrotu a potvrzení České spořitelny, a.s. ze dne 22.1.2015 o vkladu částky 5.150,-Kč ve prospěch účtu soudu prvního stupně.

Podáním ze dne 18.2.2015 sdělili soudu prvního stupně, že čistá mzda dlužníka za leden 2015 činila 23.562,-Kč a čistá mzda dlužnice za stejné období činila 15.579,-Kč, a pokud by nebyla v období od 19. do 31.1.2015 nemocná, dosáhla by čistého výdělku 19.312,-Kč. K podání připojili výplatní listiny a výpočet mzdy dlužnice bez nemocenské. Konečně podáním ze dne 9.6.2015 sdělili soudu prvního stupně, že dlužnice nastoupila od 1.6.2015 do pracovního poměru u Drylock Technologies, s.r.o., kde by její čistá měsíční mzda měla činit 17.631,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužníci podáním ze dne 28.11.2014 domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdili, že vůči 16 věřitelům mají splatné nezajištěné závazky v celkové výši 555.788,-Kč, mají vyživovací povinnost k 6 nezletilým dětem, jejich majetek tvoří pouze vybavení domácnosti v aktuální hodnotě cca 5 tisíc Kč a jejich příjem tvoří v případě dlužníka čistá mzda ve výši 19.274,-Kč zvýšená o daňový bonus na děti ve výši cca 3.000,-Kč měsíčně, zatímco dlužnice je po skončení rodičovské dovolené evidována na Úřadu práce, ale předpokládá, že nastoupí do pracovního poměru u KSM Castings CZ, a.s. s tím, že by z jejího příjmu bylo možné použít na plnění oddlužení nejméně 5 tisíc Kč. Pod bodem 10 návrhu vyjádřili přesvědčení, že během 5 let plnění oddlužení budou schopni uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů téměř v celém rozsahu s tím, že při výpočtu srážek budou kalkulovat se 3 dětmi v případě příjmu dlužníka a s dalšími 3 v případě příjmu dlužnice. Jak je zřejmé z dalšího průběhu řízení, jenž popsal odvolací soud shora, doložili dlužníci, že jednak mají vzájemnou vyživovací povinnost, jednak mají vyživovací povinnost vůči 6 nezletilým dětem. Vycházeje z aktualizovaných údajů, jež dlužníci uvedli v podáních ze dne 18.2.2015 a 9.6.2015, tj. z toho, že čistý měsíční příjem dlužníka činí 23.562,-Kč a čistý měsíční příjem dlužnice činí 17.631,-Kč, z nichž při 7 vyživovaných osobách u každého z nich činí zabavitelná částka pouze 2.452,-Kč a 538,-Kč, tj. celkem 2.990,-Kč měsíčně, dovodil odvolací soud, že dlužníci nesplňují požadavek ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona uspokojit v průběhu oddlužení pohledávky nezajištěných věřitelů nejméně v rozsahu 30 %, neboť z jejich příjmů by na plnění oddlužení bylo možné použít pouze částku 179.400,-Kč. 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů přitom představuje sumu 166.734,-Kč, přičemž přednostně by byli povinni upokojit nároky insolvenčního správce na odměně a náhradě hotových výdajů, jež činí 81.000,-Kč, není-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, resp. 98.010,-Kč, je-li jejím plátcem. Za této situace odvolací soud uzavřel, že úpadek dlužníků nelze řešit jinak než konkursem.

Stejně jako soud prvního stupně je i odvolací soud toho názoru, že jinak, než složením zálohy nelze zajistit prostředky potřebné na krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť dlužníci nedisponují žádnými likvidními prostředky ani zpeněžitelným majetkem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková