2 VSPH 167/2014-B-45
KSHK 40 INS 4624/2011 2 VSPH 167/2014-B-45

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Ivana Šmída, bytem B.Němcové 367, Žacléř 1, o odvolání LEASING-STAR, s.r.o., sídlem Krakovská 1346/15, Teplice, adresa pro doručování: Nákladní 1060, 415 01 Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 4624/2011-B-35 ze dne 4.prosince 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 4624/2011-B-35 ze dne 4.prosince 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 4624/2011-B-35 ze dne 4.12.2013 neudělil v insolvenčním řízení vedeném na majetek Ivana Šmída (dále jen dlužník) insolvenčnímu správci Ing. Ivu Schneiderkovi (dále jen správce) souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení bytové jednotky v obci Žacléř s podílem na společných částech domu a pozemku náležející dlužníkovi (dále jen nemovitost) LEASING-STAR, s.r.o. (dále jen navrhovatel) zajišťující pohledávku navrhovatele.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 21.3.2011 na návrh navrhovatele, usnesením ze dne 23.5.2011 (č.d. A-17) rozhodl o úpadku dlužníka a ustanovil do funkce správce a usnesením ze dne 20.10.2011 (č.d. B-12) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Podáním ze dne 6.11.2013 požádal správce soud o souhlas s vydáním výtěžku ve výši 169.397,90 Kč navrhovateli jako zajištěnému věřiteli a podáním ze dne 12.11.2013 soudu sdělil, že dlužník zemřel dne 4.11.2013, předložil mu jeho úmrtní list a požádal o zastavení řízení. Cituje ust. § 305 odst. 1 a § 298 odst. 2 insolvenčního zákona s poukazem na to, že usnesením ze dne 28.11.2013 (č.d. B-34) insolvenční řízení zastavil a rozhodl o zproštění správce funkce, nevyhověl soud návrhu správce a odkázal navrhovatele na dědické řízení vedené u Okresního soudu v Trutnově.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a aby správci udělil souhlas s tím, že mu vydá výtěžek zpeněžení nemovitosti. Soudu vytkl, že ničím neodůvodnil, proč správci odepřel souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení. Zdůrazňoval, že nemovitost zajišťující jeho pohledávku byla zpeněžena před smrtí dlužníka a okamžikem převodu vlastnictví nemovitosti zaniklo jeho zástavní právo, aniž by se mu dostalo jakéhokoliv plnění. Vyjádřil přesvědčení, že ho insolvenční soud vydáním napadeného usnesení v rozporu s ust. § 5 písm. a) a c) insolvenčního zákona nespravedlivě poškodil a omezil jeho práva.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Jak správně uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, na rozdíl od případu, kdy je úpadek dlužníka-fyzické osoby, jež zemřela v průběhu insolvenčního řízení, řešen konkursem (viz ust. § 310 insolvenčního zákona)-neobsahuje insolvenční zákona v případě řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře

žádnou úpravu pro případ úmrtí dlužníka-fyzické osoby. Proto v takovém případě bylo v době vydání napadeného usnesení nezbytné použít v souladu s ust. § 7 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2013 přiměřeně příslušná ustanovení občanského soudního řádu, konkrétně ust. § 107, upravující postup soudu postihující případy, kdy účastník ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení. Odvolací soud je přitom se soudem prvního stupně zajedno v tom, že povaha věci neumožňovala (ostatně, totéž platí i podle právní úpravy účinné po 1.1.2014) v případě úmrtí dlužníka-fyzické osoby pokračování v řízení, neboť smrtí zanikla podle ust. § 7 odst. 2 občanského zákoníku způsobilost dlužníka mít práva a povinnosti podle odst. 1 téhož ustanovení. V souvislosti se shora zmíněnou úpravou obsaženou v ust. § 310 insolvenčního zákona dlužno přitom poznamenat, že sice upravuje další postup v insolvenčním řízení (na místo dlužníka nastupují do řízení jeho dědicové, a není-li jich, stát), ale i podle této úpravy je další činnost insolvenčního správce omezena pouze na to, že insolvenčnímu soudu předloží zprávu o dosavadních výsledcích projednání konkursu s vyúčtováním svých nároků, přičemž insolvenční soud předloženou zprávu přezkoumá a schválí-li ji, zruší konkurs, zprostí insolvenčního správce funkce a věc postoupí soudu, který projednává dědictví. Pohledávky věřitelů ani pohledávky za podstatou včetně nároků insolvenčního správce tedy po úmrtí dlužníka nejsou uspokojovány v insolvenčním řízení, ale v řízení dědictví podle ust. § 175a a násl. občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2013, resp. v řízení o pozůstalosti podle části druhé hlavy III zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že dle listin v něm založených zemřel dlužník dne 4.11.2013 v době, kdy jeho nemovitost zajišťující pohledávku navrhovatele (bytová jednotka v obci Žacléř s podílem na společných částech domu a pozemku) byla již správcem se souhlasem soudu podle pokynů navrhovatele zpeněžena, ale výtěžek navrhovateli dosud vydán nebyl. Soud prvního stupně proto nepochybil, když za této situace rozhodl, jak uvedeno shora. Dle názoru odvolacího soudu jsou skutečnosti, jež vedly soud prvního stupně k vydání napadeného rozhodnutí, z jeho odůvodnění zřejmé, byť citace části ust. § 298 a § 305 insolvenčního zákona považuje za nadbytečné a nepřiléhavé.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 30.června 2014

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková