2 VSPH 1669/2016-A-76
MSPH 96 INS 9226/2013 2 VSPH 1669/2016-A-76

U S N E S EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jany Vyletové, bytem Vodičkova 618/18, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Karlem Valdaufem, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2, zahájené na návrh Stavební společnosti Šlehofer, s.r.o., sídlem Prvomájová 2111/33, Praha 5, zast. advokátem Mgr. Martinem Kainem, sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 9226/2013-A-62 ze dne 22. července 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 9226/2013-

A-62 ze dne 22. července 2016 se v bodech I. až III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 9226/2013-A-62 ze dne 22.7.2016 rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Jany Vyletové (dále jen dlužnice) a na její majetek se prohlašuje konkurs (body I. a II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil KOPPA, v.o.s. (bod III. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužnici, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (bod V. výroku), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek za dlužnicí a ke sdělení isir.justi ce.cz zajišťovacích práv, jež uplatňují na jejích věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (body VI. a VII. výroku), na den 20.10.2016 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII. a IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu předložil zprávu o své činnosti, uložil mu povinnosti související s přípravou přezkumného jednání a uložil mu, aby případným zahraničním věřitelům oznámil, že bylo zahájeno insolvenční řízení, a vyzval je k přihlášení pohledávek (body X., XII. a XIII. výroku), a dlužnici uložil, aby sestavila a insolvenčnímu správci předložila seznamy majetku a závazků, pokud tak dosud neučinila (bod XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem ze dne 28.3.2013 vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. V návrhu navrhovatel tvrdil, že s GAS-MONT, v.o.s., jejíž společníkem je dlužnice, uzavřel smlouvu o dílo, podle níž provedl v roce 2012 asfaltérské práce, které si GAS-MONT, v.o.s. objednala. Tyto osoby uzavíraly smlouvy o dílo dlouhodobě a GAS-MONT, v.o.s. byla seznámena s výší cen asfaltérských prací, které akceptovala. Ceny byly sjednány ve výši 400,-Kč za m-tloušťka 4 cm vč. lepenky, ve výši 780,-Kč za m-8 cm vč. lepenky a 65,-Kč za modifikovanou spáru. Objednané práce navrhovatel provedl a předal v období od 2.3.2012 do 30.10.2012, cenu provedených děl postupně účtoval fakturami, jejíchž nedílnou přílohou byl soupis prací, který za GAS-MONT, v.o.s. na základě dlouholeté praxe přebíral a potvrzoval Radislav Vrtal (předávací protokoly se soupisy prací), který byl u GAS-MONT, v.o.s. zaměstnán jako stavbyvedoucí a mistr zemních prací. Po předání provedených děl bylo vystaveno 8 faktur s uvedením ceny provedených prací splatných v období od dubna 2012 do listopadu 2012, přičemž celková fakturovaná částka činí 1.132.685,-Kč. Při fakturaci prací v roce 2012 bylo postupováno stejně jako při fakturaci v letech předcházejících. Cena děl provedených před rokem 2012 uhrazena byla, ohledně úhrady děl provedených v roce 2012 byla GAS-MONT, v.o.s. neúspěšně upomenuta dvěma upomínkami z listopadu 2012. Jelikož společníci veřejné obchodní společnosti ručí za její závazky, je dlužnice ze zákona ručitelem GAS-MONT, v.o.s. a za vzniklé závazky s ní odpovídá společně a nerozdílně. Vzhledem k insolvenčnímu návrhu směřujícímu proti GAS-MONT, v.o.s. je zřejmé, že k uspokojení nároku navrhovatele touto společností nedojde, a navrhovatel je tedy oprávněn domáhat se uspokojení svého nároku na dlužnici. Dne 5.12.2012 podal navrhovatel žalobu o zaplacení tvrzených pohledávek jak proti GAS-MONT, v.o.s., tak proti dlužnici. Řízení je u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 19 Cm 100/2012. Žalobu lze chápat jako kvalifikovanou výzvu k plnění adresovanou dlužnici (o uplatnění nároku se dozvěděla nejpozději dne 18.2.2013, kdy jí byl doručen platební rozkaz). Navrhovatel dále poukázal na to, že GAS-MONT, v.o.s. sama podala tzv. dlužnický insolvenční návrh, přičemž v seznamu závazků podepsaném dlužnicí jako statutárním orgánem

GAS-MONT, v.o.s., uvedla i závazek vůči navrhovateli. Jakožto zákonný ručitel GAS-MONT, v.o.s. má dlužnice dle tvrzení navrhovatele více věřitelů, přičemž k jejich splnění není třeba výzvy vzhledem k insolvenčnímu řízení vedenému na majetek GAS-MONT, v.o.s., neboť je zřejmé, že ta své závazky řádně a včas neuspokojí. Navrhovatel označil další věřitele dlužnice, poukazuje na věřitele přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek GAS-MONT, v.o.s. Navrhovatel dále zmínil, že mu druhý společník GAS-MONT, v.o.s. Daniel Filípek uhradil 350.000,-Kč, což podle něj potvrzuje oprávněnost uplatněného nároku, jenž se snížil o uhrazenou částku.

Dlužnice ve vyjádření k návrhu uvedla, že je pohledávka navrhovatele sporná a je předmětem nalézacího řízení, v jehož průběhu podala proti vydanému platebnímu rozkazu odpor. Co se týče pohledávek navrhovatele a Václava Kukly a toho, že jsou zahrnuty v seznamu závazků GAS-MONT, v.o.s. předloženém v insolvenčním řízení vedeném na majetek této společnosti, namítla, že se v opraveném seznamu nenacházejí. Dále na svou obranu uvedla, že ručení je závazkem akcesorickým, nikoliv solidárním, a že splatnost závazku ručitele nastává až poté, co je k jeho úhradě vyzván. V souvislosti se shora uvedeným tedy nemá žádné splatné závazky a není v úpadku.

Co se týče konkrétních pohledávek navrhovatele a věřitelů označených v insolvenčním návrhu, žádnou z nich neuznala. Pokud jde o navrhovatele, uvedla, že GAS-MONT, v.o.s. prováděla dodávky montáží pro Pražskou plynárenskou, a.s., jejichž součástí byly mj. asfaltérské práce, které jako subdodavatel prováděl navrhovatel. Vztah fungoval bez problémů téměř 17 let. V roce 2011 začala Pražská plynárenská, a.s. od GAS-MONT, v.o.s. požadovat, aby byly zpětně provedeny vrty konstrukčních vrstev u náhodně vybraných asfaltových povrchů, přičemž bylo zjištěno, že subdodavatel neprovedl práce důsledně (oproti vyúčtovaným 8 cm asfaltu bylo naměřeno od 2,5 do 4 cm asfaltové vrstvy) a část separační asfaltové vrstvy chyběla úplně. Za tyto nedodělky odpovídala Pražské plynárenské, a.s. GAS-MONT, v.o.s., která je odstranila na vlastní náklady. Pražská plynárenská, a.s. poté přestala GAS-MONT, v.o.s. poskytovat větší zakázky, což způsobilo její insolvenci. GAS-MONT, v.o.s. pak začala vázat úhradu faktur navrhovatele na povinnost dokládat parametry fakturovaných povrchů (naměřené hodnoty musely korespondovat se soupisem provedených prací), přičemž výsledky měření měly být přílohou faktur. Navrhovatel výsledky měření nedoložil, jím předložené soupisy prací proto dlužnice zpochybnila a namítala, že účtované položky nebyly prokázány. Ve sporném řízení byl oproti žalobě uplatněn nárok na ušlý zisk způsobený platbou za předcházející vadné dodávky asfaltových povrchů. Nadto dlužnice uvedla, že navrhovatel neprokázal rozsah prací ani materiálu, faktury byly podepsány Radislavem Vrtalem, který nebyl oprávněn jednat za GAS-MONT, v.o.s. a neměl odbornou způsobilost k výkonu funkce stavbyvedoucího. Jak zmíněno výše, ani pohledávky dalších, navrhovatelem označených věřitelů dlužnice neuznala. U Václava Kukly namítala, že si u něj GAS-MONT, v.o.s. nic neobjednala. V případě Daniela Filípka poukazovala na možné machinace (vystavování fiktivních faktur), jichž se měl dopustit jako druhý společník a statutární orgán GAS-MONT, v.o.s. K seznamu závazků předloženému v insolvenčním řízení vedeném na majetek GAS-MONT, v.o.s. uvedla, že faktury byly zavedeny do účetnictví, jelikož účetní nevěděla, že nejsou řádně ověřeny, a účetnictví bylo k vypracování insolvenčního návrhu předáno právnímu zástupci, jenž závazek do seznamů zahrnul.

Dále soud zmínil, že usnesením č.j. MSPH 96 INS 9226/2013-A-28 ze dne 21.10.2013 insolvenční návrh zamítl, leč Vrchní soud v Praze je na základě odvolání navrhovatele přezkoumal a usnesením č.j. MSPH 96 INS 9226/2013, 2 VSPH 40/2014-A-43 ze dne 5.3.2015 je zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z listin předložených účastníky soud zjistil, že navrhovatel opakovaně upomenul GAS-MONT, v.o.s. výzvami ze dne 16.11.2012 a 29.12.2012 k úhradě dluhu ve výši 1.132.685,-Kč s příslušenstvím poukazuje na 8 faktur, a konstatoval, že dlužnice mu podáním ze dne 19.5.2013 předložila seznam svého majetku a závazků, podle nichž vlastní pozemky v obci Modřina, k.ú. Trněný Újezd a v obci Klatovy, k.ú. Klatovy, její příjem tvoří starobní důchod ve výši 15.496,-Kč měsíčně přiznaný od 21.6.2011 a nemá žádné závazky.

Insolvenční soud dále citoval podstatnou část odůvodnění rozsudku č.j. 19 Cm 100/2012-402 ze dne 21.4.2016, jímž Městský soud v Praze uložil GAS-MONT, v.o.s. a dlužnici (v této věci žalovaným) uhradit navrhovateli (žalobci) částku 808.681,-Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 134.390,-Kč od 20.6.2012 do zaplacení a ve výši 7,5 % ročně z částky 123.580,-Kč od 25.7.2012 do zaplacení, z částky 74.265,-Kč od 24.8.2012 do zaplacení, z částky 161.300,-Kč od 3.10.2012 do zaplacení, z částky 208.825,-Kč od 25.10.2012 do zaplacení a z částky 80.325,-Kč od 28.11.2015 do zaplacení. Dle zjištění soudu ve sporném řízení prováděl navrhovatel pro GAS-MONT, v.o.s. asfaltérské práce (pokládku svrchních asfaltových vrstev) na akcích spočívajících v údržbě a opravách plynárenských zařízení, jež GAS-MONT, v.o.s. prováděla pro Pražskou plynárenskou, a.s. Provedení prací objednávala GAS-MONT, v.o.s. u navrhovatele prostřednictvím dlužnice či Radislava Vrtala, jenž provedená díla za GAS-MONT, v.o.s. přebíral a provedení prací potvrzoval v soupisech vyhovovaných jendou měsíčně, jež byly podkladem pro fakturaci a přílohou faktur. Tímto způsovem probíhala spolupráce mezi GAS-MONT, v.o.s. a navrhovatelem dlouhodobě, a to i v roce 2012. Žalovaní v řízení neprokázali, že by mezi GAS-MONT, v.o.s. a navrhovatelem byla uzavřena dohoda o tom, že je proplacení faktur podmíněno provedením kontrolních vrtů. Bylo sice zjištěno, že Pražská plynárenská, a.s. požadovala po GAS-MONT, v.o.s., aby předělala povrchy v ulicích Sarajevova, Na Krčské pláni, Nad Novou Libní a Nad Kolčavkou, ale žalovaní neprokázali, že GAS-MONT, v.o.s. vady děl provedených navrhovatelem reklamovala. Proti rozsudku bylo podáno odvolání a nenabyl dosud právní moci.

Ani podle názoru Vrchního soudu v Praze vyjádřeného v usnesení ze dne 5.3.2015 (č.d. A-43) vydaného v této věci není pochyb o tom, že navrhovatel prováděl jako subdodavatel pro GAS-MONT, v.o.s. dlouhodobě asfaltérské práce, přičemž na jejich vztah je třeba apůlikovat úpravu smlouvy o dílo dle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku. Provedení a převzetí děl a vznik pohledávek z titulu práva na zaplacení jejich ceny bylo prokázáno fakturami a soupisy prací, jež za GAS-MONT, v.o.s. stvrzoval Radislav Vrtal. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku dlužnice, že Radislav Vrtal nebyl k takovému jednání za GAS-MONT, v.o.s. oprávněn, přihlédnuvši k tomu, že tuto praxi praktikovali účastníci smluvního vztahu dlouhodobě (např. všechny faktury za práce provedené a potvrzené Radislavem Vrtalem v roce 2011 GAS-MONT, v.o.s. navrhovateli uhradila), a podle ust. § 15 odst. 2 obchodního zákoníku byla GAS-MONT, v.o.s. jednáním jmenovaného vázána. Protože nebylo prokázáno, že by se GAS-MONT, v.o.s. s navrhovatelem dohodla na tom, že úhrada faktur bude podmíněna provedením kontrolních vrtů, jimiž by dokládal parametry provedených prací, bylo na GAS-MONT, v.o.s., aby případné vady díla u navrhovatele reklamovala. To však prokázáno nebylo. Nesvědčilo tomu ani tvrzení dlužnice, že tak učinila telefonicky, když poté, co bylo zjištěno, že předchozí díla nebyla řádně provedena, upozornila jednatele navrhovatele na nezbytnost provádět kontrolní měření a předkládat jejich výsledky k fakturaci. Odvolací soud neměl pochybnost ani o tom, že jsou pohledávky splatné i vůči dlužnici jakožto ručitelce, neboť výzva k plnění závazků byla obsažena v žalobě ze dne 4.12.2012, jíž se navrhovatel domáhal zaplacení tvrzených pohledávek na ní a GAS-MONT, v.o.s. Z těchto skutečností odvolací soud dovodil, že navrhovatel doložil, že vůči dlužnici má splatnou pohledávku. Vázán jeho názorem zabýval se soud prvního stupně v dalším řízení tím, zda případně nedošlo k započtení pohledávek GAS-MONT, v.o.s., popř. dlužnice vůči pohledávkám navrhovatele, leč dlužnice mu takovou skutečnost nedoložila a její zástupce mu sdělil, že k započtení vzájemných pohledávek nedošlo, neboť dlužnice pohledávky navrhovatele neuznává.

Soud uzavřel na tom, že navrhovatel v řízení doložil, že vůči dlužnici má splatnou pohledávku, a kromě toho bylo zjištěno, že dlužnice má i další věřitele, již přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, přičemž zmínil Václava Kuklu,

Daniela Filípka a HZC, s.r.o. s vykonatelnými pohledávkami přiznanými rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 13 C 11/2013-114 ze dne 15.7.2013. Z toho, že dlužnice má vůči více věřitelům peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit, jelikož je neplní po dobu delší 3 měsíců po splatnosti a nesplnila povinnost předložit seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, již jí uložil, soud dovodil, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl proto o zjištění úpadku dlužnice a s tímto rozhodnutím spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu podle ust. § 148 odst. 1 téhož zákona, neboť nejsou splněny podmínky pro reorganizaci dlužnice a o povolení oddlužení dlužnice nepožádala. Co se týče insolvenčního správce, poukázal na to, že do této funkce ustanovil osobu, již opatřením ze dne 18.7.2016 určil předseda Městského soudu v Praze.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu bodů I. až III. výroku, jimiž bylo rozhodnuto o jejím úpadku, o prohlášení konkursu na její majetek a o ustanovení insolvenčního správce, se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby je sám změnil, insolvenční návrh zamítl a navrhovatele zavázal nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů.

V odvolání soudu prvního stupně vytýkala, že jeho závěry o jejím úpadku jsou nesprávné, neboť jsou nepodložené a odporují skutkovým zjištěním učiněným v řízení. Tvrdila, že se soud nevypořádal zejména s otázkou aktivní legitimace navrhovatele, neboť navrhovatele v řízení neprokázal, že asfaltérské práce, jejichž cenu GAS-MONT, v.o.s. fakturoval, provedl řádně, přestože byl povinen zajistit průkazní zkoušky (revizní zprávy) dokládající splnění kvalitativních, kvantitativních i technických požadavků dle platných předpisů. V této souvislosti poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 586/2005, 32 Odo 760/2005 ze dne 17.5.2006) k ust. § 554 a 548 odst. 1 obchodního zákoníku, podle níž pouhé předání díla neznamená, že vznikl nárok na zaplacení jeho ceny, ale vznik tohoto nároku je podmíněn tím, že dílo bylo provedeno řádně a bez vad. Citovala též ust. § 555 odst. 2 obchodního zákoníku, podle něhož jestliže podle smlouvy má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené teprve, když tyto byly úspěšně provedeny , a tvrdila, že vyplývá-li nutnost zkoušek a jejich výstupů z právního předpisu a závazných norem normalizační soustavy (ČSN), jak to platí v daném případě, je třeba tuto skutečnost respektovat, bez ohledu na smluvní ujednání účastníků . Z toho dovozovala, že navrhovatel v daném případě neunesl důkazní břemeno, neboť soupisy povedených prací stvrzených podpisem zaměstnance GAS-MONT, v.o.s. Radislava Vrtala řádné dokončení děl neprokazují a revizní zkoušky provedeny nebyly. Připomněla, že proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla spolu s GAS-MONT, v.o.s. zavázána zaplatit cenu děl navrhovateli, napadla odvoláním, a tento spor tedy není dosud pravomocně skončen. To, že insolvenční soud sám posuzoval, zda navrhovatel doložil existenci tvrzených pohledávek za situace, kdy jsou předmětem sporného řízení, označila za vybočení z mezí dokazování v insolvenčním řízení nepřípustně nahrazující řízení sporné. Co se týče pohledávek dalších věřitelů, dlužnice uvedla, že je popírá jak proto, že je spornou jejich existence, tak proto, že vůči ní nebyly uplatněny. Pro případ, že by pohledávky navrhovatele a dalších věřitelů existovaly, tvrdila, že by je bylo možné uhradit z výtěžku zpeněžení jejího nemovitého majetku, a v této souvislosti soudu prvního stupně vytkla, že se o tom, že mu předložila seznam majetku, v odůvodnění napadeného rozhodnutí ani nezmínil.

V souvislosti s rozhodnutím o prohlášení konkursu dlužnice namítala, že jí soud prvního stupně řádně nedoručil usnesení zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod č.d. A-7 obsahující mimo jiné výzvu k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců a poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Vůči soudem ustanovenému insolvenčnímu správci žádné výhrady v odvolání nevznesla.

Navrhovatel, jenž se k odvolání písemně nevyjádřil, na jednání před odvolacím soudem navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. K argumentaci dlužnice poukázal na to, že technické normy (ČSN) nejsou právně závazné a mají toliko doporučující charakter. Vyjádřil přesvědčení, že pohledávky tvrzené v insolvenčním návrhu řádně doložil a že v řízení byla prokázána i existence pohledávek věřitelů zmíněných v odůvodnění napadeného usnesení, a měl zato, že závěr soudu o tom, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence, je správný.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v bodech I. až III. výroku napadených odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a po doplnění dokazování dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 insolvenčního zákona vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Podle odstavce 3 není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti svých peněžitých závazků.

Stejně jako soud prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence, neboť vůči více věřitelům-navrhovateli a dalšímu věřiteli, jímž je HZC, s.r.o., má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Co se týče pohledávek navrhovatele, v prvé řadě je třeba zdůraznit, že za účelem jejich zjištění nebylo třeba provádět dokazování, jež by přesahovalo meze insolvenčního řízení, neboť účastníci shodně uvedli, že navrhovatel prováděl pro GAS-MONT, v.o.s. v roce 2012 na základě jeho telefonických objednávek asfaltérské práce, jejichž provedení potvrdil pracovník GAS-MONT, v.o.s. Radislav Vrtal v soupisech, jež byly podkladem fakturace ceny. Jak již vysvětlil odvolací soud v usnesení ze dne 5.3.2015 (č.d. A-43), úkony jmenovaného byla GAS-MONT, v.o.s. ve smyslu ust. § 15 odst. 2 obchodního zákoníku vázána vzhledem k tomu, že stejným způsobem postupovala v obchodním styku s navrhovatelem již v přechozích letech. Tvrzení, že GAS-MONT, v.o.s. reklamovala u navrhovatele vady provedených prací, dlužnice ničím neprokázala, resp. korespondence mezi GAS-MONT, v.o.s. a Pražskou plynárenskou, a.s. ohledně nedostatků asfaltérských prací, jíž tato tvrzení prokazovala, se netýkala děl provedených v roce 2012, ale v letech předcházejících. K argumentaci dlužnice, že navrhovateli nevzniklo právo na zaplacení ceny děl (asfaltérských prací provedených v roce 2012) proto, že v rozporu se závaznou technickou normou nedoložil provedení kontrolních vrtů, nelze než konstatovat, že s účinností od 1.1.2000 ukončil zákon č. 22/1997 Sb. závaznost Českých technických norem (viz ust. § 4 odst. 1 tohoto zákona, podle něhož není Česká technická norma obecně závazná). Provedení kontrolních vrtů by tedy ve vztahu mezi GAS-MONT, v.o.s. a navrhovatelem mělo význam, jenž mu dlužnice přičítá, pouze v případě, pokud by se na něm účastníci smluvního vztahu dohodli a vtělili jej do smlouvy o provedení díla, což se však-jak je zřejmé z toho, co uvedeno výše-nestalo. O tom, že navrhovatel vyzval dlužnici jakožto ručitelku GAS-MONT, v.o.s. k plnění shora popsaných závazků této společnosti, není pochyb vzhledem k tomu, že své nároky vůči nim uplatnil současně v žalobě podané u Městského soudu v Praze. Pokud jde o HZC, s.r.o., z listin, jež tento věřitel připojil k přihlášce, odvolací soud zjistil, že k zaplacení přihlášených pohledávek byla GAS-MONT, v.o.s. pravomocně zavázána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 13 C 11/2013-114 ze dne 15.7.2016, jenž byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 91Co 4/2013-136 ze dne 12.11.2013 (jednalo se o pohledávky, jež se co do jistiny staly splatnými ke dni 26.10.2012, 25.9.2012 a 30.8.2012), a věřitel vyzval dlužnici k jejich splnění jakožto ručitelku již dne 28.3.2013. Přestože doručení výzvy nebylo doloženo, měl odvolací soud za podstatné to, že se HZC, s.r.o. v souladu s ust. § 306 odst. 1 obchodního zákoníku domáhala na dlužnici jako ručitelce splnění závazku GAS-MONT, v.o.s. přihláškou podanou dne 27.5.2015. Na jednání před odvolacím soudem dlužnice existenci těchto pohledávek nezpochybnila, leč namítala, že je-ač by toho byla schopna-nemohla uhradit v důsledku zahájeného insolvenčního řízení. Této argumentaci však přisvědčit nelze, nelze takový účinek není se zahájením insolvenčního řízení spojen.

Co se týče pohledávek dalších věřitelů, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že Václav Kukla ani Daniel Filípek existenci pohledávek vůči dlužnici nedoložili. V prvém případě proto, že Václav Kukla v přihlášce tvrdil, že mu vůči GAS-MONT, v.o.s. vznikla ke dni 27.7.2012 pohledávka z titulu práva na zaplacení ceny díla, již je mu dlužnice povinna uhradit jako ručitelka. K doložení tvrzené pohledávky však předložil toliko fakturu ze dne 12.7.20212, podle níž by mu GAS-MONT, v.o.s. měla doplatit daň z přidané hodnoty, aniž by o pohledávce bylo tvrzeno cokoli bližšího, např. alespoň na základě jaké skutečnosti vznikla, tj. jaké plnění Václav Kukla GAS-MONT, v.o.s. poskytl. Na jednání před odvolacím soudem navíc dlužnice uvedla, že jmenovaný pro GAS-MONT, v.o.s. v roce 2012 žádné práce neprováděl. Pokud jde o Daniela Filípka, i jím přihlášené pohledávky považoval odvolací soud za nedoložené především s přihlédnutím k jejich povaze. Jednak se jedná o podíl na zisku GAS-MONT, v.o.s. ve výši 50.000,-Kč za období let 2009 a 2010, k jehož doložení navrhoval věřitel provést značné množství listinných důkazů včetně účetních dokladů, elektronické korespondence s dlužnicí a protokolů o výsleších provedených v průběhu trestního řízení, jež by si měl soud vyžádat u Policie České republiky. Existenci pohledávek ve výši 403.419,-Kč a 73.185,-Kč pak jmenovaný dovozoval z toho, že tím, že jako ručitel (společník GAS-MONT, v.o.s.) poskytl za GAS-MONT, v.o.s. plnění Československé obchodní bance, a.s. a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, vznikl mu vůči GAS-MONT, v.o.s. regresní nárok, jenž by mu místo GAS-MONT, v.o.s. měla uhradit dlužnice jako ručitelka za závazky GAS-MONT, v.o.s. Vzhledem k tomu, že uhrazením takového závazku GAS-MONT, v.o.s. by i dlužnici vznikl regresní nárok, jehož úhrady by se mohla domáhat na Danielu Filípkovi jako společníkovi této obchodní společnosti z titulu ručení, měl odvolací soud pochybnost o tom, zda lze v případě těchto ručitelů aplikovat ust. § 307 odst. 1 druhé věty obchodního zákoníku, tj. zda např. dle společenské smlouvy je každý z nich zavázán k plnění za GAS-MONT, v.o.s. v rozsahu svého podílu na závazku, popř. zda k tomu jsou zavázáni rovným dílem. S přihlédnutím k tomu, že by právě z těchto důvodů bylo třeba za účelem zjištění, zda přihlášené pohledávky jmenovanému vůči dlužnici vznikly, provést rozsáhlé dokazování přesahující meze přípravné fáze insolvenčního řízení, dovodil odvolací soud, že doloženy nebyly.

Ačkoliv dlužnice tvrdila, že by byla schopna uspokojit splatné pohledávky, jež měl soud za osvědčené, ničím toto tvrzení neprokázala. Na jednání před odvolacím soudem toliko upřesnila, že její majetek tvoří pozemky v obcích Mořina a Klatovy, jejichž hodnota nebyla znaleckým posudkem stanovena.

Co se týče rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, zjistil odvolací soud ze spisu, že zásilka obsahující usnesení ze dne 15.4.2013 (č.d. A-7), jímž soud poučil dlužnici mimo jiné o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, odeslaná dne 17.4.2013 prostřednictvím pošty, jí doručena nebyla. Doručil jí je však dne 16.5.2013 do datové schránky, jak o tom svědčí potvrzení o dodání a doručení do datové schránky založené na č.l. A-17 a jak výslovně potvrdil její zástupce v podání ze dne 24.5.2013 (č.d. A-19), jímž současně předložil seznamy majetku a závazků ze dne 20.5.2013 podepsané dlužnicí obsahující její výslovné prohlášení, že jsou správné a úplné, podle nichž je dlužnice vlastníkem pozemků v obci Mořina, k.ú. Trněný Újezd a obci a k.ú. Klatovy a nemá žádné závazky. Protože dlužnice nepodala návrh na povolení oddlužení a nesplňuje podmínky pro řešení úpadku reorganizací, soud prvního stupně nepochybil tím, že na její majetek prohlásil konkurs.

Ačkoliv odvoláním napadla i bod III. výroku, vůči soudem ustanovenému insolvenčnímu správci dlužnice žádnou argumentaci neuplatnila, a odvolání podala toliko v návaznosti na bod I. výroku. Protože ani odvolací soud neshledal, že insolvenční správce KOPPA, v.o.s. nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce nebo není nepodjatý, dovodil z toho, že soud prvního stupně nepochybil, když ho do funkce ustanovil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice proti bodům I. až III. výroku napadeného usnesení důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení soudu prvního stupně v této části jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem. V Praze dne 21.října 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková