2 VSPH 166/2011-A-13
MSPH 90 INS 732/2011 2 VSPH 166/2011-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Petra Kladivy, bytem Kloknerova 2211/12, Praha 4, adresa pro doručování: Severní 1223, Vlašim, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 732/2011-A-8 ze dne 19.ledna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 732/2011-A-8 ze dne 19.ledna 2011 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka Petra Kladivy neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný Petrem Kladivou (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dlužník nedostál požadavkům ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) kladeným na obsah insolvenčního návrhu spočívajících ve vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, neboť v něm neuvedl žádná konkrétní tvrzení o splatnosti svých závazků ani konkrétní okolnosti, z nichž by vyplynulo, že své závazky není schopen plnit. Údaje o splatnosti závazků navíc nejsou obsaženy ani v připojeném seznamu závazků nehledě na to, že dle judikatury Nejvyššího soudu-např. usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 není povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Dlužníkova tvrzení tak podle soudu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti či předlužení. Proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž poukazoval na to, že seznam závazků, jenž připojil k insolvenčnímu návrhu, obsahuje výčet všech jeho věřitelů s uvedením výše jejich pohledávek včetně termínů a výše posledních splátek. Vyjádřil přesvědčení, že z tohoto seznamu lze dovodit, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti shodně se soudem prvního stupně za vhodné zdůraznit závěry soudní praxe (viz výše zmiňované usnesení Nejvyššího soudu), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno i v případě návrhu podávaného dlužníkem trvat. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. To ovšem neplatí v případě, že dlužník připojí k insolvenčnímu návrhu řádný seznam majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka, jeho pohledávkách a o jeho majetkových poměrech obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (jako jeho obligatorní přílohu) předložil.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři, v němž v kolonce č. 21 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačil, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek uvedl, že má 12 věřitelů, vůči nimž není schopen řádně a včas splácet své závazky ve výši 626.046,38 Kč po dobu delší než třicet dnů, resp. tři měsíce. V seznamu závazků, jenž připojil k insolvenčnímu návrhu, označil závazky vůči 12 věřitelům, včetně závazku vůči PROFI CREDIT Czech, a.s. (ve výši 47.947,-Kč), pro nějž byla, jak plyne z připojených listin dokládajících dlužníkův úpadek, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 64 EXE 297/2010-7 ze dne 1.6.2010 nařízena exekuce, a závazku vůči PhDr. Petru Romanovi ve výši 21.800,-Kč s příslušenstvím, pro nějž byla nařízena exekuce rozhodnutím téhož soudu č.j. 68 Nc 3666/2009-11 ze dne 16.12.2009. Z připojeného seznamu majetku je patrné, že dlužník je nemajetný.

Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu dlužníkův úpadek osvědčují, neboť je z nich zřejmé, že dlužník má vůči označeným věřitelům 14 závazků, u nichž-s ohledem na to, že některé z nich jsou vykonatelné a již (od prosince roku 2009, resp. června roku 2010) i exekučně vymáhané-není z povahy věci pochyb o tom, že jsou splatné déle než tři měsíce. Současně s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka a k celkové výši jeho závazků lze dospět k závěru, že uspokojení některé z jeho splatných peněžitých pohledávek není možné dosáhnout exekucí. Jinými slovy, insolvenční návrh nepostrádá vylíčení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů (ust. § 3 odst. 1 písm. a) IZ), peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1 písm. b) IZ) a že je dána vyvratitelná právní domněnka, že dlužník tyto závazky není schopen plnit (ust. § 3 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) a c) IZ). Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29.dubna 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová