2 VSPH 1655/2016-A-18
KSPH 68 INS 12550/2016 2 VSPH 1655/2016-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice NERALAKSTAV, s.r.o. v likvidaci, sídlem Mělnická 722, Libiš, IČO: 27576931, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 12550/2016-A-13 ze dne 28. července 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 12550/2016-A-13 ze dne 28. července 2016, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil NERALAKSTAV, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poté, co poukázal na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a osvětlil účel a smysl institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, zdůraznil, že insolvenční řízení má smysl jedině za předpokladu, že dlužník má majetek, z něhož by mohly být alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů; je-li zjištěno, že dlužník žádný majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení nemá, nedává zákon žádného podkladu pro pokračování v řízení. Při úvaze o výši zálohy vyšel z toho, že náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i odměna insolvenčního správce, jež v případě řešení úpadku konkursem činí minimálně 45.000,-Kč, a že předpokládaný příjem do majetkové podstaty je v daném případě minimální. Uzavřel na tom, že nebude-li dlužnice schopna zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podporuje závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím insolvenčního řízení pro účely, jimž sloužit nesmí.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice prostřednictvím svého likvidátora Mgr. Milana Edelmanna včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání uvedla, že dlužnice aktuálně nemá žádný majetek, zejména nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohla uloženou zálohu uhradit. Nicméně upozornila na to, že v současné době probíhá u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. 5 C 51/2016 řízení o určení neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené dne isir.justi ce.cz

4.2.2014 mezi dlužnicí a manžely Krajčovými, jíž bylo převedeno vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na LV č. 4227 a 4028, k.ú. Libiš z dlužnice na Jiřího Krajču, jenž je jejím jednatelem, a na jeho manželku. Vyjádřil přesvědčení, že finanční prostředky k uspokojení věřitelů tak může insolvenční správce získat napadením platnosti a účinnosti právních úkonů, jimiž dlužnice v minulosti převedla uvedené nemovitosti, popř. další movité věci-motorová vozidla, jež byly v jejím vlastnictví. Požadavek na uhrazení zálohy se jí tak za popsané situace jeví jako neodůvodněný.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle ust. § 108 odst. 2 věty prvé téhož zákona může insolvenční soud určit výši zálohy až do částky 50.000,-Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužnice podala dne 25.5.2016 (č.d. A-1) prostřednictvím likvidátora insolvenční návrh, jímž se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na její majetek. Z insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh plyne, že dlužnice nevlastní žádný majetek, zatímco má vůči 7 věřitelům nezajištěné splatné (po dobu delší tří měsíců) závazky v celkové výši 124.449,-Kč.

Odvolací soud považoval za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině, pokud v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka -alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů.

Nemá-li dlužník majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. V takovém případě lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu, jen za předpokladu, že dlužník zaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud není její úhrady schopen, je namístě závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Soud prvního stupně správně dovodil, že v daném případě lze očekávat řešení úpadku dlužnice navrženým konkursem (popř. nepatrným konkursem). V něm náklady insolvenčního řízení budou tvořeny mimo jiné vždy i hotovými výdaji insolvenčního správce a jeho odměnou, která dle § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty. Na základě dlužnicí poskytnutých údajů nelze důvodně předpokládat, že očekávané náklady insolvenčního řízení bude možno uhradit z majetkové podstaty, neboť nevlastní žádný majetek. V této chvíli nelze s dostatečnou jistotou předvídat ani výsledek řízení o případné žalobě insolvenčního správce na určení neplatnosti či neúčinnosti výše specifikované kupní smlouvy, ani to, zda by se podařilo tyto nemovitosti zpeněžit a v jakém časovém horizontu by se tak stalo. Činnost insolvenčního správce následující bezprostředně po rozhodnutí o úpadku (soupis majetkové podstaty, přezkoumání přihlášených pohledávek) si přitom vyžádá okamžité náklady, jež je nutno zálohou zajistit.

Protože z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše, napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že dokončení likvidace a výmaz dlužnice (společnosti) z obchodního rejstříku nejsou realizací insolvenčního řízení nijak podmíněny, a že není-li likvidátor dlužnice schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit a soud řízení zastaví, nic mu nebrání v tom, aby mimo rámec insolvenčního řízení likvidaci společnosti dokončil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 12. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík