2 VSPH 1655/2012-P11-9
KSUL 44 INS 17169/2012 2 VSPH 1655/2012-P11-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků a) Ivety Ferencové a b) Romana Ference, bytem Rovná 252/6, Teplice, o odvolání Raiffeisenbank, a.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zast. advokátkou JUDr. Janou Kubištovou, CSc., sídlem Trojská 69/112, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 17169/2012-P11-3 ze dne 30.října 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 17169/2012-P11-3 ze dne 30.října 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se manželů Ivety Ferencové a Romana Ference (dále jen dlužnice a dlužník nebo dlužníci) odmítl přihlášku pohledávky věřitelky č. 10 Raiffeisenbank, a.s. (dále jen odvolatelka) co do částky 23.492,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 16.8.2012 rozhodl o úpadku dlužníků a jejich věřitele, kteří dosud pohledávky nepřihlásili, vyzval, aby tak učinili do třiceti dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, a současně je podle ust. § 173 insolvenčního zákona (dále jen IZ) poučil o tom, že k opožděně podaným přihláškám nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Dále konstatoval, že mu odvolatelka doručila podání, jímž se domáhala doplnění přihlášky své pohledávky o částku 23.492,-Kč, až dne 26.9.2012, tedy po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, jež skončila dnem 16.9.2012. Jelikož měl soud zato, že se nejedná o doplnění (původní) přihlášky pohledávky, nýbrž o přihlášku nové (další) pohledávky, postupoval podle ust. § 185 IZ a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítala, že soudem stanovenou lhůtu k přihlášení pohledávek dodržela. Rozvedla, že dne 12.9.2012 podala přihlášku pohledávky vůči dlužníkovi ve výši 65.963,35 Kč a že podáním ze dne 24.9.2012 toliko upřesnila (změnila) její výši tak, že pohledávku zvýšila o částku 23.492,-Kč, jež představuje náhradu nákladů nalézacího řízení, jež jí byla přiznána elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Teplicích č.j. 8 EC 1137/2011-25 ze dne 18.5.2012 (dále jen Elektronický platební rozkaz), a celková přihlášená pohledávka tudíž činí 89.455,35 Kč. Odvolatelka zdůraznila, že postupovala v souladu s ust. § 192 odst. 4 IZ, když výši přihlašované pohledávky změnila ještě před skončením přezkumného jednání konaného dne 1.10.2012.

Na podporu své argumentace poukázala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 VSOL 125/2008-P ze dne 24.10.2008 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2010 (dále jen R 23/2010), z něhož citovala pasáž, dle níž Ustanovení § 192 odst. 2 IZ (ve znění účinném do 30.3.2011) vymezuje pouze nejzazší okamžik, ke kterému může přihlášený věřitel měnit důvod vzniku, výši a pořadí přihlášené pohledávky, ale žádným způsobem neurčuje, jak je možno měnit výši takové pohledávky. IZ tak dispoziční právo věřitele v tomto směru nijak neomezuje a je pouze na jeho vůli, jak s přihlášenou pohledávkou disponuje a zda její výši mění směrem nahoru či dolů , a na komentář k IZ vydaný nakladatelstvím C.H. Beck, z něhož citovala pasáž, dle níž Insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku k insolvenčnímu soudu nejpozději ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku, může až do jejího přezkoumání měnit její pravost, výši nebo pořadí .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Prominutí zmeškání lhůty není podle ust. § 83 téhož zákona v insolvenčním řízení přípustné.

Podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ musí rozhodnutí o úpadku obsahovat výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučení o následcích jejího zmeškání podle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být podle ust. § 136 odst. 3 IZ kratší 30 dnů a delší 2 měsíců; je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta dle ust. § 136 odst. 4 téhož zákona 30 dnů.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku odvolací soud ověřil, že dne 17.7.2012 v 9 hodin 25 minut bylo u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 17170/2012 zahájeno insolvenční řízení týkající se dlužníka, v jehož průběhu poté, co bylo toto řízení spojeno s řízením o insolvenčním návrhu dlužnice vedeným pod sp. zn. KSUL 44 INS 17169/2012, rozhodl insolvenční soud dne 17.8.2012 o úpadku dlužníků (tento údaj byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn téhož dne v 10 hodin 45 minut.). Co se týče usnesení č.j. KSUL 44 INS 17169/2012-A-12 ze dne 16.8.2012, jímž soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníků, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle ust. § 136 odst. 2 IZ obsahovat má, včetně třicetidenní lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty připadl v dané věci na pondělí 17.9.2012.

Pro posouzení důvodnosti odvolání jsou rozhodující tato skutková zjištění :

1) dne 12.9.2012 přihlásila odvolatelka do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 65.963,35 Kč sestávající z : -pohledávky označené jako Pohledávka č. 1 ve výši 61.323,75 Kč specifikované jako jistina ze smlouvy o rychlé půjčce č. 874163 ze dne 10.2.2009 ve výši 57.410,77 Kč a její příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.912,98 Kč (ve výši 7,75 % p.a. z částky 57.410,77 Kč ode dne 1.10.2011 do dne 16.8.2012, kdy byl zjištěn úpadek dlužníků), -pohledávky označené jako Pohledávka č. 2 ve výši 4.639,60 Kč z titulu náhrady nákladů za bankovní operace spojené s osobním účtem dlužníka dle smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 11.2.2009, 2) dne 26.9.2012 doručila odvolatelka soudu podání označené jako Upřesnění přihlášky věřitele, v němž uvedla, že upřesňuje přihlášku pohledávky tak, že její celková výše činí 89.455,35 Kč s tím, že se pohledávka skládá z : -jistiny Pohledávky č. 1 ve výši 57.410,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z této částky plynoucí od 1.10.2011 do dne zjištění úpadku dlužníka ve výši 3.912,98 Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 23.492,-Kč, jež jí byly přiznány Elektronickým platebním rozkazem, jak ostatně plyne z textu (původní) přihlášky a obsahu připojeného Elektronického platebního rozkazu, -Pohledávky č. 2 ve výši 4.639,60 Kč, 3) na přezkumném jednání konaném dne 1.10.2012 byly přezkoumány a zjištěny pohledávky odvolatelky (toliko) v rozsahu 65.963,35 Kč.

Odvolací soud je sice s odvolatelkou zajedno potud, že ust. § 192 odst. 4 IZ umožňuje věřiteli, aby až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnil výši přihlašované pohledávky, nicméně je přesvědčen o tom, že tuto právní úpravu lze (logicky) aplikovat jen tehdy, pokud skutečně jde o změnu včas přihlášené pohledávky, a nikoli o novou, opožděně přihlášenou pohledávku. V posuzovaném případě je třeba vyjít z toho, že dle taxativního výčtu obsaženého v ust. § 121 odst. 3 občanského zákoníku, jenž se použije i pro oblast obchodně závazkových vztahů, představují příslušenství pohledávky úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky včetně nákladů soudního řízení, pokud byla v občanském soudním řízení úspěšně uplatněna jejich náhrada.

K otázce včasnosti uplatnění příslušenství pohledávky se přitom Vrchní soud v Praze vyjádřil již v usnesení sp. zn. KSPA 48 INS 1646/2008, 1 VSPH 275/2008-B ze dne 13.2.2009, v němž uzavřel, že chce-li věřitel dosáhnout toho, aby byly v insolvenčním řízení vedle dlužné jistiny uspokojovány i jeho pohledávky představující příslušenství jistiny (úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení či náklady spojené s uplatněním pohledávky), které vznikly do rozhodnutí o úpadku, musí takové jednotlivé nároky výslovně uplatnit včasnou přihláškou. Tomu též odpovídá to, že náležitosti přihlášky, kterou je třeba ve smyslu ust. § 176 IZ podat na předepsaném formuláři, jsou zřetelně vymezeny v ust. § 21 odst. 1 písm. i) bodu 2 vyhlášky o jednacím řádu pro insolvenční řízení tak, že v údaji o výši pohledávky je třeba odlišit jistinu a příslušenství pohledávky. Jinými slovy, dodatečné uplatnění příslušenství již přihlášené jistiny pohledávky není změnou výše přihlášené pohledávky dle ust. § 192 odst. 4 IZ, ale přihláškou nové pohledávky (konkrétního příslušenství), jež je dle ust. § 173 odst. 1 IZ včasná, a opakovaně to budiž zdůrazněno, jen je-li podána ve lhůtě k podávání přihlášek stanovené v rozhodnutí o úpadku.

Ze shora uvedených zjištění je však zřejmé, že odvolatelka v přihlašovací lhůtě příslušenství přihlášené jistiny spočívající v náhradě nákladů soudního řízení, jež jí byly přiznány Elektronickým platebním rozkazem, nepřihlásila. Na tom nic nemění ani to, že v původní, včas podané přihlášce pohledávek ze dne 4.9.2012 v rámci popisu okolností, které mají vliv na existenci pohledávek, zmínila, že byl vydán Elektronický platební rozkaz, jímž bylo dlužníkovi uloženo, aby jí zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 23.492,-Kč, a že Elektronický platební rozkaz k přihlášce pohledávek připojila.

Poukaz odvolatelky na R 23/2010 je nepřiléhavý, neboť tam prezentované závěry se mohou prosadit jen tam, kde pohledávka konkrétního příslušenství jistiny byla včas přihlášena, což se v projednávané věci nestalo. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud podání odvolatelky ze dne 24.9.2012 hodnotil jako novou přihlášku pohledávky, a nikoli jako změnu výše původně přihlášené pohledávky.

Na základě těchto zjištění neshledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 13.prosince 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová