2 VSPH 1654/2012-A-15
KSLB 54 INS 23311/2012 2 VSPH 1654/2012-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Romana Kříže, bytem Švermova 611, Kamenický Šenov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 23311/2010-A-10 ze dne 6. listopadu 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 23311/2012-A-10 ze dne 6. listopadu 2012 se v bodech II. a III. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění :

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v bodech I. a IV. výroku shora označeného usnesení rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Romana Kříže (dále jen dlužník) a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Janu Luštíkovou (dále též jen správkyně), zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení a na jeho majetek prohlásil konkurs (body II. a III. výroku) a v bodě V. výroku uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V dalších bodech výroku promítl účinky rozhodnutí o úpadku, na den 28.1.2013 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů, správkyni uložil, aby mu nejpozději 15 dnů před konáním přezkumného jednání předložila zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, a informoval o tom, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu dlužník dne 24.9.2012 doručil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, z něhož vyplývá, že je ženatý, jeho čistý měsíční příjem činí 11.811,-Kč a nezajištěné závazky dosahují celkem výše 478.077,-Kč. Dále konstatoval, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podala rovněž manželka dlužníka Karla Křížová.

Při rozhodování o způsobu řešení úpadku soud cituje ust. § 395 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) považoval za rozhodující, že se z výpisu z rejstříku trestů dlužníka podává, že trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě (dále jen trestní soud) sp.zn. 5 T 73/2011 ze dne 1.6.2011 byl dlužník pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu podvodu dle ust. § 209 odst. 1 trestního zákona (dále jen TrZák) k trestu odnětí svobody v délce 3 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců. Ačkoli zkušební doba (již) dne 18.6.2012 uplynula, dlužník nepožádal o zahlazení odsouzení. Proto soud návrh na povolení oddlužení maje zato, že jím je sledován nepoctivý záměr, dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ zamítl a současně dle ust. § 396 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podal dlužník včasné odvolání, jež podle svého obsahu směřovalo proti bodům II. a III. výroku, jimiž byl zamítnut návrh na povolení oddlužení a prohlášen konkursu na jeho majetek. Dlužník v odvolání uvedl, že v den podání odvolání požádal o zahlazení svého podmíněného odsouzení, a zdůraznil, že kromě tohoto odsouzení nebyl trestán. Proto požadoval, aby mu bylo umožněno oddlužit se splátkovým kalendářem, neboť konkurs pro něj nic neřeší.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) je jím sledován nepoctivý záměr nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy; to neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr nejedná.

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Domněnkou podle ust. § 395 odst. 3 písm. b) IZ zákon úsudku soudu o poctivosti záměru dlužníka jen napomáhá; trestněprávní minulost dlužníka je pouze možným vodítkem, z něhož lze usuzovat na nepoctivý záměr, nikoli mít ho za nezvratný. Judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009-A ze dne 6.2.2009) dovozuje, že také osoba odsouzená za trestný čin majetkové povahy může dojít oddlužení, jestliže její trest byl např. zahlazen, svým dalším chováním zřetelně projevuje poctivý záměr napravit následky způsobené trestným činem, veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším uspořádáním majetkových vztahů k dlužníku. Tomuto výkladu odpovídá i to, že novelou IZ provedenou zákonem č. 334/2012 Sb., jež nabyla účinnosti dne 1.11.2012 a již insolvenční soud nevzal v potaz, byla do ust. § 395 odst. 3 písm. b) vtělena úprava ukládající insolvenčnímu soudu, aby nepřihlédl k trestněprávní minulosti dlužníka v případě, že na základě jím prokázaných skutečností lze usuzovat na to, že se v jeho případě o nepoctivý záměr nejedná. Z obsahu spisu se podává, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž uvedl, že ho podává společně se svojí manželkou Karlou Křížovou, má 9 nezajištěných věřitelů, jimž dluží cca 425.000,-Kč, a je v platební neschopnosti. Z návrhu dále vyplývá, že jediným hodnotnějším majetkem dlužníka je rodinný dům s příslušenstvím a pozemky nacházející se v katastrálním území a obci Kamenický Šenov, jenž náleží do společného jmění manželů (dále jen SJM) a jenž zajišťuje pohledávky zástavního věřitele Hypoteční banky, a.s. (dále jen Banka) ve výši 810.730,28 Kč. K insolvenčnímu návrhu připojil dlužník seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, jež opatřil prohlášením o jejich správnosti a úplnosti a stvrdil svým podpisem. V kolonce 22 návrhu vyslovila manželka dlužníka úředně ověřeným podpisem souhlas s oddlužením dlužníka.

V daném případě zamítl insolvenční soud návrh na povolení oddlužení jen proto, že z výpisu z rejstříku trestů (předloženým dlužníkem) zjistil, že dlužník byl v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin majetkové povahy. Jak vysvětleno shora, pouhé zjištění trestněprávní minulosti dlužníka nepostačuje k přijetí závěru o nepoctivosti jeho záměru na povolení oddlužení, zejména pokud se z obsahu insolvenčního spisu nepodávají žádné další okolnosti, jež by tento závěr potvrzovaly.

Naopak, skutečnost, že dlužník řádně pracuje nasvědčuje spíše tomu, že svým chováním zřetelně projevuje poctivý záměr napravit následky způsobené trestným činem a že veškeré schopnosti a možnosti využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro (nezajištěné) věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jeho úpadku. Nároky dlužníkova zajištěného věřitele (v tomto případě Banky) by i v případném oddlužení zásadně zůstaly v plném rozsahu zachovány s tím, že by v případě splátkového kalendáře došlo ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině tehdy, pokud o to zajištěný věřitel podle ust. § 409 odst. 3 IZ výslovně požádá.

V této věci lze navíc přihlédnout i k tomu, že dvanáctiměsíční zkušební doba, jež byla dlužníkovi trestním soudem stanovena, uplynula již dne 18.6.2012 a že dlužník požádal o zahlazení odsouzení. Z ust. § 83 odst. 1 TrZák vyplývá, že pokud dlužník ve zkušební době vedl řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, měl by trestní soud vyslovit, že se osvědčil, což by dle odst. 4 téhož ustanovení znamenalo, že by se na něj hledělo, jako by nebyl odsouzen. K zahlazení odsouzení by došlo i v případě, že by trestní soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby neučinil rozhodnutí podle odst. 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu.

Ostatně, kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že dlužník ve zkušební době nevedl řádný život, resp. nepřistoupil k oddlužení dostatečně svědomitě či poctivě, může kdykoli později dojít ke změně způsobu řešení jeho úpadku, a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Odvolací soud je proto přesvědčen o tom, že úvaha ohledně nepřípustnosti oddlužení akcentující nepoctivost záměru dlužníka v tomto případě neobstojí a že řešení úpadku dlužníka konkursem (prozatím) není namístě. Proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Pro další průběh řízení je podstatné, že současně s dlužníkem podala u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (společného oddlužení manželů) též jeho manželka Karla Křížová (věc je vedena pod sp.zn. KSLB 57 INS 1600/2012), jíž bylo usnesením ze dne 5.11.2012 schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z obsahu obou návrhů a jejich příloh vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež ve smyslu ust. § 143a občanského zákoníku spadají do SJM. Proto odvolací soud vycházel z domněnky stanovené v ust. § 144 téhož zákona, podle níž platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. V předmětných insolvenčních věcech přitom z ničeho neplyne, že by některé závazky vznikly nebo některý majetek byl nabyt ještě před uzavřením manželství a vznikem SJM.

V případě, že budou dány podmínky pro povolení oddlužení dlužníka, bude třeba, aby insolvenční soud rozhodl o spojení řízení vedených dosud samostatně do společného řízení postupem dle ust. § 112 OSŘ a aby tento závěr promítl do jediného usnesení o schválení splátkového kalendáře obou manželů s tím, že z hlediska usnesení vydaného v insolvenčním řízení manželky dlužníka jde o důvod ke změně takového rozhodnutí, jež se jinak vydává s klausulí změněných poměrů (clausula rebus sic stantibus).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. prosince 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva