2 VSPH 1650/2014-A-13
KSPH 72 INS 20775/2014 2 VSPH 1650/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Čísovická 220, Mníšek pod Brdy, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Praha-Ruzyně, Staré náměstí 3/12, Praha 6, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 20775/2014-A-8 ze dne 4. srpna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 20775/2014-A-8 ze dne 4. srpna 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka Lukáše anonymizovano neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníka Lukáše anonymizovano (dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že dlužník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 29.7.2014 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Rozvedl, že rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek vylíčil dlužník zejména tak, že tvrdil, že má celkem 27 závazků, z nichž je 17 vykonatelných, že všechny závazky jsou více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti a že je není schopen plnit. Pokud jde o závazky, odkázal na jejich seznam připojený k insolvenčnímu návrhu. Cituje ust. § 3 a § 103 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud konstatoval, že insolvenční návrh je neurčitý, neboť dlužník v něm nevylíčil skutečnosti osvědčujících svůj úpadek, když zejména neuvedl údaje o svých věřitelích (jejich názvy, identifikační čísla a sídla) a o pohledávkách těchto věřitelů (jejich splatnosti a výše).

Soud zdůraznil, že dlužník sice připojil k insolvenčnímu návrhu listiny dokládající existenci jeho závazků, nicméně z ustálené judikatury vyplývá, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který k návrhu připojil jako přílohu. Tyto skutečnosti tedy dlužník musí (měl) konkrétně rozepsat v rámci popisu rozhodujících skutečností. V důsledku absence těchto skutečností je návrh dlužníka neurčitý, a jelikož tuto vadu nelze odstranit ani výzvou dle ust. § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), soud dle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že soud je (byl) zbytečně formalistický a nepřihlédl k tomu, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, odkud má omezené možnosti získat informace a podklady ke svým závazkům. Přesto vyjádřil přesvědčení, že všechny své věřitele a jejich pohledávky řádně označil. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti shodně se soudem prvního stupně za vhodné zdůraznit závěry soudní praxe prezentované např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno i v případě návrhu podávaného dlužníkem trvat. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. To ovšem neplatí v případě, že dlužník připojí k insolvenčnímu návrhu řádný seznam majetku a závazků.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka, jeho pohledávkách a o jeho majetkových poměrech obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (jako jeho obligatorní přílohu) předložil.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § ust. 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7 (dříve prostřednictvím kolonky č. 6), jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (č.d. A-1), v němž v kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačil, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek zejména uvedl, že má celkem 27 závazků, z nichž je 17 vykonatelných, že všechny závazky jsou více jak 3 měsíce po splatnosti a že je není schopen plnit. Současně odkázal na podrobný a pravý seznam svých závazků, který k návrhu připojil jako přílohu.

V seznamu závazků, jenž připojil k insolvenčnímu návrhu (č.d. A-4), označil závazky vůči 27 věřitelům, včetně závazku vůči BG Technik, a.s. ve výši 90.317,-Kč, pro nějž byla, jak plyne z připojených listin dokládajících dlužníkův úpadek, usnesením Obvodního soudu pro Prahu-západ č.j 216 EXE 5098/2012-15 ze dne 18.1.2012 nařízena exekuce, závazku vůči nezletilé Denise Vopařilové a nezletilé Vanese Vopařilové ve výši 36.500,-Kč, pro nějž byla nařízena exekuce rozhodnutím téhož soudu č.j. 23 E 10/2014-3 ze dne 11.2.2014, závazku vůči PAGINA CONSULT, s.r.o. ve výši 40.764,-Kč, pro nějž byla nařízena exekuce rozhodnutím téhož soudu č.j. 6 EXE 6526/2011-12 ze dne 16.3.2011, a závazku vůči Karlu Pistoriusovi ve výši 51.230,-Kč, pro nějž byla nařízena exekuce rozhodnutím téhož soudu č.j. 206 EXE 8188/2013-10 ze dne 28.8.2013. Z připojeného seznamu majetku (č.d. A-4) je patrné, že dlužník vyjma osobního motorového vozidla zn. Peugeout v odhadní ceně 50.000,-Kč vlastní toliko věci tvořící běžné vybavení domácnosti.

Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu dlužníkův úpadek osvědčují, neboť je z nich zřejmé, že dlužník má vůči označeným věřitelům 27 závazků, u nichž-s ohledem na to, že některé z nich jsou vykonatelné a již (od března roku 2011) i exekučně vymáhané-není z povahy věci pochyb o tom, že jsou splatné déle než tři měsíce. Současně s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka a k celkové výši jeho závazků lze dospět k závěru, že uspokojení některé z jeho splatných peněžitých pohledávek není možné dosáhnout exekucí. Jinými slovy, insolvenční návrh nepostrádá vylíčení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů (ust. § 3 odst. 1 písm. a) IZ), peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1 písm. b) IZ) a že je dána vyvratitelná právní domněnka, že dlužník tyto závazky není schopen plnit (ust. § 3 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) a c) IZ). Dlužník tím insolvenčnímu soudu umožnil, aby v dalším řízení ověřil pravdivost jeho tvrzení o tom, že je v úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení-jež v situaci, kdy jediným účastníkem řízení je dlužník, obsahovalo nadbytečný výrok o náhradě nákladů řízení-změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 14. října 2014

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová