2 VSPH 165/2011-A-26
MSPH 60 INS 6297/2010 2 VSPH 165/2011-A-26

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka PRACOVNI.CZ, s.r.o., sídlem v Jirchářích 148/4, Praha 1, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 6297/2010-A-21 ze dne 7.ledna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 6297/2010-A-21 ze dne 7.ledna 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze poté, co jeho předchozí usnesení ze dne 29.6.2010, jímž uložil PRACOVNI.CZ, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 7.6.2010 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 6297/2010, 3 VSPH 628/2010-A-17 ze dne 25.11.2010 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, ve výroku označeným usnesením uložil dlužníkovi, aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a obsah insolvenčního návrhu v první řadě konstatoval, že se dlužník nachází v úpadku pro platební neschopnost a předlužení a že s insolvenčním návrhem spojil i návrh na prohlášení konkursu. Při stanovení výše zálohy přihlédl k tomu, že předpokládaným způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs, při němž podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč, a k tomu, že majetek dlužníka je tvořen běžným kancelářským vybavením, webovými stránkami, zůstatkem na účtu ve výši 1.750,-Kč a pohledávkami v nominální hodnotě 18.520,-Kč.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a rozhodl, že je povinen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 1.000,-Kč. V odvolání namítal, že insolvenční soud nevzal v potaz tíživou finanční situaci společníků, zejména Ivety Daňhové Studecké, samoživitelky s dvěma nezletilými dětmi, jež je evidována na úřadě práce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Dále považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že-vyjma případů vymezených v ust. § 144 IZ-neposkytuje zákon v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se však, že dlužník není schopen zálohu zaplatit, výsledek tohoto testu zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Z insolvenčního návrhu a z předložených příloh odvolací soud zjistil, že dlužník vyjma nedobytných pohledávek v celkové výši 18.250,-Kč, kancelářského vybavení v zanedbatelné hodnotě a zůstatku na účtu ve výši 1.750,-Kč nemá téměř žádný majetek, zatímco vůči cca dvaceti pěti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 3 milionů Kč. Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 IZ je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníku zaplacení zálohy požadoval.

S přihlédnutím ke skladbě a hodnotě dlužníkova majetku, k počtu jeho věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů insolvenčního řízení nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že dlužník jako podnikatel byl podle ust. § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky společnosti náležitě a použil je k jinému účelu, a není proto schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k jeho tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, napadené usnesení shledal věcně správným a podle ust. § 219 OSŘ je potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 23.března 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová