2 VSPH 1639/2016-A-10
KSPL 53 INS 15809/2016 2 VSPH 1639/2016-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Domažlická 92, Stod, adresa pro doručování: Revoluční 253, Heřmanova Huť, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 15809/2016-A-5 ze dne 8. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 15809/2016-A-5 ze dne 8. srpna 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se dlužník Michal Salzmann (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o hrozícím úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník v insolvenčním návrhu vylíčil rozhodující okolnosti hrozícího úpadku tak, že má u 4 věřitelů 6 závazků v celkové výši 289.368,98 Kč, z nichž jsou 2 závazky splatné více než 30 dnů a 3 závazky neplní déle jak 3 měsíce. S odkazem na ust. § 103 a § 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 1/2008 (R 88/2010) ze dne 27.1.2010 zdůraznil, že dlužník neoznačil řádně všechny své věřitele, neboť jako věřitele uvedl CETELEM ČR, a.s., IČO 25085689, jež byla dne 25.6.2015 v důsledku přeshraniční fúze vymazána z obchodního rejstříku, a nemá tudíž právní osobnost. Dospěl proto k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho hrozící úpadek, a dodal, že neuvedl ani konkrétní údaje o všech svých závazcích, zejména právní skutečnosti, na nichž jsou založeny, a data jejich splatnosti. Nadto považoval insolvenční návrh za vnitřně rozporný, neboť dlužník sice navrhoval vydání rozhodnutí o hrozícím úpadku, avšak z jeho tvrzení vyplývá, že již v současné době je s hrazením svých závazků v prodlení. Z těchto důvodů postupoval dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Vyjádřil isir.justi ce.cz přesvědčení, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení, že návrh byl zpracován v souladu s insolvenčním zákonem, obsahuje veškeré požadované náležitosti, a soudu vytýkal, že mohl sám rozpoznat, zda je naplněn stav úpadku či úpadku teprve hrozícího.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 1.7.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, jímž se domáhal rozhodnutí o hrozícím úpadku a povolení oddlužení. V kolonce č. 7 formuláře uvedl, že má 6 závazků u 4 věřitelů s tím, že 2 závazky jsou splatné po dobu delší 30 dnů a 3 závazky neplní déle než 3 měsíce a je v prodlení; řádně přitom označil všechny své věřitele (vyjma věřitele č. 2-viz závěry níže), uvedl výši závazků vůči nim, důvod vzniku i data splatnosti již splatných závazků (14.3. resp. 29.1.2016 u věřitelů č. 3 a 4). Závěrem popsal, jak se dostal do tíživé finanční situace.

Insolvenční návrh tak za popsaného stavu nepostrádá žádnou z obecných náležitostí soudního podání dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř ani ze zvláštních náležitostí insolvenčního návrhu dle ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ, neboť obsahuje konkrétní označení důvodu, výše i splatnosti pohledávek jednotlivých věřitelů a obsahuje rovněž (faktickými údaji podložené) tvrzení o úpadku dlužníka, jenž spočívá v insolvenci dle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ (ačkoli se dlužník domáhal rozhodnutí o hrozícím úpadku).

Soud prvého stupně vycházel při rozhodování z toho, že dlužník v návrhu nevylíčil rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho hrozící úpadek, když neoznačil řádně všechny své věřitele (resp. označil věřitele bez právní osobnosti), právní skutečnosti, na nichž jsou pohledávky založeny a datum splatnosti u všech závazků. Z insolvenčního návrhu však vyplývá, že dlužník specifikoval minimálně dva závazky u dvou řádně označených věřitelů, a to včetně jejich výše a data splatnosti.

Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k závěru, že v daném případě z tvrzení dlužníka obsažených (toliko) v návrhu lze dovodit, že ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ má více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky v určité (konkrétní) výši po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že je není schopen plnit (neplní je po dobu delší než 3 měsíců). Údaje obsažené v insolvenčním návrhu tak vytvářejí ve skutkové rovině takový obraz věci, z nějž lze dovodit-pokud budou tvrzení uvedená v návrhu shledána pravdivými -skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku.

Insolvenční návrh dlužníka tedy nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo namístě dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout, a tudíž podmínky vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Protože dlužník nepřipojil k návrhu řádný seznam závazků (resp. označil v něm věřitele Cetelem ČR, a.s., jež byl dne 25.6.2015 vymazán z obchodního rejstříku v důsledku přeshraniční fúze se společností BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, akciová společnost a nemá tak právní osobnost) a seznam majetku nepodepsal, soud prvého stupně jej v dalším řízení postupem dle ust. § 128 odst. 2 a § 393 odst. 2 IZ vyzve k odstranění těchto nedostatků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 29. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková