2 VSPH 1639/2015-A-10
KSPA 59 INS 15414/2015 2 VSPH 1639/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice K+N stavební společnost, s.r.o., sídlem Na Vrtálně 84, Pardubice, IČO 25921274, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 15414/2015-A-4 ze dne 7. července 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 15414/2015-A-4 ze dne 7. července 2015, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením uložil K+N stavební společnosti, s.r.o. (dále jen dlužnice), aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval obsah insolvenčního návrhu dlužnice a uvedl, že je z něj zřejmé, že se nachází v platební neschopnosti, přičemž má v dispozici majetek v odhadované ceně cca 2 miliony Kč, avšak nemá žádné hotové finanční prostředky, jimiž by mohly být pokryty náklady insolvenčního řízení. Dále poukázal na to, že dobytnost majetku i pohledávek tvořících majetek dlužnice je nejistá, a zdůraznil, že zaplacení zálohy má umožnit aktivní činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a následné uhrazení jeho odměny a hotových výdajů. S přihlédnutím k předpokládaným nákladům insolvenčního řízení a majetkovým poměrům dlužnice dospěl k závěru, že je nezbytné uložit jí zaplatit zálohu ve shora uvedené výši. Závěrem dodal, že absence finančních prostředků není zákonným důvodem pro upuštění od požadavku na úhradu zálohy v rozsahu nezbytném pro počáteční chod insolvenčního řízení, a vysvětlil, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, a tudíž není možné dlužnici od jejího placení osvobodit či jí tuto povinnost prominout.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odvolání akcentovala, že sice nemá finanční prostředky na zaplacení zálohy na účtu ani v pokladně, avšak zejména její nemovitý majetek skýtá možnost budoucího výnosu v rámci insolvenčního řízení, a tudíž uložení vysoké zálohy není adekvátní.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Soud prvého stupně při rozhodování správně vycházel z toho, že záloha podle ust. § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna dokonce i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužnice podala dne 12. 6. 2015 insolvenční návrh, jenž ve spojení se zákonem vyžadovanými přílohami obsahuje všechny obligatorní náležitosti, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku. Dlužnice v něm tvrdí, že má více věřitelů, vůči nimž má splatné závazky v celkové výši 7.489.255,-Kč, vlastní movitý a nemovitý majetek v hodnotě 1.958.857,-Kč a ke dni podání insolvenčního návrhu nedisponuje žádnými finančními prostředky v pokladně ani na bankovním účtu. Dlužnice je přitom podnikatelkou a nesplňuje podmínky přípustnosti reorganizace, takže lze předpokládat, že její úpadek bude řešen konkursem. Při tomto způsobu řešení úpadku ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí nejméně 45.000,-Kč (bez DPH).

Za předpokladu správnosti a úplnosti předloženého seznamu majetku, dle něhož dlužnice vlastní motorová vozidla a pozemky v celkové hodnotě 1.860.000,-Kč, drobný majetek v hodnotě 46.914,-Kč a pohledávky za dvěma subjekty ve výši 51.942,56 Kč, je třeba vycházet z toho, že v zásadě jen tento majetek (resp. výtěžek z jeho zpeněžení) by mohl být zdrojem placení nákladů insolvenčního řízení. To ovšem jen v omezeném rozsahu, neboť v případě motorových vozidel a pozemků jde o majetek sloužící k zajištění pohledávek věřitelů dlužnice, z jehož výtěžku budou náklady insolvenčního řízení hrazeny jen zčásti (v limitech ust. § 298 odst. 2 IZ), a zbytek bude vydán k uspokojení pohledávek těchto věřitelů. S ohledem na sumu pohledávek tímto majetkem zajištěných (1.971.330,-Kč) přitom nelze důvodně předpokládat, že po vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům dle ust. § 298 IZ zbude dostatek finančních prostředků (hyperocha), jež by bylo možno použít k uspokojení (dalších) nákladů insolvenčního řízení nekrytých tímto výtěžkem. Ani u ostatního majetku nelze s ohledem na jeho stáří a skladbu-drobný majetek se skládá především z drobné elektroniky pořízené převážně v letech 2001-2008, pohledávky jsou splatné od 7. 7. 2012 do 13. 1. 2013 a nebyly dlužnici dobrovolně uhrazeny-předpokládat, že výtěžek jeho zpeněžení bude k uspokojení nákladů řízení postačovat.

Nutno přitom dodat, že si činnost insolvenčního správce následující bezprostředně po rozhodnutí o úpadku (soupis majetkové podstaty, přezkoumání přihlášených pohledávek, zajištění a skladování majetku, vymáhání pohledávek do podstaty) vyžádá okamžité náklady, jež je nutno zálohou zajistit.

Soud prvého stupně proto postupoval správně, když dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, přičemž i výši zálohy shledal odvolací soud vzhledem k údajům o jejích majetkových poměrech přiměřenou.

K argumentaci dlužnice, že nedisponuje finančními prostředky použitelnými k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatelka byla podle ust. § 98 IZ povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařila s finančními prostředky náležitě a použila je k jinému účelu, a není proto schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst k tíži toliko jí.

Závěrem dlužno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, od jehož placení lze účastníka osvobodit dle zák. č. 549/1992 Sb., o soudních poplatcích, a její odpuštění nebo prominutí nemá v právní úpravě oporu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení proto dle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík