2 VSPH 1639/2013-A-24
KSUL 46 INS 6490/2013 2 VSPH 1639/2013-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Aleny Svobodové, bytem Přemyslovců 2044, Louny, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 6490/2013-A-18 ze dne 29.srpna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 6490/2013-A-18 ze dne 29.srpna 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením zastavil insolvenční řízení zahájené na návrh, jímž se Alena Svobodová (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením č.j. KSUL 46 INS 6490/2013-A-10 ze dne 8.4.2013 dlužnici uložil, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč, přičemž ji současně poučil o následcích nesplnění uložené povinnosti včetně možnosti zastavení řízení. K odvolání dlužnice bylo usnesení insolvenčního soudu dne 2.7.2013 změněno Vrchním soudem v Praze tak, že dlužnici bylo uloženo zaplatit zálohu ve výši 25.000,-Kč do deseti dnů ode dne právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. To bylo dlužnici doručeno vyhláškou (zveřejněním na úřední desce soudu a současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku) dne 29.7.2013, zvlášť jí bylo doručeno dne 8.8.2013; právní moci tak dle závěru insolvenčního soudu nabylo dne 29.7.2013. Protože dlužnice zálohu ve stanovené lhůtě nezaplatila, postupoval insolvenční soud podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž žádala o poskytnutí možnosti splácet zálohu do konce roku 2013, neboť celou částku není schopna uhradit jednorázově; podotkla přitom, že oddlužení pro ni hodně znamená. Na výzvu insolvenčního soudu ze dne 18.9.2013 k doplnění odvolání nereagovala.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky

50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že usnesením ze dne 8.4.2013 uložil insolvenční soud dlužnici, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč. Současně ji poučil o následku v případě nesplnění povinnosti zaplatit zálohu spočívajícím v možnosti soudu zastavit řízení. Usnesení č.j. KSUL 46 INS 6490/2013, 2 VSPH 663/2013-A-15 ze dne 2.7.2013, jímž Vrchní soud v Praze změnil rozhodnutí insolvenčního soudu způsobem výše uvedeným, bylo dlužnici doručeno zvláštním způsobem dne 8.8.2013; lhůta k zaplacení zálohy jí tak dle ust. § 74 odst. 2 a § 75 odst. 2 insolvenčního zákona počala běžet dne 9.8.2013 a skončila dne 19.8.2013, záloha však zaplacena nebyla. Protože povinnost, jež jí byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, dlužnice ve stanovené lhůtě nesplnila, nelze soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, vytknout žádné pochybení.

Protože se tato situace nezměnila ani v průběhu odvolacího řízení, přičemž splácení zálohy po dobu několika měsíců, jak navrhuje dlužnice, je nepřípustné, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 8. října 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová