2 VSPH 1638/2014-P2-9
KSPA 59 INS 18802/2013 2 VSPH 1638/2014-P2-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Mokrá Lhota 15, Nové Hrady, o odvolání DIGI Czech Republic, s.r.o., sídlem Holandská 854/1, Brno, IČO 27569390, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 18802/2013-P2-3 ze dne 9. dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích

č.j. KSPA 59 INS 18802/2013-P2-3 ze dne 9. dubna 2014 se mění tak, že se přihláška pohledávky věřitelky DIGI Czech Republic, s.r.o. ve výši 1.404,-Kč neodmítá a účast věřitelky v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením deklaroval, že se k přihlášce pohledávky DIGI Czech Republic, s.r.o. (dále jen věřitelka) do insolvenčního řízení vedeného ve věci Roberta anonymizovano (dále jen dlužník) nepřihlíží, rozhodl o tom, že se její přihláška pohledávky odmítá a že právní mocí usnesení účast věřitelky v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že věřitelka přihlásila do insolvenčního řízení nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 6.404,-Kč (dále jen Pohledávka), již na přezkumném jednání konaném dne 18.12.2013 insolvenční správkyně Ing. Jana Vodrážková (dále jen správkyně) popřela co do pravosti a výše v rozsahu 5.000,-Kč; věřitelku následně podáním, jež jí bylo doručeno dne 3.1.2014, o popření Pohledávky vyrozuměla, sdělila jí důvody popření a poučila ji o nutnosti podat v zákonné lhůtě žalobu na určení pravosti popřené pohledávky, jakož i o následcích, pokud žaloba podána nebude. Protože věřitelka v zákonem stanovené lhůtě určovací žalobu nepodala, soud uzavřel, že se k přihlášce její Pohledávky v rozsahu popření nepřihlíží. Poukázal přitom na to, že z výsledku přezkumného jednání je zřejmé, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, a dovodil, že se k přihlášce Pohledávky nepřihlíží ani v rozsahu, v němž byla zjištěna. Na základě toho postupoval dle ust. § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a přihlášku Pohledávky odmítl v celém rozsahu s tím, že právní mocí usnesení účast věřitelky v insolvenčním řízení končí.

Proti tomuto usnesení podala věřitelka včasné odvolání, v němž namítala, že do insolvenčního řízení přihlásila dvě pohledávky (byť byly obě uvedeny ve formuláři přihlášky v součtu 6.404,-Kč jako pohledávka č. 1), a to jistinu ve výši 1.404,-Kč a smluvní pokutu ve výši 5.000,-Kč. Odkázala přitom na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 905/2011 ze dne 16.1.2012, dle něhož je z pohledu účinků uvedených v ust. § 178 IZ nezbytné posuzovat jistinu a jednotlivé druhy jejího uplatněného příslušenství zvlášť jako samostatné pohledávky i v případě, že byly přihlášeny na jediném listu formuláře. Vyjádřila proto přesvědčení, že soud prvého stupně dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci, když v rozporu s výše uvedeným výkladem nerozlišil, že se v daném případě jedná o dvě samostatné pohledávky-jistinu a smluvní pokutu. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se přihláška Pohledávky odmítá pouze ve výši 5.000,-Kč a věřitelka je nadále účastníkem insolvenčního řízení s pohledávkou ve výši 1.404,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 198 odst. 1 IZ mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ust. § 178 odst. 1 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze v řadě rozhodnutí vysvětlil, že shora citovaná ustanovení je třeba aplikovat na každou přihlášenou pohledávku samostatně, a nikoli na přihlášku jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jejž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Z toho, že formulář přihlášky umožňuje uvést více pohledávek na vložených listech jediné přihlášky s tím, že na závěrečné straně je třeba provést součet všech přihlášených pohledávek, nelze dovozovat, že suma pohledávek uplatněných jedinou přihláškou představuje pohledávku jedinou. Pokud by totiž nastala skutečnost, na jejímž základě by v insolvenčním řízení k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nebylo možné přihlížet, mělo by to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek i ohledně pohledávek, vůči nimž taková skutečnost nenastala.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že podáním ze dne 30.10.2013 přihlásila věřitelka do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem ve výši 6.404,-Kč, jako důvod jejího vzniku označila smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (smlouva o připojení a poskytování veřejných služeb retransmise prostřednictvím satelitu-DIGI TV) z 19.12.2006 , přičemž v kolonce č. 11 formuláře coby další okolnosti mj. vylíčila, že dlužná částka je součtem neuhrazených poplatků za služby, které věřitel poskytl dlužníkovi v souvislosti se smlouvou do pozastavení poskytování služeb z důvodu neplacení, ke kterému došlo dne 10.5.2011, a smluvní pokuty účtované v listopadu 2012 .

Z uvedeného je zřejmé, že věřitelka ve skutečnosti přihlásila nikoli jedinou, ale více nevykonatelných pohledávek v celkové výši 6.404,-Kč, jež však nesprávně uplatnila dohromady, byť se jedná o dva samostatné nároky-jistinu (cenu za poskytování služby) a smluvní pokutu. Správkyně věřitelku dle ust. § 188 odst. 2 IZ k odstranění vad přihlášky (k přesné specifikaci jednotlivých nároků) nevyzvala, přičemž je zřejmé, že si byla skutečnosti, že se jedná o dvě pohledávky, vědoma; jak ze seznamu přihlášených pohledávek, tak z vyrozumění o popření Pohledávky ze dne 27.12.2013, v němž odkazuje na přezkumné jednání konané dne 18.12.2013, totiž shodně vyplývá, že popřela pohledávku ve výši 5.000,-Kč představující smluvní pokutu , a to pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nepřiměřenosti její výše , zatímco pohledávku spočívající v ceně za poskytnuté služby (jistině) ve výši 1.404,-Kč nepopřela (uznala).

Jelikož (samostatná) pohledávka ve výši 1.404,-Kč byla v insolvenčním řízení zjištěna, insolvenční soud pochybil, když ve vztahu k ní nesprávně aplikoval ust. § 178 IZ; za shora popsaného stavu pak nebyl u této pohledávky dán ani důvod k postupu dle ust. § 185 téhož zákona, neboť nepodání incidenční žaloby se zjištěné pohledávky netýkalo.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné poznamenat, že po věřitelce nelze požadovat zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2.000,-Kč (k jehož zaplacení byla soudem prvého stupně vyzvána usnesením ze dne 15.5.2014), neboť odvolání směřuje proti rozhodnutí procesní povahy, tj. rozhodnutí uvedenému v položce 22 bodu 14 sazebníku soudních poplatků, podle níž se za takové odvolání poplatek nevybírá; k jeho vyměření tudíž dle zákona o soudních poplatcích nebyl žádný důvod.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 3. září 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová