2 VSPH 1616/2014-A-15
MSPH 77 INS 12387/2014 2 VSPH 1616/2014-A-15 2 VSPH 1684/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice SLOVAK RENT CAR, s.r.o. v likvidaci, sídlem Holečkova 789/49, Praha 5, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 12387/2014-A-8 ze dne 3.června 2014 a č.j. MSPH 77 INS 12387/2014-A-9 ze dne 8.července 2014

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 12387/2014-A-8 ze dne 3.června 2014 se potvrzuje.

II. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 12387/2014-A-9 ze dne 8.července 2014 se mění tak, že se řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením označeným v bodě I. výroku (dále též jen Usnesení o záloze) uložil SLOVAK RENT CAR, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 29.4.2014 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že ze seznamu majetku plyne, že dlužnice vlastní dva nákladní a jeden osobní automobil, jež se jejímu likvidátorovi Mgr. Robertu Hynkovi (dále jen Likvidátor) nepodařilo dohledat, a pozemek o výměře 94 m . Uložení povinnosti zaplatit zálohu odůvodnil tím, že je to nezbytné k tomu, aby bylo jisté, že insolvenční správce bude mít k dispozici potřebné finanční prostředky nutné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. po svém ustanovení do funkce, jež bude třeba vynaložit např. na výdaje spojené s přezkoumáním přihlášek pohledávek.

Při stanovení výše zálohy přihlédl soud k předpokládané náročnosti insolvenčního řízení, struktuře dlužnicí specifikovaného majetku a k tomu, že v případě řešení jejího úpadku konkursem činí hotové výdaje a odměna správce nejméně 45.000,-Kč + 21 % DPH, a správci náleží rovněž odměna z počtu přezkoumaných přihlášek, jež dle ust. § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen Vyhláška) činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky 1.000,-Kč. Proto dlužnici uložil zaplatit zálohu ve výši 30.000,-Kč. 2 VSPH 1684/2014

Usnesení o záloze bylo doručeno do datové schránky dlužnice dne 5.6.2014. Dlužnice v podání ze dne 12.6.2014 označeném jako Sdělení insolvenčnímu soudu (č.d. A-10) učiněném v odvolací patnáctidenní lhůtě sdělila insolvenčnímu soudu, že vzhledem ke skutečnosti, že kromě movitého majetku, konkrétně tři motorových vozidel, jenž se nepodařilo fakticky dohledat a exekučně postiženého nemovitého majetku, jenž je zatížen zástavními právy, nemá žádný jiný majetek včetně finančních prostředků, požadovanou zálohu nezaplatí (není schopna zaplatit). Dodala, že i kdyby zálohu za ní zaplatil Likvidátor, byl by mu jí povinen zaplatit stát v rámci vyúčtování jeho odměny a hotových výdajů, což nepovažuje za správné.

Následně Městský soud v Praze usnesením označeným v bodě II. výroku (dále jen Usnesení o zastavení řízení) insolvenční řízení zastavil.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ konstatoval, že Usnesením o záloze dlužnici vyzval, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, a zároveň ji poučil o následcích nezaplacení zálohy. Ačkoli Usnesení o záloze nabylo právní moci dne 21.6.2014 a poslední den lhůty k zaplacení zálohy tak připadl na den 26.6.2014, dlužnice stanovenou zálohu nezaplatila. Soud proto postupoval podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti Usnesení o zastavení řízení podala dlužnice včasné odvolání, v němž kritizovala soud prvního stupně za to, že se nevypořádal s námitkami Likvidátora obsaženými ve sdělení ze dne 12.6.2014, v němž vyjádřil nesouhlas s uložením povinnosti zaplatit zálohu, neboť při stávající finanční situaci dlužnice, nelze po něm požadovat, aby uhradil zálohu z vlastních prostředků. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud Usnesení o zastavení řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze v první řadě konstatuje, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud podání dlužnice ze dne 12.6.2014 nepovažoval za odvolání proti Usnesení o záloze. Dle ust. § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Ačkoli tedy dlužnice toto podání neoznačila jako odvolání proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu, je z něj patrné, že se jím domáhala upuštění od povinnosti hradit zálohu, jak reprodukováno výše. Odvolací soud proto podle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal obě napadená usnesení-Usnesení o záloze a Usnesení o zastavení řízení i řízení jejich vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. S účinností od 1.1.2014 bylo toto 2 VSPH 1684/2014 ustanovení kromě jiného doplněno v odstavci 1 úpravou, podle níž není důvodem, pro který by bylo možné upustit od požadavku na uhrazení zálohy, skutečnost, že dlužník nemá žádný (zpeněžitelný) majetek.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu (č.d. A-1) a z předložených příloh (č.d. A-3) odvolací soud ověřil, že dlužnice vyjma pozemku-zahrady o výměře 94 m nacházející se v katastrálním území Slavkov u Brna nemá k dispozici žádný majetek, zatímco vůči 9 věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 5 miliónů Kč.

Protože podle ust. § 144 IZ, jež nabylo účinnosti dne 1.1.2014, insolvenční návrh (již) nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé, insolvenční řízení s nedostatečným majetkem by měla být řešena podle ust. § 314 a § 315 IZ o nepatrném konkursu. Tomu odpovídá i výše zmiňovaná změna v úpravě institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, z níž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky bude povinnost k úhradě zálohy postihovat každého insolvenčního navrhovatele. Jinými slovy, výzva k zaplacení zálohy bude po splnění podmínek obsažených v ust. § 108 IZ namístě i tehdy, pokud dlužník (likvidovaná společnost) nemá dostatečný majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, jak tomu bylo v této věci.

V takovém případě, jak uzavřel Vrchní soud v Praze již v usnesení sp. zn. KSPA 56 INS 4540/2008, 1 VSPH 238/2009-A ze dne 19.6.2009, je (bude) testem k tomu, aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, právě dlužníku uložená povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li Likvidátor schopen takový majetek identifikovat a zaplatit z něj zálohu na náklady insolvenčního řízení, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že Likvidátor nebude schopen zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že by další pokračování insolvenčního řízení bylo zjevným zneužitím postupů podle IZ k dokončení likvidace dlužnice. Za takové situace soud řízení zastaví a Likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci.

Protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval, na čemž nic nemění ani skutečnost, že je zřejmé, že dlužnice nemá žádný finanční majetek.

Odvolací soud je s insolvenčním soudem zajedno v tom, že v tomto případě přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku dlužnice toliko konkurs (popř. nepatrný konkurs), v němž tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a Vyhlášky bude činit nejméně 45.000,-Kč bez DPH. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení. 2 VSPH 1684/2014

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního uložil, a nepochybil ani při stanovení její výše.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a Usnesení o záloze jako věcně správné potvrdil. Protože usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dosud nenabylo právní moci (stane se tak až dnem doručení tohoto rozhodnutí odvolacího soudu) a tedy nebyly splněny podmínky pro zastavení insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 108 odst. 3 IZ, odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona Usnesení o zastavení řízení změnil tak, že se řízení nezastavuje.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26.srpna 2014

Mgr. Tomáš Braun, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová