2 VSPH 1615/2014-B-21
KSUL 81 INS 8178/2014 2 VSPH 1615/2014-B-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Ladova 430/6, Litoměřice, zast. Ing. Josefem Bartošem, bytem Jiráskova 262, Třebenice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 8178/2014-B-6 ze dne 26. června 2014

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením schválil oddlužení Ivety anonymizovano (dále jen dlužnice) splátkovým kalendářem a stanovil podmínky jeho plnění. Dlužnici zejména uložil, aby po dobu následujících 5 let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, platila nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce Ing. Pavla Tlustého (dále jen správce), nejpozději k poslednímu dni v měsíci, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to tak, že správce si z částky placené dlužnicí ponechá odměnu ve výši 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, celkově tedy 900,-Kč, a zbytek rozdělí mezi nezajištěné věřitele v poměru stanoveném v bodě II. výroku.

Do splátkového kalendáře byla kromě jiných zařazena i pohledávka PROFI CREDIT Czech, a.s. (dále jen Věřitelka č. 1) ve výši 420.606,-Kč, pohledávka BM REAL, s.r.o. (dále jen Věřitelka č. 2) ve výši 70.824,-Kč, pohledávka C.C.leasing, s.r.o. (dále jen Věřitelka č. 3) ve výši 128.604,-Kč, pohledávka AB 4 B.V., soukromé společnosti s ručením omezeným (dále jen Věřitelka č. 4) ve výši 204.401,-Kč a pohledávka T&C DOMOV, s.r.o. (dále jen Věřitelka č. 5) ve výši 31.835,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že do splátkového kalendáře byly zařazeny pohledávky shora uvedených věřitelek v nepřiměřeně vysoké výši s tím, že podle ní jsou tam neúměrně vysoké pokuty a úroky . Poukazovala přitom na to, že v seznamu závazků uvedla, že pohledávka Věřitelky č. 1 činí jen 209.072,-Kč, pohledávka Věřitelky

č. 2 jen 33.000,-Kč, pohledávka Věřitelky č. 3 jen 5.000,-Kč, pohledávka Věřitelky č. 4 jen 129.746,-Kč a pohledávka Věřitelky č. 5 jen 10.000,-Kč. Proto požadovala, aby byly přezkoumány výše těchto pohledávek.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužnice oprávněna podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pouze ten dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 25.3.2013 na základě insolvenčního návrhu dlužnice, s nímž dlužnice spojila návrh na povolení oddlužení podaný na předepsaném formuláři (č.d. A-1), v němž nepožádala insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, naopak v příslušné kolonce č. 14 výslovně vyznačila, že takový návrh nepodává.

Z uvedeného je zřejmé, jak správně uvedl soud prvního stupně v předkládací zprávě (č.d. B-15), že dlužnice není osobou legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu a její odvolání jako nepřípustné odmítl.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné dodat, že odvolání neobstojí ani v rovině vlastní argumentace. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 25.6.2014 (č.d. B-5) totiž plyne, že dlužnice nevyužila svého práva obsaženého v ust. § 192 odst. 1 IZ a pohledávku Věřitelky č. 1 ve výši 420.606,-Kč, Věřitelky č. 2 ve výši 70.824,-Kč, Věřitelky č. 3 ve výši 128.604,-Kč, Věřitelky č. 4 ve výši 204.401,-Kč a Věřitelky č. 5 ve výši 31.835,-Kč co do pravosti, výše nebo pořadí nepopřela, když výslovně uvedla, že žádnou z přezkoumávaných pohledávek nepopírá.

Přitom i v poměrech insolvenčního řízení platí, že insolvenční správce i insolvenční soud je zjištěním pohledávky vázán a nedošlo-li v průběhu řízení po zjištění pohledávky k jejímu zániku např. tím, že ji splnil dlužníkův spoludlužník nebo ručitel, musí být tato pohledávka vypořádána (viz mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 54 INS 9511/2010, 29 NSČR 63/2011-B ze dne 28.11.2013 uveřejněné pod č. 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková