2 VSPH 1614/2014-A-12
KSPH 70 INS 18864/2014 2 VSPH 1614/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Raisova 542/20, Lysá nad Labem, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 18864/2014-A-7 ze dne 11. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 18864/2014-A-7 ze dne 11. července 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice Jaroslavy anonymizovano neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 3 a § 103 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zejména konstatoval, že dlužnice v kolonce 7 návrhu na povolení oddlužení vyjma toho, že má 10 věřitelů, u nichž má 11 peněžitých závazků v celkové výši 1.054.144,35 Kč, neuvedla žádné rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek. Vyjma zajištěného věřitele neuvedla splatnost svých závazků a identifikaci svých věřitelů. Taková tvrzení však podle názoru soudu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužnice, která není podnikatelkou, nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť z nich není patrné, zda má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, což je jedna z podmínek úpadku, když dlužnice u žádného svého závazku neuvedla jeho splatnost.

Soud prvního stupně vysvětlil, že soudní praxe dovodila, že skutečnosti osvědčující úpadek musí být uvedeny přímo v samotném insolvenčním návrhu, protože prohlášením úpadku dochází k významnému zásahu do majetkových práv dlužníka, a proto je třeba trvat na tom, aby byl perfektní samotný insolvenční návrh, z nějž je možné bez dalšího jednoznačně dospět na základě v něm popsaných skutečností k závěru o úpadku.

Na základě výše uvedeného dospěl insolvenční soud k závěru, že v řízení nelze pokračovat a aniž by dlužnici vyzýval k odstranění tohoto nedostatku (potud poukázal na to, že postup podle ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) je pro ten případ IZ vyloučen) a k doplnění či doložení příloh insolvenčního návrhu, podle ust. § 128 odst. 1 IZ rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že-ač o to v insolvenčním návrhu výslovně žádala-soud prvního stupně nezohlednil ustálenou rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů prezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněným pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle níž listiny, které tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován IZ (konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka) mají zvláštní povahu a údajů v nich obsažených se dlužník může pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti může dovolávat. Dále zejména citovala ty pasáže insolvenčního návrhu, jež podle ní konkrétně individualizují její platební neschopnost a poukazovala na judikaturu Vrchního soudu v Praze zabývající se vztahem exekučního a insolvenčního řízení.

Proto požadovala, aby-pokud tak v rámci autoremedury neučiní soud prvního stupně-odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a současně aby-pokud tak v rámci autoremedury neučiní soud prvního stupně-odvolací soud určil, že dle ust. § 146 odst. 1 IZ účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikají až právní mocí napadeného usnesení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Soud prvního stupně správně sice poukázal na to, že skutečnosti osvědčující úpadek musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, resp. že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, nicméně pominul, a potud je třeba dát dlužnici zapravdu, že to neplatí, jde-li o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, jak správně postihl soud prvního stupně, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (č.d. A-1), v němž v kolonce 7 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačila, že navrhuje, aby soud rozhodl o jejím úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek zejména uvedla, že má 11 závazků u 10 věřitelů, popsala jediný zajištěných závazek vůči České spořitelně, a.s., uvedla, že celková výše jejich nezajištěných závazků činí 1.054.144,35 Kč s tím, že 7 z nich neplní po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a 6 z nich po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a konstatovala, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků. Současně soud požádala o to, aby rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dovodil rovněž na základě údajů obsažených v přílohách k insolvenčnímu návrhu.

V seznamu závazků, jenž připojila k insolvenčnímu návrhu, dále kromě jiných označila závazek vůči České spořitelně, a.s. ve výši 131.632,45,-Kč, jenž se stal splatným v roce 2010, závazek vůči Karlu Dvořákovi ve výši 257.229,-Kč, jenž se stal vykonatelným dle notářského zápisu sp. zn. N 051/2009, NZ 049/2009 ze dne 27.2.2009 a pro nějž byla nařízena exekuce, závazek vůči Věře Köchertové ve výši 28.858,-Kč, pro nějž byla na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Nymburce č.j. 115 C 46/2012-5 ze dne 30.5.2012 nařízena exekuce, závazek vůči Smart Capital, a.s. ve výši 144.353,-Kč, jenž se stal splatným v roce 2010 a pro nějž byla nařízena exekuce a závazek vůči JUDr. Jitce Krejčíkové ve výši 7.962,-Kč, jenž se stal splatným dne 15.3.2014. Z připojeného seznamu majetku je patrné, že dlužnice vlastní movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti, jejichž celková odhadní cena dosahuje 20.400,-Kč a 1/4 podíl na rodinném domě a pozemku nacházející se v katastrálním území Lysá nad Labem, jenž zajišťuje uspokojení pohledávky České spořitelny, a.s.

Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu úpadek dlužnice osvědčují, neboť je z nich zřejmé, že má vůči 10 věřitelům (označeným jménem a příjmením, resp. obchodní firmou, bytem, resp. adresou sídla, datem narození, resp. identifikačním číslem) 11 závazků (specifikovaných výší, důvodem vzniku, splatností, resp. exekučními tituly a exekučními příkazy), u nichž vyjma závazků vůči ESSOX, s.r.o., Okresní správě sociálního zabezpečení v Nymburce, GE Money Bank, a.s., Daliboru Jančekovi a Citibank Europe plc. není pochyb o tom, že jsou splatné déle než tři měsíce. Současně s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužnice a k celkové výši jejích závazků lze dospět k závěru, že uspokojení některé z jejích splatných peněžitých pohledávek není možné dosáhnout exekucí. Jinými slovy, insolvenční návrh nepostrádá vylíčení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužnice má více věřitelů (ust. § 3 odst. 1 písm. a/ IZ), peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že jsou dány vyvratitelné právní domněnky, že dlužnice tyto závazky není schopna plnit (ust. § 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ a c/ IZ). Dlužnice tím insolvenčnímu soudu umožnila, aby v dalším řízení ověřil pravdivost jejích tvrzení o tom, že je v úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 OSŘ změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 6. října 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková