2 VSPH 1612/2016-A-68
MSPH 79 INS 12552/2015 2 VSPH 1612/2016-A-68

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka Roberta Paskovského, bytem Rybná 716/24,110 00 Praha 1, zahájené na návrh DIBITI INVESTMENTS LIMITED, reg. č. HE 165515, sídlem Stasinou & Boumpoulinas 3, 1st floor, P. C. 1060 Nicosia, Kyperská republika, zast. advokátkou Mgr. Petrou Šimkovou, sídlem Římská 103/12, 120 00 Praha 2, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze MSPH 79 INS 12552/2015-A-51ze dne 22. června 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 12552/2015- A-51 ze dne 22. června 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným usnesením v bodě I. výroku rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Roberta Paskovského (dále jen dlužník), prohlásil na jeho majetek konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Zapletala (bod III. výroku), věřitele vyzval, aby do 2 měsíců od rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body IV. a V. výroku), na den 20.9.2016 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VI. a VII. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu nejpozději 17 dnů před konáním přezkumného jednání předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a nejpozději 10 před konáním přezkumného jednání předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (bod VIII. výroku), dlužníka vyzval k předložení seznamu majetku a závazků (bod IX. výroku) a navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 2.000,-Kč (bod X. výroku). isir.justi ce.cz

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se DIBITI INVESTMENTS LIMITED (dále jen navrhovatel) domáhal zjištění úpadku dlužníka s tím, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů, vůči nimž má splatné závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem splatnou vykonatelnou pohledávku v celkové výši 16.119.163,-Kč, jejíž existence plyne z notářského zápisu č.j. NZ 800/2013, N 653/2013 ze dne 11.9.2013, jímž dlužník svůj dluh uznal a svolil k jeho vykonatelnosti. Pohledávka vznikla z rámcové akviziční smlouvy uzavřené dne 11.9.2013 mezi dlužníkem a navrhovatelem, byla splatná dne 30.9.2013 a dlužník na ni dlouhodobě neplní. K doložení pohledávky předložil navrhovatel notářský zápis, rámcovou akviziční smlouvu a vyrozumění soudního exekutora ze dne 12.1.2015 o zahájení exekuce k vymožení pohledávky. Na základě těchto listin měl soud pohledávku navrhovatele za doloženou; k námitkám dlužníka, jenž tvrdil, že pohledávka navrhovatele zanikla v důsledku ústní dohody, již uzavřel s Ing. Danielem Kunzem, soud uvedl, že byly zcela obecné a nedoložené.

Dále vyšel soud z toho, že v řízení bylo osvědčeno, že za dlužníkem má splatnou vykonatelnou pohledávku ve výši 4.685.610,-Kč i Ing. Roman Kníže, jenž ji do insolvenčního řízení přihlásil a doložil ji notářským zápisem sp. zn. NZ 325/2014, N 368/2014 ze dne 28.5.2014, a UniCredit Bank Czech Republic, a.s. ve výši nejméně 905.409,09 Kč z titulu směnečného rukojemství, jež ji rovněž přihlásila a doložila směnkou vlastní. Tyto závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž nastala vyvratitelná domněnka, že je dlužník není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po splatnosti a je zřejmé, že uspokojení některých z nich nebylo možno dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Pokud jde o majetek dlužníka, konstatoval, že dle seznamu majetku a závazků dlužník nemá majetek, z nějž by mohl uvedené závazky uhradit.

Bod II. výroku odůvodnil tím, že řešení dlužníkova úpadku oddlužením již není přípustné, neboť dlužník přes poučení obsažené v usnesení ze dne 17.12.2015 (č. d. A-31) nepodal návrh na povolení oddlužení, k bodu III. výroku uvedl, že osobu správce určil v souladu s ust. § 25 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona předseda Městského soudu v Praze, a bod X. výroku odůvodnil ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích a položkou 4 bodem 1. Písm. c) Sazebníku soudních poplatků, jež je jeho přílohou.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání, jež dle svého obsahu směřovalo proti bodům I. a II. výroku o zjištění úpadku a prohlášení konkursu, a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, či aby je změnil tak, že insolvenční návrh zamítne. Namítal jednak nesprávný postup soudu prvního stupně při odstraňování vad odvolání a dále tvrdil, že soud nezohlednil jím tvrzené skutečnosti a důkazy navržené k prokázání těchto tvrzení. Uvedl, že pohledávky navrhovatele a Romana Knížete jsou neoprávněné a neexistují. Konkrétně se vyjádřil jen k pohledávce navrhovatele, ohledně níž tvrdil, že je založena na neplatném úkonu (účelovém převodu akcií společnosti WBI systems, a.s.) z Ing. Daniela Kunze na navrhovatele, a protože akcie, jež měly být předmětem převodu, navrhovatel nikdy nevlastnil, nemohl je platně převést na dlužníka. V podrobnostech odkazoval na obsah žaloby ze dne 26.11.2013, jíž Roman Kníže napadl platnost usnesení valné hromady WBI Systems, a.s. Dále dlužník namítal, že jeho závazky vůči navrhovateli zanikly v důsledku ústní dohody, již uzavřel s Ing. Danielem Kunzem v květnu 2015 o budoucím uzavření dohody o narovnání, přičemž sám své závazky z této dohody splnil, zatímco Ing. Daniel Kunz dohodu nedodržel a nadále se domáhá zaplacení neexistujících pohledávek.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání ze dne 25.8.2016 (č.d. A-58) poukázal na obstrukční charakter jednání dlužníka a popřel jeho tvrzení ohledně uzavřené ústní dohody. Poukazoval na to, že Rámcová akviziční smlouva uzavřená mezi navrhovatelem a dlužníkem mohla být měněna pouze číslovanými dodatky v písemné formě, a zdůraznil, že žaloba na neplatnost usnesení valné hromady podaná Ing. Romanem Knížetem není způsobilá prokázat tvrzení dlužníka.

Při jednání před odvolacím soudem dlužník doplnil, že se v roce 2013 dohodl s Ing. Danielem Kunzem jako akcionářem společnosti WBI Systems, a.s. na odkoupení jeho akcií a vypořádání jeho pohledávek vůči této společnosti, přičemž k odkoupení akcií mělo dojít prostřednictvím navrhovatele. Usnesení valné hromady, jež převod akcií schválilo, bylo napadeno žalobou podanou menšinovým akcionářem Ing. Romanem Knížetem. Poté, co dlužník odkoupil akcie od Ing. Romana Knížete, byla žaloba vzata zpět a řízení zastaveno. Ohledně vypořádání vzájemných vztahů s Ing. Danielem Kunzem byly uzavřeny ústní dohody, v důsledku nichž měly závazky dlužníka vůči navrhovateli zaniknout. Tyto dohody však Ing. Daniel Kunz nesplnil. Dlužník potvrdil, že jako člen statutárního orgánu WBI Systems, a.s. avaloval směnky vystavené ve prospěch smluvních partnerů této společnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že ačkoliv věta třetí ust. § 141 odst. 1 IZ zapovídá odvolacímu soudu přihlížet ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, neznamená to, že by v odvolacím řízení nebylo lze přihlédnout ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly před vydáním napadeného usnesení, jen proto, že jejich existence vyšla najevo až v odvolacím řízení. Jinými slovy řečeno, není v rozporu s ust. § 141 odst. 1 IZ, je-li zjištění o úpadku dlužníka opřeno též o pohledávky, jejichž jejich splatnost nastala před vydáním napadeného usnesení, i když jejich existence vyšla najevo až po jeho vydání. Ostatně stejný názor zastává Nejvyšší soud ČR, jenž již v usnesení sen. zn. 29 NSČR 19/2010 ze dne 25.4.2012 vyslovil, že odvolací soud může v odvolacím řízení při posouzení, zda dlužník je v úpadku, přihlédnout také ke skutečnostem nebo důkazům (týkajícím se pohledávky věřitele splatné v době delší než 3 měsíce před zahájením insolvenčního řízení), jež zde byly (a jako takové mohly být uplatněny) již před rozhodnutím o úpadku, avšak do té doby nevyšly v insolvenčním řízení najevo.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud prvního stupně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti na základě zjištění existence splatných pohledávek navrhovatele a dalších věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami za dlužníkem, a to Ing. Romana Knížete a UniCreditBank Czech Republic, a.s.. Odvolací soud především konstatuje, že se v podstatné míře ztotožňuje se skutkovými zjištěními (jež nebyla odvoláním zpochybněna) a právními závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v napadeném usnesení, jež pro úplné zjištění skutkového stavu doplnil o provedení důkazu přihláškami pohledávek dalších přihlášených věřitelů. Z přihlášky JUDr. Lukáše Jíchy zjistil, že uplatňuje za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 7.620,-Kč, z přihlášky SOFO Group, a.s. zjistil, že uplatňuje za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 11.528.723,70 Kč, z přihlášky IMO PB, a.s. zjistil, že uplatňuje za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 7.316.109,-Kč, přičemž ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to existenci těchto pohledávek zpochybnit.

Pokud jde o námitky dlužníka postavené na tvrzení, že pohledávky navrhovatele vůči němu platně nevznikly, případně že zanikly, odvolací soud konstatuje, že ani v odvolacím řízení nebyly ničím doloženy. K námitce neplatnosti usnesení valné hromady WBI Systems, a.s., považoval odvolací soud za potřebné upozornit na to, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR lze platnost usnesení valné hromady přezkoumávat jedině v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nebo v řízení o povolení zápisu skutečnosti, která vyplynula z usnesení valné hromady do obchodního rejstříku. V jiných řízeních nelze otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat ani jako otázku předběžnou. Současně platí, že nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady deklarována soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1870/2010 ze dne 19.10.2011). Přitom sám dlužník sdělil, že řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady bylo zastaveno. Tento důvod neplatnosti Rámcové akviziční smlouvy proto neobstojí. Pokud jde o námitku zániku pohledávky na základě ústní dohody uzavřené s Ing. Danielem Kunzem, nelze než konstatovat, že v řízení nebyl prokázán žádný vztah této osoby k navrhovateli a uzavření ústní dohody ani její obsah nebyly ničím prokázány. Vzhledem k tomu, že se pohledávka navrhovatele opírá o uznání dluhu učiněné formou notářského zápisu, je na dlužníkovi, aby vyvrátil právní domněnku existence závazku v době uznání, případně aby prokázal, že závazek následně zanikl. Vzhledem k tomu, že dlužník žádné důkazy k doložení pravdivosti těchto tvrzení nepředložil, nelze než uzavřít, že se mu nepodařilo existenci pohledávky navrhovatele zpochybnit. Pokud jde o pohledávky dalších věřitelů, dlužník jejich existenci (s výjimkou pohledávky Ing. Romana Knížete) nepopíral. Ohledně pohledávky Ing. Romana Knížete pouze uvedl, že je neoprávněná a neexistuje s tím, že měla rovněž zaniknout v důsledku nedoložené ústní dohody uzavřené s Ing. Danielem Kunzem.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou navrhovatel s vykonatelnou pohledávkou ve výši 18.141.967,-Kč, Roman Kníže s vykonatelnou pohledávkou ve výši 5.089.380,-Kč, UniCredit Bank, a.s. s pohledávkou ve výši 905.409,09 Kč, Lukáš Jícha s pohledávkou ve výši 7.620,-Kč, SOFO Group, a.s. s pohledávkou ve výši 11.528.723,70 Kč a IMO PB, a.s. s pohledávkou ve výši 7.316.109,-Kč. Dlužník přitom domněnku, že není schopen své závazky plnit založenou dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) a c) IZ nevyvrátil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 7. října 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v . r . předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková