2 VSPH 1612/2013-A-24
KSPL 29 INS 18373/2013 2 VSPH 1612/2013-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Josefa Hrbáčka, bytem Přívozec 42, pošta Blížejov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 18373/2013-A-11 ze dne 29. srpna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 18373/2013-A-11 ze dne 29. srpna 2013 se v bodech III. a IV. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 18373/2013-A-11 ze dne 29.8.2013 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek Josefa Hrbáčka (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil štancl-insolvence, v.o.s.(bod II. výroku), odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (bod III. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body IV. a V. výroku), uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku), vyzval věřitele, aby ve lhůtě třiceti dnů ode dne rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky a aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkově majetku, a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby již plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (body VII. až IX. výroku), na den 30.10.2013 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (body X. a XI. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu předložil seznam přihlášených pohledávek a zprávu o dosavadní činnosti (bod XII. výroku), dlužníkovi uložil kontaktovat insolvenčního správce (bod XIII. výroku) a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována na úřední desce soudu a v insolvenčním rejstříku (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 1.7.2013 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na oddlužení. Dlužník navrhl, aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku a o povolení oddlužení formou splátkového kalendáře, nikoli zpeněžením majetkové podstaty, a to přesto, že je majetný a vyjma movitých věcí, které by se daly označit jako běžné vybavení domácnosti, vlastní věci osobní potřeby a další, více či méně likvidní věci, včetně nemovitosti. V bodech 9 a 10 návrhu uvedl, že je schopen uhradit minimálně 30 % závazků svým nezajištěným věřitelům, přičemž jeho průměrný čistý příjem činí 20.864,-Kč měsíčně. Další příjmy za období 3 let (resp. 36 měsíců) před podáním insolvenčního návrhu zjištěny nebyly. Z takto doložených příjmů však bylo možné usoudit, že by dlužník s doloženým příjmem splňoval zákonné podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře; měsíční částka pro oddlužení by činila 10.250,-Kč, přičemž po odečtení částky na odměnu a hotové výdaje správce by byl schopen uspokojit 100 % závazků za dobu kratší než 60 měsíců následujících po povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře (dlužník uvedl nezajištěné závazky ve výši 372.921,-Kč). Aby měl soud možnost zhodnotit, která z forem realizace oddlužení bude pro věřitele výhodnější, vyzval dlužníka usnesením č.j. KSPL 29 INS 18373/2013-A-7 ze dne 18.7.2013, aby do sedmi dní od doručení usnesení doplnil svůj insolvenční návrh o znalecký posudek na nemovitost, kterou uvedl v návrhu a následně v seznamu majetku s tím, že tento posudek nesmí být starší než tři měsíce. Na tuto výzvu, která mu byla doručena dne 1.8.2013, dlužník nijak nereagoval a znalecký posudek nedoplnil. Na základě těchto skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužník nesplnil podmínky ust. § 393 odst. 3 insolvenčního zákona, když přes výzvu soudu řádně nedoplnil svůj návrh o znalecký posudek k nemovitosti. Soud tedy neměl možnost zvážit, která z forem oddlužení by byla pro věřitele výhodnější, a vzhledem k tomu, že pro tento nedostatek v řízení nelze pokračovat, postupem podle ust. § 393 odst. 3 insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení odmítl. Podle ust. § 396 odst. 1 insolvenčního zákona současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, který bude projednáván jako konkurs nepatrný dle ust. § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, neboť dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem. Další výroky související s rozhodnutím o úpadku vyplývají z ust. § 136 odst. 2 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, a to pouze proti bodům III. a IV. výroku. V odvolání uvedl, že v minulosti neměl dostatek finančních prostředků na to, aby nechal zpracovat znalecký posudek, navíc bylo v době prázdnin a letních dovolených obtížné zajistit zpracování znaleckého posudku. V období, ve kterém měl zajistit zpracování znaleckého posudku, rovněž vrcholilo období sklizně a musel být k dispozici svému zaměstnavateli po mnoho přesčasových hodin. V důsledku toho nepožádal soud o prodloužení lhůty k předložení znaleckého posudku. Zpracování znaleckého posudku zadal později a znalecký posudek již soudu předložil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadených bodech III. a IV. výroku včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Jak plyne z ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, o řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku oddlužením (o povolení oddlužení dle ust. § 397 odst. 1 insolvenčního zákona) lze rozhodnout výlučně na základě jeho návrhu na povolení oddlužení, který musí být dle ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona podán včas (v případě insolvenčního návrhu dlužníka spolu s ním), v zákonem stanovené formě (na předepsaném formuláři) a musí být opatřen všemi předepsanými náležitostmi, tj. obsahovými náležitostmi stanovenými v ust. § 391 odst. 1 a § 392 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona i přílohami předepsanými v ust. § 392 odst. 1 a 2 téhož zákona, jež jsou dále specifikovány v ust. § 24 jednacího řádu pro insolvenční řízení. Mezi povinné přílohy návrhu na povolení oddlužení patří i seznamy majetku a závazků dlužníka zpracované podle ust. § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, které jsou též povinnou přílohou insolvenčního návrhu. Při podání návrhu na oddlužení však dlužník musí dle ust. § 392 odst. 2 insolvenčního zákona uvést v seznamu majetku navíc u každé položky tohoto seznamu i údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad jeho obvyklé ceny ke dni pořízení seznamu, který musí být v případě nemovitosti a každého majetku, který slouží k zajištění, podložen znaleckým oceněním.

Podle ust. § 393 insolvenčního zákona neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než sedm dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odstavec 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).

Ust. § 396 insolvenčního zákona pak určuje, že pokud insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, co vyložil Vrchní soud v Praze již v usnesení sp. zn. KSUL 46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008-A ze dne 4.4.2008 uveřejněném pod č. 60/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž že náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v ust. § 391 a § 392 insolvenčního zákona vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popř. soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v ust. § 398 insolvenčního zákona má být oddlužení provedeno. Proto zákon určuje jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh (včetně znaleckého ocenění nemovitosti či majetku sloužícího k zajištění) a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu.

Odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že dne 1.7.2013 podal dlužník spolu s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení a že v něm i v připojeném seznamu majetku uvedl, že vlastní rodinný dům v obci Přívozec č.p. 42. O ceně této nemovitosti nic neuvedl. Proto ho soud usnesením č.j. KSPL 29 INS 18373-A-7 ze dne 18.7.2013, jež mu bylo doručeno dne 1.8.2013, vyzval, aby do sedmi dnů od doručení usnesení doplnil svůj návrh na povolení oddlužení (seznam majetku) o znalecké ocenění obvyklé ceny nemovitosti. Současně ho poučil o následku spočívajícím v odmítnutí návrhu, nebudou-li v určené lhůtě vytčené nedostatky odstraněny. Dlužník však požadovaný znalecký posudek, který představuje předepsanou náležitost přílohy návrhu na povolení oddlužení, v soudem určené lhůtě nepředložil.

Za této situace rozhodl soud prvního stupně správně, když podle ust. § 393 odst. 3 insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení odmítl a současně podle ust. § 396 téhož zákona-současně se zjištěním úpadku dlužníka-prohlásil na jeho majetek konkurs.

Okolnost, že po vydání napadeného usnesení dlužník podáním došlým dne 10.9.2013 (A-14) znalecké ocenění obvyklé ceny nemovitosti soudu předložil, nemá pro posouzení věcné správnosti tohoto usnesení významu. Vady návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh totiž může dlužník odstranit jen do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a o současném prohlášení konkursu na majetek dlužníka (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 46/2012 ze dne 26.9.2012). K argumentaci dlužníka stran potíží s obstaráním znaleckého posudku považoval odvolací soud jen pro úplnost za vhodné dodat, že je toliko na dlužníkovi, který se hodlá domáhat řešení svého úpadku oddlužením, aby návrh na povolení oddlužení podal se všemi předepsanými náležitostmi. Pokud tak neučiní a není schopen odstranit nedostatky návrhu ani v dodatečné lhůtě, kterou mu k tomu soud podle ust. § 393 odst. 1 insolvenčního zákona určí, jde tato okolnost jen k jeho tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním dotčených bodech III. a IV. výroku jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 19. prosince 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková