2 VSPH 1611/2015-A-14
KSPH 65 INS 17217/2015 2 VSPH 1611/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice MUDr. Lenky anonymizovano , anonymizovano , IČO: 60252316, bytem a sídlem Ondřejovská 116, Zvánovice, zast. advokátkou Mgr. Šárkou Zelenkovou, sídlem Drahobejlova 2215/6, Praha 9, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 17217/2015-A-9 ze dne 24. července 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 17217/2015-A-9 ze dne 24. července 2015 se mění tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil MUDr. Lence anonymizovano (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 29.6.2015 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud odkazuje na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) vysvětlil, že považuje-li to vzhledem k povaze dané věci za nezbytné, může uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši odpovídající jejímu účelu, jímž je jednak překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit výkon funkce insolvenčního správce po rozhodnutí o úpadku, jednak poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů v případě, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Rozvedl, že odměna insolvenčního správce v případě konkursu, jejž lze jako způsob řešení úpadku očekávat i v tomto případě, činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč.

Při stanovení výše zálohy vyšel soud rovněž z toho, že není jisté, zda by výtěžek zpeněžení majetku dlužnice pokryl náklady insolvenčního správce. Z insolvenčního návrhu a ze seznamů majetku a závazků je totiž zřejmé pouze to, že dlužnice vlastní nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Praha-východ na LV č. 587 pro obec a k. ú. Zvánovice (dále jen Nemovitosti), jež zajištují uspokojení pohledávky Komerční banky, a.s. (dále jen

Banka), pohledávku ve výši 50.000,-Kč s příslušenstvím za Mgr. Bohdanou Novákovou (jejíž dobytnost není soudu známa) a podíl v obchodní společnosti MUDr. Lenka anonymizovano , s.r.o. Proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, jež odůvodnila tím, že byla připravena zálohu uhradit, avšak banka odmítla její platební příkaz provést s tím, že její bankovní účet je zablokován exekucí, jež je proti ní vedena Mgr. Martinou Douchovou, soudní exekutorkou Exekutorského úřadu v Táboře (dále jen Exekutorka), pod sp. zn. 017 Ex 611/15, pro vymožení pohledávky GE Money bank, a.s. v celkové výši 735.484,24 Kč s příslušenstvím. Zdůraznila, že poté, co se o blokaci účtu dozvěděla, Exekutorku informovala o zahájení insolvenčního řízení, ale k odblokování jejího bankovního účtu nedošlo. Dlužnice přitom nemá jiný zdroj příjmů, z něhož by mohla zálohu v soudem požadované výši uhradit. Nicméně, upozornila na to, že vlastní nemovitý majetek poměrně výrazné hodnoty , jenž je dostatečným krytím nákladů insolvenčního řízení . Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil tak, aby jí povinnost uhradit zálohu nebyla stanovena.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ) nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží rovněž soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice v insolvenčním návrhu (č.d. A-1) tvrdila, že má nezajištěné závazky v celkové výši 1.259.863, 24 Kč, jeden zajištěný závazek vůči Bance ve výši 5.212.986,56 Kč, že vlastní Nemovitosti, jež tento závazek zajišťují a jejichž tržní hodnota činí 4.000.000,-Kč, pohledávku ve výši 50.000,-Kč s příslušenstvím za Mgr. Bohdanou Novákovou, k jejíž dobytnosti se nevyjádřila, a 100 % podíl v obchodní společnosti MUDr. Lenka anonymizovano , s.r.o., jehož cena není soudu známa.

Soudu prvního stupně je třeba především vytknout, že dlužnici uložil povinnost hradit zálohu v maximální zákonem stanovené výši 50.000,-Kč, aniž by přihlédl k tomu, že dlužnice má reálně zpeněžitelný majetek (Nemovitosti), jehož výtěžek zpeněžení může být, byť v dílčím rozsahu, použit k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Jinými slovy, s ohledem na rozsah a skladbu dosud zjištěného majetku dlužnice lze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů spojených s jeho správou a zpeněžením včetně odměny správce určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele (srovnej ust. § 298 odst. 2 IZ).

To ovšem neznamená, že by z výtěžku zpeněžení majetku dlužnice byly uspokojeny všechny předpokládané náklady insolvenčního řízení (např. náklady spojené se správou a zpeněžením případně dodatečně zjištěného nezajištěného majetku dlužnice včetně odměny správce určené z výtěžku zpeněžení připadajícího k rozdělení mezi nezajištěné věřitele) a náklady nutné pro výkon funkce insolvenčního správce bezprostředně poté, co bude do funkce ustanoven.

Odvolací námitka týkající se blokace bankovního účtu neobstojí již proto, že dlužnice nedoložila (např. aktuálním výpisem z účtu), jaká výše finančních prostředků na tomto účtu skutečně je.

Zbývá dodat, že dlužnice jako fyzickou osobu-podnikatele stíhá (stíhala) dle ust. § 98 odst. 1 IZ povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti mohla dozvědět o svém úpadku. Jinak řečeno, pokud dlužnice nepodala bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k její tíži.

S ohledem na uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po ní zaplacení zálohy v maximální možné výši, a k zajištění úhrady budoucích prvotních nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 25.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. září 2015 Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná