2 VSPH 1611/2013-A-21
KSLB 54 INS 12058/2013 2 VSPH 1611/2013-A-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Martina Veselého, bytem Velké Hamry 352, zast. advokátem Mgr. Luďkem Voigtem, sídlem Bělohorská 163, Praha 6, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 12058/2013-A-16 ze dne 5. září 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 12058/2013-A-16 ze dne 5. září 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci nařídil napadeným usnesením předběžné opatření, jímž omezil účinky zahájení insolvenčního řízení spočívající v nemožnosti provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek Martina Veselého (dále jen dlužník) ve vztahu k probíhajícímu insolvenčnímu řízení vedenému u tohoto soudu pod sp. zn. KSLB 54 INS 12058/2013 tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. Ondřeji Marešovi, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, umožnil provádět již nařízenou exekuci vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp. zn. 124 EX 8876/09 prodejem nemovitostí dlužníka-pozemků p.p.č. 104/1, 106, 107, 108, 109, 110 a stavby (bydlení) č.p. 352 na pozemku p.p.č. 108 a stavby bez čp/če (jiná stavba) na pozemku p.p.č. 107 v katastrálním území a obci Velké Hamry zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou na LV 1347 (dále jen nemovitosti) do nabytí právní moci rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka s tím omezením, že dojde-li ke zpeněžení nemovitostí exekutorem v době, kdy probíhá insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 12058/2013, bude výtěžek zpeněžení nemovitostí bezodkladně vydán insolvenčnímu správci.

Soud vyšel ze zjištění, že se insolvenčním návrhem došlým dne 29.4.2013 dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Jedná se o již v pořadí pátý insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. První návrh (v řízení vedeném pod sp. zn. KSLB 57 INS 4691/2011) podaný dne 21.3.2011 vzal dlužník na jednání konaném dne 2.5.2011 zpět, druhý návrh (v řízení vedeném pod sp. zn. KSLB 57 INS 8944/2011) podaný dne 25.5.2011 byl odmítnut pro vady usnesením ze dne 21.6.2011, neboť ho dlužník přes výzvu soudu nedoplnil, třetí návrh (v řízení vedeném pod sp. zn. KSLB 57 INS 11825/2011) podaný dne 4.7.2011 byl odmítnut pro vady usnesením ze dne 8.8.2011, neboť ho dlužník přes výzvu soudu nedoplnil, a čtvrtý návrh (v řízení vedeném pod sp. zn. KSLB 54 INS 30301/2012) podaný dne 3.12.2012 byl odmítnut pro vady usnesením ze dne 5.12.2012. Kromě řízení zahájených k návrhům dlužníka bylo ohledně dlužníka vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSLB 57 INS 19019/2011 zahájené na návrh věřitele ze dne 19.10.2011, které skončilo odmítnutím návrhu usnesením ze dne 23.11.2011, jež bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 6.8.2012.

Podáním ze dne 4.9.2013 navrhla věřitelka Irena Novotná (dále jen věřitelka), aby soud nařídil předběžné opatření dle ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, jímž stanoví, že se právní účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nevztahují na exekuční řízení vedené soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, pod sp. zn. 124 EX 8876/09. Příslušnými soudními rozhodnutími věřitelka doložila, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 460.633,60 Kč (sestávající částky z 335.000,-Kč poskytnuté dlužníkovi, z částky 58.912,20 Kč odpovídající škodě, která věřitelce vznikla, z částky 53.792,30 Kč odpovídající přiznaným nákladům prvostupňového řízení a z částky 12.929,10 Kč odpovídající přiznaným nákladům odvolacího řízení) s příslušenstvím z částky 335.000,-Kč přiznanou pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 12 C 127/2006-51 ze dne 8.4.2008 ve znění opravného usnesení č.j. 12 C 127/2006-91 ze dne 14.7.2009 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 29 Co 594/2008-83 ze dne 6.1.2009. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 10 Nc 4845/2009-6 ze dne 17.9.2009 ve znění opravného usnesení č.j. 10 Nc 4845/2009-9 ze dne 18.2.2010 byla na majetek dlužníka nařízena exekuce a jejím provedením byl pověřen JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice. Exekutor vydal dne 10.3.2010 pod č.j. 124 EX 8876/09-17 exekuční příkaz prodejem nemovitostí, dne 8.2.2011 pod č.j. 124 EX 8876/09-126 vydal dražební vyhlášku a dražba byla nařízena na den 22.3.2011. Z důvodu zahájení insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSLB 57 INS 4691/2011 se dražba neuskutečnila. Další dražební vyhlášku vydal exekutor pod č.j. 124 EX 8876/09-209 a dražba byla nařízena na den 22.11.2011. Z důvodu zahájení insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. KSLB 57 INS 19019/2011 se dražba neuskutečnila. Další dražební vyhlášku vydal exekutor pod č.j. 124 EX 8876/09-297 a dražba byla nařízena na den 11.12.2012. Z důvodu zahájení insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSLB 54 INS 30301/2012 se dražba neuskutečnila.

Na základě těchto zjištění dospěl soud k závěru, že jednání dlužníka nasvědčuje tomu, že insolvenční návrh byl podán zjevně jen proto, aby dlužník zmařil, zabránil či ztížil již probíhající exekuci vedenou na jeho majetek. Tento závěr vyplývá z chování dlužníka a kroků, které učinil v předchozích insolvenčních řízení. Dva insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení podal dlužník těsně před tím, než se měla dražba nemovitostí uskutečnit. Ani u jednoho ze čtyř předchozích návrhů neprojevil dlužník snahu a zájem ani nevynaložil náležitou pečlivost, které lze u poctivě smýšlejícího dlužníka, jehož cílem je řešit svůj úpadek a v konečném důsledku se oddlužit, očekávat. Jeden návrh vzal zpět sám, dva návrhy přes výzvu soudu nedoplnil vůbec a nezbylo než je odmítnout a poslední návrh z prosince 2012 byl odmítnut pro vady, aniž by soud dlužníka vyzýval k jeho doplnění, nicméně s ohledem na to, že dlužník již dříve podal návrh třikrát, přičemž dvakrát byl soudem vyzýván k odstranění vad a poučován o tom, co musí obsahovat, bylo možno očekávat, že dlužník už ví, jak postupovat, aby byl jeho návrh projednatelný. Z uvedeného soud dovodil, že dlužník nemínil své insolvenční návrhy vážně a jejich podáním nesledoval řešení svého úpadku, potažmo dosažení oddlužení, a podával je pouze proto, aby mařil a ztěžoval provedení exekuce. Jednání dlužníka považoval soud za důvod hodný zvláštního zřetele a dospěl k závěru, že je namístě omezit účinky, jež se pojí se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Při nařízení předběžného opatření stanovil omezující podmínky vztahující se k rozsahu doby, po kterou je exekutor oprávněn činit úkony již nařízené exekuce, a k použití výtěžku dosaženého zpeněžením v exekuci.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítne. Argumentoval zejména tím, že jeho insolvenčním návrhem nebyl sledován nepoctivý záměr, protože vzhledem k jeho závazkům je zřejmé, že je předlužen a splňuje podmínky pro zjištění úpadku. Prodej dražbou podle něj znamená znevýhodnění jeho věřitelů s ohledem na malou výtěžnost dražby oproti zpeněžení v insolvenčním řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 82 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení může předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu mimo jiné b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny takové účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a ve dvou rámečcích v bodě 6 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a že požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Uvedl, že má dvanáct peněžitých závazků, které není schopen splácet již po dobu tří měsíců. V bodech 18, 19, 20 a 21 uvedl jednotlivé věřitele, které řádně označil a uvedl výši jejich pohledávky, ohledně splatnosti nic neuvedl. V seznamu závazků věřitele jmenovitě označil, uvedl výši jednotlivých závazků, uvedl, které závazky jsou vykonatelné, a označil exekuční titul. Z obsahu spisu dále plyne, že do insolvenčního řízení přihlásila vykonatelnou pohledávku ve výši 715.106,87 Kč věřitelka a že exekutor

JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, již třikrát vydal dražební vyhlášku a dražby byly z důvodu zahájení insolvenčního řízení na návrh dlužníka zmařeny.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem a podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

Ze shora uvedených zjištění však vyplývá, že dlužník opakovaným zahajováním insolvenčního řízení (a jejich ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) za situace, kdy již byla v průběhu exekuce dražební vyhláškou nařízena dražba nemovitostí, zneužívá zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení a dražbu vždy zmařil. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně za této situace správně aplikoval ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, jež lze použít i na případy, kdy dlužník obstrukčním jednáním znemožňuje provedení dražby nařízené v průběhu exekuce. Soud přitom vzal v úvahu společný zájem věřitelů v insolvenčním řízení a rozsah nařízeného předběžného opatření vymezil tak, aby prostředky získané v exekučním řízení nebyly soudním exekutorem předány oprávněným v exekučním řízení, ale aby byly deponovány do právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu dlužníka, a aby tak v případě zjištění úpadku dlužníka mohly být předány insolvenčnímu správci a využity na uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka dle způsobu řešení jeho úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková