2 VSPH 160/2012-A-12
KSPH 40 INS 24494/2011 2 VSPH 160/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Hany Hájkové, bytem Otakara Jaroše 1658, Slaný, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 24494/2011-A-7 ze dne 2.ledna 2012 takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 24494/2011-A-7 ze dne 2.ledna 2012 se potvrzuje. Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Hana Hájková (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména konstatoval, že je insolvenční navrhovatel povinen uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Rozvedl, že v posuzované věci popsala dlužnice tyto skutečnosti jen tak, že má dva závazky, které není schopna splácet po dobu delší tří měsíců. Tato tvrzení považoval soud za nedostačující, neboť neobsahovala označení jejích věřitelů. Z těchto důvodů měl zato, že pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, postupoval proto podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) a vadný insolvenční návrh bez dalšího odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž zdůraznila, že v kolonce 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedla věřitele s pohledávkami, které jsou třicet dnů po lhůtě splatnosti s tím, že listiny osvědčující toto tvrzení připojuje v příloze odvolání. Proto požadovala, aby odvolací soud schválil doplnění insolvenčního návrhu a umožnil povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. KSPH 40 INS 24494/2011 -A

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška č. 311/2007 Sb. a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

V daném případě se dlužnice v kolonce č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení v rámci popisu okolností osvědčujících její úpadek omezila pouze na tvrzení, že má dva závazky, které není schopna splácet po dobu delší tří měsíců.

Z těchto tvrzení nelze dovodit, že by dlužnice ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měla více (konkrétních) věřitelů, (konkrétní) peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyla schopna plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Dlužnice neuvedla žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Pouhé obecné konstatování, že má dva závazky, které není schopna splácet po dobu delší než tři měsíce, není uvedením okolností, jež osvědčují úpadek. Přitom závěr o úpadku dlužnice nelze dovodit ani z řádných seznamů majetku a závazků dle ust. § 392 odst. 2 IZ, neboť je dlužnice k návrhu nepřipojila, ani z kolonek č. 18 až 21 formuláře, jež neobsahují údaj o splatnosti žádného ze závazků.

K té části odvolací argumentace, v níž dlužnice upozorňuje na to, že návrh v odvolání doplnila, považoval odvolací soud za nutné připomenout, že k doplnění insolvenčního návrhu učiněnému poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o jeho odmítnutí, nelze v odvolacím řízení přihlédnout. Jinými slovy, vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ust. § 128 IZ (k tomu viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008). Smyslem takového zákazu novot v odvolacím řízení je co nejrychleji odstranit nejistotu, zda je návrh vadný, a tím zkrátit dobu trvání účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení zasahujících do práv třetích osob, např. zákazu provádění exekuce postihující majetek dlužníka.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat; soud KSPH 40 INS 24494/2011 -A prvního stupně tudíž postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužnici nic nebrání v tom, aby insolvenčnímu soudu podala nový, řádně zpracovaný insolvenční návrh vtělený do návrhu na povolení oddlužení.

Nad rámec výše uvedeného odvolací soud konstatuje, že v přezkoumávaném rozhodnutí nebylo třeba uvádět výrok o náhradě nákladů řízení, neboť v něm vystupuje pouze jediný účastník řízení (dlužnice), a použití ust. § 146 OSŘ o náhradě nákladů mezi účastníky řízení je proto pojmově vyloučeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 17.května 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová