2 VSPH 1599/2015-B-52
KSPL 54 INS 1712/2013 2 VSPH 1599/2015-B-52

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Dity Hlinkové, bytem Příčná 160, Chotěšov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 1712/2013-B-39 ze dne 4. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 1712/2013-B-39 ze dne

4. června 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 1712/2013-B-39 ze dne 4.6.2015 schválil oddlužení dlužnice Dity Hlinkové (dále jen dlužnice) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil jí, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení všech pohledávek platila měsíčně, nejpozději k poslednímu dni kalendářního měsíce, prostřednictvím insolvenčního správce IKT Insolvence, v.o.s. (dále jen správce) ze všech svých příjmů uvedených v bodě IV. výroku, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, přičemž určil způsob rozvrhu takto určené částky na pohledávky nezajištěných věřitelů PROFI CREDIT Czech, a.s. a AKCENTA, spořitelního a úvěrového družstva, a rozhodl o tom, že první splátka bude zaplacena do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení (bod II. výroku), správci přiznal zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů za období, kdy budou trvat účinky schváleného oddlužení, i za období od nabytí účinků rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, kdy nastaly účinky schváleného oddlužení (bod III. výroku), tuzemským plátcům příjmů dlužnice (Reklamní dílně, s.r.o.) uložil provádět stanovené srážky bez ohledu na to, že toto usnesení není dosud v právní moci, a vyplácet je správci; dále dlužnici přikázal, aby ze svých příjmů z podnikatelské činnosti a v případě, že má příjmy od zahraničního plátce, i z těchto příjmů hradila ode dne doručení tohoto usnesení měsíční zálohy nejméně ve výši 1/60 z 30 % všech zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů, a aby ostatní příjmy, zejména pak dary, důchody a jiné obdobné opakující se požitky vyplácela ode dne doručení tohoto usnesení správci (bod IV. výroku), správci uložil povinnosti v souvislosti se schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře (bod V. výroku), věřitelům uložil, aby správci do 10 dnů sdělili bankovní spojení pro zasílání plateb dle tohoto usnesení, jestliže tak dosud neučinili, a aby v případě, že byli ustanoveni jako členové věřitelských orgánů, v téže lhůtě sdělili soudu osoby oprávněné za ně jednat, jestliže tak dosud neučinili (bod VI. výroku), a označil správce (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.6.2013 (č.d. A-20) rozhodl o úpadku dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce. Do insolvenčního řízení včas přihlásili věřitelé PROFI CREDIT Czech, a.s. a AKCENTA, spořitelní a úvěrové družstvo nezajištěné pohledávky, které byly následně přezkoumány s výsledkem uvedeným v bodě II. výroku (v něm soud uvedl, že pohledávka PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 19.000,-Kč byla popřena na přezkumném jednání konaném dne 4.2.2015, pohledávka AKCENTA, spořitelního a úvěrového družstva ve výši 1.398.270,69 Kč byla popřena na přezkumném jednání konaném dne 4.2.2015 a pohledávka téhož věřitele ve výši 470.102,14 Kč byla popřena na přezkumném jednání konaném dne 3.6.2015-pozn. odvolacího soudu). Dále soud v odůvodnění konstatoval, že dlužnice všechny přihlášené pohledávky uznala a že žádný z přihlášených věřitelů pohledávku jiného věřitele nepopřel. S přihlédnutím k čistým měsíčním příjmům dlužnice, jež tvoří mzda ve výši 15.000,-Kč a důchod ve výši 8.000,-Kč poskytovaný Václavem Večeřou, soud dovodil, že dlužnice bude za dobu pěti let schopna uspokojit nejméně 30 % přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů. Protože neshledal žádné důvody, jež by schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře bránily, rozhodl, jak uvedeno shora. Cituje ust. § 38 odst. 1, 3, 4 a 5 insolvenčního zákona a ust. § 3 písm. b) a c) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. vysvětlil soud v závěru odůvodnění, proč správci přiznal zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů nejen za období po období, kdy budou trvat účinky schváleného oddlužení, ale i za období předcházející od okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání, jež na výzvu soudu prvního stupně doplnila, uvedla, že jí bylo doručeno obsahově shodné rozhodnutí jako v případě usnesení ze dne 13.3.2014 (č.d. B-11), jež zrušil Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 3 VSPH 1129/2014-B-23 ze dne 29.8.2014. Namítala, že pohledávka uplatněná PROFI CREDIT Czech, a.s. byla popřena a věřitel podal incidenční žalobu a že i pohledávka, kterou přihlásilo AKCENTA, spořitelní a úvěrové družstvo a jež by měla být uspokojena z výtěžku zpeněžení náležejících jejímu bývalému manželovi, byla zčásti popřena. Upozornila na to, že počátkem roku zajistila spolu se svojí matkou zájemce o koupi nemovitostí náležejících jejímu bývalému manželovi zajištěných zástavním právem zřízených ve prospěch AKCENTA, spořitelního a úvěrového družstva, ale v důsledku přístupu insolvenčního správce jejího bývalého manžela dosud k jejich zpeněžení nedošlo. Konečně, poukázala na to, že plnění, jež poskytla podle zrušeného usnesení ze dne 13.3.2014 (č.d. B-11), je deponováno u správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle ust. § 391 odst. 3 téhož zákona lze návrh na povolení oddlužení podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ust. § 406 odst. 1 insolvenčního zákona neshledá-li insolvenční soud důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví ust. § 406 odst. 3 insolvenčního zákona.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení. Pokud soud žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek nevyhoví, je dlužník podle ust. § 406 odst. 4 poslední věty insolvenčního zákona oprávněn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání.

Protože v dané věci zjistil odvolací soud, že v insolvenčním návrhu ze dne 18.1.2013, s nímž spojila návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, uplatnila dlužnice v položce 15 formuláře návrhu na povolení oddlužení požadavek na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek v rozsahu, aby přihlášení nezajištění věřitelé obdrželi ve splátkovém kalendáři 50 % svých pohledávek, a odůvodnila jej tím, že by jí při zákonné srážce nezbylo dostatek finančních prostředků na úhradu nezbytných nákladů na její obživu a na obživu jejích dvou nezletilých dětí, dovodil z toho odvolací soud, že dlužnice byla oprávněna podat proti napadenému usnesení odvolání.

Pokud jde o žádost dlužnice o stanovení nižších než zákonem určených splátek, zjistil odvolací soud, že ji soud prvního stupně dosud neprojednal ani o ní nerozhodl, přestože i toto pochybení bylo důvodem zrušení jeho usnesení ze dne 13.3.2014 (č.d. B-11) a zdejší soud na ně v usnesení č.j. 3 VSPH 1129/2014-B-23 ze dne 29.8.2014 výslovně upozornil a požadoval na něm, aby tuto vadu řízení napravil. Již tato skutečnost je sama o sobě důvodem, pro nějž odvolacímu soudu nezbylo než napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Kromě toho však odvolací soud jednak ze samotného napadeného usnesení, jednak z obsahu spisu zjistil nesrovnalosti, jež činí napadené usnesení nesrozumitelným, a tudíž nepřezkoumatelným, resp. jeho správnost zásadním způsobem zpochybňují. V bodě II. výroku totiž-jak již popsáno výše-zahrnul soud prvního stupně do splátkového kalendáře pohledávku PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 19.000,-Kč, jež byla popřena na přezkumném jednání konaném dne 4.2.2015, pohledávku AKCENTA, spořitelního a úvěrového družstva ve výši 1.398.270,69 Kč, jež byla popřena na přezkumném jednání konaném dne 4.2.2015, a pohledávku téhož věřitele ve výši 470.102,14 Kč, jež byla popřena na přezkumném jednání konaném dne 3.6.2015. Bez ohledu na to, že soud neupřesnil, kým byly pohledávky popřeny, v odůvodnění napadeného usnesení výslovně uvedl, že je dlužnice uznala a žádný z věřitelů nepopřel, což by nasvědčovalo tomu, že byly popřeny správcem, a je proto zřejmé, že odůvodnění napadeného usnesení neharmonizuje s bodem II. výroku. Ze spisu pak odvolací soud zjistil, že na přezkumném jednání konaném dne 4.2.2015, na němž byla přezkoumána pouze pohledávka PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 19.000,-Kč, správce pohledávku uznal, zatímco dlužnice ji popřela do pravosti a výše s tím, že zanikla, neboť ji dlužnice již uhradila. Řízení o žalobě PROFI CREDIT Czech, a.s. na určení pravosti a výše této pohledávky bylo u Krajského soudu v Plzni zahájeno pod sp. zn. 155 ICm 2952/2015 až dne 30.7.2015, přičemž ze žaloby plyne, že správce vyrozuměl věřitele, jenž se přezkumného jednání nezúčastnil, o popření pohledávky až dne 13.7.2015. V případě pohledávek AKCENTA, spořitelního a úvěrového družstva v celkové výši 1.870.372,86 Kč odvolací soud zjistil, že byly přezkoumány na zvláštním přezkumném jednání, jež se konalo dne 3.6.2015, správce je v plném rozsahu uznal (resp. výslovně uvedl, že je nepopírá), zatímco dlužnice popřela pohledávku č. 1 do výše 470.102,17 Kč v rozsahu příslušenství (úroku, úroku z prodlení a nákladů na uplatnění) s tím, že bylo sjednáno v rozporu s dobrými mravy, a v rozsahu jistiny pohledávku č. 1 stejně jako pohledávky č. 2-5 uznala. Zda správce vyrozuměl věřitele o popření pohledávky dlužnicí, nelze ze spisu zjistit. Z těchto skutečností je zřejmé, že ani skutková zjištění, o něž se napadené usnesení opírá, skutečnému průběhu řízení neodpovídají.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 19. srpna 2015 JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová