2 VSPH 1598/2016-A-13
KSUL 69 INS 14658/2016 2 VSPH 1598/2016-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Marie Hanákové, bytem Zdeňka Fibicha 2619, Most, adresa pro doručování písemností: Albrechtická 257, Litvínov, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 14658/2016-A-6 ze dne 1. července 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 14658/2016-A-6 ze dne 1. července 2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 69 INS 14658/2016-A-6 ze dne 1.7.2016 uložil Marii Hanákové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 20.6.2016 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že z tvrzení dlužnice plyne, že nemá žádná likvidní aktiva, z nichž by bylo možné hradit prvotní náklady insolvenčního řízení. Proto jí uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši, jež insolvenčnímu správci zajistí finanční prostředky nezbytné k výkonu jeho funkce bezprostředně po jeho ustanovení i úhradu jeho odměny, jež v případě řešení úpadku konkursem činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč bez DPH.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že jejímu návrhu v plném rozsahu vyhoví, popř. aby je zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání. Namítala, že požadovanou částkou nedisponuje, neboť sice v zaměstnání pobírá vysokou mzdu, avšak má na ni uvalenou exekuci a zbývá jí pouze nezabavitelné minimum. Není tudíž schopna zálohu uhradit.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze již mnohokrát zdůraznil, že byť usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, či o jiné usnesení dle ust. § 169 odst. 2 občanského soudního řádu, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle ust. § 11 insolvenčního zákona. Tímto usnesením soud ve smyslu ust. § 10 písm. a) insolvenčního zákona rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v ust. § 108 odst. 1 téhož zákona. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení úpadku dlužníka (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z uvedených důvodů je soudní judikatura ustálena v závěru, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 insolvenčního zákona musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle ust. § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu) tak, aby z něj bylo ve smyslu výše uvedeného patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně zjevně nedostál, neboť v odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud reprodukoval téměř v plném rozsahu shora, pouze obecně vymezil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uzavřel, že tyto náklady lze krýt jedině zálohou, neboť dlužnice neoznačila žádná likvidní aktiva; neuvedl však jediné skutkové zjištění, z něhož při rozhodování vycházel, ani to, na základě jakých konkrétních úvah dospěl k závěru, že podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu vymezené v ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona jsou dány, a že dlužnici je třeba uložit povinnost hradit zálohu právě ve výši 50.000,-Kč. Je přitom zřejmé, že z hlediska posouzení podmínek uložení zálohy nepovažoval za podstatné ani to, zda úpadek dlužnice bude řešen konkursem (nepatrným konkursem) či oddlužením, jež dlužnice navrhuje ve formě plnění splátkového kalendáře. V souvislosti s tím je nepřípadný i odkaz insolvenčního soudu na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.5.2014, neboť pro aplikaci závěrů v něm vyslovených je třeba znát nejen předpokládaný rozsah majetku v majetkové podstatě dlužnice, ale i pravděpodobný způsob řešení jejího úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, a proto je podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. října 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík