2 VSPH 1591/2014-A-13
KSHK 45 INS 11237/2014 2 VSPH 1591/2014-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Rudolfa Zábrodského a Dagmar Zábrodské, obou bytem Horní Adršpach 10, pošta Adršpach, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 11237/2014-A-6 ze dne 11. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 11237/2014-A-6 ze dne 11. června 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 11237/2014-A-6 ze dne 11.6.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se manželé Rudolf Zábrodský a Dagmar Zábrodská (dále jen dlužníci) domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 23.4.2014 na základě společného insolvenčního návrhu dlužníků spojeného s návrhem na povolení oddlužení, k němuž dle soudu připojili pouze listiny s anonymizovanými údaji pořízené z insolvenčního rejstříku. Proto byli usnesením ze dne 23.4.2014 (č.d. A-4) vyzváni k doplnění návrhu o seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, o prohlášení opatřené ověřenými podpisy, že souhlasí s tím, aby jejich veškerý majetek byl pro účely schválení oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů, kopie oddacích listů a další listiny prokazující jejich úpadek. Výzva byla dlužníkům doručena dne 2.5.2014. Dlužníci sice svůj návrh podáním ze dne 13.5.2014 částečně doplnili, nepředložili však seznamy majetku a zaměstnanců, požadované výslovné prohlášení ani kopii oddacího listu. Proto soud podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona jejich insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a jejich insolvenční návrh přijal. V odvolání namítali, že seznamy majetku a zaměstnanců, požadované prohlášení a kopii oddacího listu soudu k výzvě znovu nepředložili, neboť je soudu zaslali s insolvenčním návrhem. Spolu s odvoláním je však znovu předložili.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek). Dle odst. 2 je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V odstavci 3 je vymezen obsah seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž i v případě návrhu podávaného dlužníkem-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno trvat na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 7 (dříve 6, původně 21), jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Podle ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci podali insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v němž v kolonce 7 vyznačili, že se domáhají vydání rozhodnutí o úpadku, a uvedli, že se do tíživé finanční situace dostali po svatbě, kdy si na koupi bytu, jeho rekonstrukci a nové zařízení vzali několik úvěrů, které postupně (i díky sníženému příjmu od zaměstnavatele) nebyli schopni splácet. V současnosti jsou vůči všem nezajištěným věřitelům 3 měsíce a více po lhůtě splatnosti. Konkrétní věřitele však neoznačili požadovanými identifikačními údaji ve smyslu ust. § 103 odst. 1 insolvenčního zákona, jejich pohledávky nevyčíslili ani u nich neuvedli přesnou dobu splatnosti. Tvrzení obsažená v návrhu tak zjevně neodpovídají požadavku na uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. Potřebné údaje, z nichž by -pokud by v dalším řízení bylo ověřeno, že jsou pravdivé-bylo možné dovodit, že dlužníci jsou v úpadku ve formě platební neschopnosti, však nejsou obsaženy ani v seznamu závazků předloženém spolu s návrhem, neboť neobsahuje konkrétní data splatnosti jednotlivých závazků, pouze u tří věřitelů je uveden měsíc, kdy byla uhrazena poslední splátka, u ostatních je uveden údaj nevím . Pouze pro úplnost dlužno dodat, že žádné údaje o splatnosti závazků neobsahuje ani seznam, který dlužníci předložili soudu poté, kdy je vyzval k doplnění insolvenčního návrhu, přičemž je řádně poučil mimo jiné o tom, jaké náležitosti musí obsahovat seznam závazků, ani seznam závazků, jenž připojili k odvolání.

Dlužníci tedy nedostáli povinnosti uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek, přičemž tyto skutečnosti nelze dovodit ani z předložených seznamů; absence zákonem požadovaných náležitostí přitom brání pokračování v řízení. Za této situace měl soud prvního stupně bez dalšího odmítnout insolvenční návrh dlužníků podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Jelikož potřebná tvrzení o svém úpadku (zejména konkrétní údaje o splatnosti svých závazků) neuvedli dlužníci ani v přílohách, jež předložili k doplnění návrhu, trpí jejich insolvenční návrh nadále trpí vadou, pro niž nelze v řízení pokračovat, a proto je třeba jej odmítnout.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 26. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková