2 VSPH 1591/2013-A-36
KSCB 27 INS 9240/2011 2 VSPH 1591/2013-A-36

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Jána Daniše, bytem Tyršova 248, Katovice, zahájené na návrh Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 9240/2011-A-30 ze dne 18. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS

9240/2011-A-30 ze dne 18. července 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením v bodě I. výroku rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Jána Daniše (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Josefa Šťastného (bod II. výroku), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body IV. a V. výroku), osoby, jež mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby napříště plnění neposkytovaly jemu, ale insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), na den 30.9.2013 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VII. a VIII. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu do 13.9.2013 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod IX. výroku), a rozhodl, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod X. výroku).

V odůvodnění usnesení soud v první řadě reprodukoval obsah insolvenčního návrhu; uvedl, že Hypoteční banka, a.s. (dále jen navrhovatelka) tvrdila, že dne 14.8.2006 uzavřela s dlužníkem smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 2.217.766,30 Kč na vypořádání úvěru na investice do nemovitosti a rekonstrukci nemovitosti, dlužník se zavázal ve sjednaných lhůtách platit úroky z vyčerpané a dosud nesplacené jistiny a ve stejných lhůtách i splátky jistiny, své povinnosti však neplnil, a dostal se tak do prodlení se splácením úvěru. Protože ani přes opakované písemné výzvy nedošlo k úhradě dlužných částek, využila navrhovatelka svého oprávnění ze smlouvy a přistoupila k okamžitému zesplatnění celé jistiny a příslušenství; ke dni 30.4.2011 činila její pohledávka 573.718,-Kč. Pohledávka je dle tvrzení navrhovatelky zajištěna zástavním právem k nemovitostem zapsaným na LV č. 645 vedeném pro k.ú. Katovice, obec Katovice. Jako další věřitele se splatnými pohledávkami za dlužníkem označila navrhovatelka Home Credit Finance 1 B.V., s.r.o. a Finanční úřad pro Prahu 6.

Dále soud I. konstatoval, že na podporu svých tvrzení předložila navrhovatelka smlouvu o úvěru č. 3200/119970-02/06/01-001/00/R ze dne 14.8.2006, oznámení ke smlouvě o poskytnutí hypotečních úvěrů ze dne 25.6.2007, 15.11.2007, 20.6.2008, 2.7.2009 a 2.7.2010, obchodní podmínky pro poskytování hypotečních a dalších úvěrů, zástavní smlouvu k nemovitosti na LV č. 645 pro k.ú. a obec Katovice, smlouvu o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu ze dne 14.8.2006, sazebník za poskytované peněžní a obchodní služby fyzickým osobám, výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 26.2.2009, 1.4.2009 a 1.5.2009, přehled dlužných částek k 30.4.2011, výpis z katastru nemovitostí LV č. 645, výpisy z exekutorského spisu JUDr. Igora Olmy a rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 16.8.2010.

Dlužník k věci uvedl, že nároky uplatněné navrhovatelkou jsou opodstatněné, avšak pokud jde o další věřitele, tvrdil, že závazek vůči Finančnímu úřadu pro Prahu 6 byl uhrazen a závazek vůči Home Credit Finance 1 B.V., s.r.o. byl uhrazen částečně a bude vyrovnán do čtrnácti dnů. Účasti na jednání o insolvenčním návrhu se nevzdal.

Soud dále uvedl, že na 25.3.2013 nařídil ve věci jednání, při němž dlužník sdělil, že nemá žádné věřitele, resp. že zaplatil věřitelům Hlavnímu městu Praze, Celnímu úřadu Tábor a Finančnímu úřadu pro Prahu 6. K pohledávce Home Credit Finance 1 B.V., s.r.o. uvedl, že zaplatil 40.000,-Kč, takže mu zbývá zaplatit kolem 70.000,-Kč, což učiní do čtrnácti dnů. Doplnil, že jiné věřitele nemá, resp. o nich neví.

K dotazu sdělil soudu Finanční úřad pro Prahu 6, že neeviduje vůči dlužníku žádné neuhrazené pohledávky, a soudní exekutor JUDr. Igor Olma, jenž provádí exekuci na majetek dlužníka ve prospěch oprávněného Home Credit Finance 1 B.V., s.r.o. sdělil, že dlužník jako povinný uhradil dne 20.3.2012 částku 20.000,-Kč a k 28.4.2013 mu zbývalo uhradit 98.649,-Kč včetně úroků.

V rovině právního hodnocení insolvenční soud konstatoval, že má za prokázané, že navrhovatelka svou pohledávku za dlužníkem doložila, neboť z předložené smlouvy o úvěru je nepochybné, že dlužník obdržel od navrhovatele úvěr v částce 2.217.766,30 Kč na investice a rekonstrukci nemovitosti (LV č. 945) . Rovněž měl za nepochybné, že dlužník ve smlouvě dohodnuté splátky nesplácel a v důsledku toho se stal celý úvěr splatný najednou včetně úroků po lhůtě splatnosti, úroků z prodlení, poplatků po lhůtě splatnosti a úroků od data poslední kapitalizace . Ke skutečnostem osvědčujícím úpadek dlužníka uvedl, že je nepochybné, že dlužník má minimálně jednoho dalšího věřitele, a to Home Credit Finance 1 B.V., s.r.o., když dle sdělení soudního exekutora JUDr. Igora Olmy dluží dlužník stále na pohledávku tohoto věřitele k 28.4.2013 částku 98.649,38 Kč . Na základě toho dospěl k závěru, že u dlužníka nastal stav úpadku minimálně podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), když má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší než třicet dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit , a rozhodl proto o jeho úpadku.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a namítal, že rozhodnutí o jeho úpadku nemělo být vydáno, neboť úpadek nebyl osvědčen. K prokázání svého tvrzení předkládal smlouvu o převzetí dluhu třetí osobou ze dne 17.6.2013, doklady, jež mají prokazovat vyrovnání závazků , a prohlášení třetí osoby o uhrazení dlužných částek .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle ust. § 5 téhož zákona spočívá insolvenční řízení zejména na zásadě, že a) musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, b) věřitelé, kteří mají stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce, d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Podle ust. § 133 IZ lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o němž lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

V souvislosti s ustanoveními citovanými shora považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že vztah IZ a o.s.ř. je vztahem zákona speciálního k zákonu obecnému. Jinými slovy, úprava obsažená v o.s.ř. se v insolvenčním řízení použije přiměřeně v případech, kdy IZ odlišnou úpravu neobsahuje, přičemž jeho aplikace nesmí odporovat zásadám, na nichž spočívá insolvenční řízení.

Jak plyne z toho, co uvedeno výše, postavil soud prvního stupně svůj závěr o zjištění úpadku dlužníka ve formě insolvence na tom, že navrhovatelka doložila, že má za dlužníkem peněžitou pohledávku déle než 30 dnů po splatnosti, přičemž soud doplněním dokazování zjistil, že dlužník má ještě jednoho věřitele (Home Credit Finance 1 B.V., s.r.o.), jemuž dlužil ke dni 28.4.2013 částku 98.649,38 Kč. Při jediném jednání, jež vydání napadeného rozhodnutí předcházelo a jež se konalo dne 25.3.2013, však insolvenční soud potřebné dokazování neprovedl. Z protokolu o jednání se podává, že se soud před zahájením jednání (jak sám zaznamenal do protokolu) toliko dotázal dlužníka, zda nedošlo ve věci ke změnám, a poté, co dlužník sdělil, že většinu svých závazků uhradil a zbývající část zaplatí do 14 dnů, usnesením odročil jednání na neurčito za účelem rozhodnutí soudu ve věci ; to bez nařízení dalšího jednání vydal dne 18.7.2013. Soud tak při jednání vůbec nezačal jednat ve věci (nebyl přednesen insolvenční návrh), přičemž ani neprovedl dokazování listinami, na nichž následně postavil svá skutková zjištění (smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami pro poskytování hypotečních a dalších úvěrů, smlouvou o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu, výzvami k úhradě dlužných částek, písemným sdělením exekutora a výpisy z exekutorského spisu JUDr. Igora Olmy, sp. zn. 111 EX 10201/2009, sdělením Finančního úřadu pro Prahu 6 atd.). Neprovedl tak při jednání žádný z účastníky nabídnutých listinných či jiných důkazů, jejichž provedení by se ve smyslu ust. § 86 IZ jevilo k osvědčení dlužníkova úpadku potřebným. Předmětem dokazování tak nebyly ani listiny, z nichž má pohledávka insolvenční navrhovatelky pocházet, ani další důkazy, z nichž by bylo lze dovodit platební neschopnost dlužníka. Insolvenční soud tedy rozhodné skutkové závěry, na nichž osvědčení dlužníkova úpadku ve formě insolvence postavil, ve skutečnosti vůbec přijmout nemohl, neboť k tomu neměl potřebný procesní podklad spočívající v konkrétních zjištěních vzešlých z provedeného dokazování. Jinými slovy, soud prvního stupně ve věci rozhodl, aniž by zákonem předvídaným způsobem řádně zjistil skutkový stav a učinil z něj odpovídající právní závěry.

Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že i v insolvenčním řízení je třeba aplikovat úpravu obsaženou v ust. § 129 odst. 1 o.s.ř., dle níž se důkaz listinou provádí (pouze) tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Jestliže není důkaz listinou proveden nebo je proveden jiným než zákonem předvídaným způsobem, nelze než konstatovat, že dokazování nebylo provedeno řádně a že zjištění, jež soud jako zásadně významná pro právní posouzení věci z takto vadně provedených důkazů učinil, nelze při rozhodování využít.

Napadené unesení však neobstojí ani z důvodů uvedených níže.

Judikatura Vrchního soudu v Praze je již ustálena v tom, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí vždy odůvodněno, a dle ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v ust. § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce, a jak se vypořádal s právně významnými námitkami dlužníka. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Odůvodnění napadeného usnesení však shora uvedeným požadavkům neodpovídá. Soud prvního stupně totiž ohledně svého závěru o doložení věcné legitimace navrhovatelky ve smyslu ust. § 105 IZ nevyslovil, v jaké výši má její pohledávku za zjištěnou (konstatoval pouze, že dlužník od navrhovatelky obdržel částku 2.217.766,30 Kč, aniž však uzavřel, jaká část zůstala nesplacena, a to přesto, že z návrhu vyplývá, že dlužník částečně závazek splnil) a kdy nastala její splatnost. Nadto nijak nespecifikoval důvodem ani lhůtou splatnosti pohledávku věřitele Home Credit Finance 1 B.V., s.r.o., již měl rovněž za prokázanou (neuvedl ani, z jakých konkrétních listinných důkazů jeho zjištění o pohledávce plynou, když pouze odkázal na zprávu exekutora, jež sama o sobě nemůže být důkazem o existenci a splatnosti pohledávky). Navíc se v závěru o dlužníkově úpadku ve formě insolvence omezil toliko na konstatování, že u dlužníka nastal stav úpadku minimálně podle § 3 odst. 1 IZ, když má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší než třicet dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit . Tato nekonkretizovaná zjištění však k závěru o úpadkové situaci dlužníka vést nemohou, neboť nevypovídají nic o tom, zda je dlužník dle ust. § 3 odst. 1 písm. c) IZ schopen tyto závazky plnit či nikoli nebo zda je dána některá z vyvratitelných právních domněnek uvedených v ust. § 3 odst. 2 téhož zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že se soud prvního stupně dopustil v řízení vad, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Postupoval proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Na soudu prvního stupně bude, aby v další fázi řízení při nařízeném jednání (na němž přiměřeně aplikuje příslušná ustanovení o.s.ř. týkající se přípravy a průběhu jednání před soudem) věc projednal a po řádně provedeném dokazování posoudil, zda navrhovatelka doložila svoji splatnou pohledávku za dlužníkem a zda unesla též břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně dlužníkova úpadku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 27. ledna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová