2 VSPH 1584/2015-A-21
KSPH 62 INS 11700/2015 2 VSPH 1584/2015-A-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Pavla Chroustovského, nar. 19.6.1944, bytem Na Škvarách 117, Kutná Hora, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 11700/2015-A-15 ze dne 20. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 11700/2015- A-15 ze dne 20. července 2015 se m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Pavlu Chroustovskému (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož plyne, že má závazky pocházející z podnikání, avšak nedoložil souhlas věřitelů, o jejichž pohledávky jde, s řešením svého úpadku oddlužením. Při stanovení výše zálohy přihlédl soud k výši závazků dlužníka a rozsahu jeho majetku a dovodil, že dlužník sice vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 2749 pro k.ú. Kutná Hora, avšak vzhledem k výši jimi zajištěných závazků (28.336.505,-Kč) nelze mít za prokázané, že výnos z jejich případného prodeje bude dostačovat k alespoň částečnému pokrytí nákladů insolvenčního řízení. Proto dlužníkovi uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši, jež insolvenčnímu správci zajistí finanční prostředky nezbytné k výkonu jeho funkce bezprostředně po ustanovení do ní.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Argumentoval především tím, že nemá žádné závazky z podnikání, neboť závazek vůči FEMAT KB, s.r.o. je závazkem z titulu ručení za závazek SEVEN, s.r.o., jenž má původ v podnikání této společnosti, nikoliv v jeho podnikání, a ani druhý závazek z titulu půjčky původ v podnikání nemá. Vedle toho namítal, že zálohu, resp. náklady řízení lze uhradit srážkami z jeho mzdy, a že vlastní nemovitost, již lze zpeněžit, a získat tak další finanční prostředky na úhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že se výše nákladů insolvenčního řízení odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 5.5.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, jenž obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku dlužníka. Z návrhu přitom plyne, že dlužník má závazek vůči FEMAT KB, s.r.o. ve výši 28.336.505,-Kč z titulu ručitelského prohlášení, jenž je vykonatelný na základě notářského zápisu ze dne 31.10.2015 a zajištěný zástavním právem k nemovitostem zapsaným na LV č. 2749 pro k.ú. Kutná Hora, a nezajištěný závazek vůči Ing. Jiřímu Drbohlavovi ve výši 445.174,-Kč z titulu smlouvy o půjčce. Dlužník pobírá mzdu ve výši 20.449,-Kč a starobní důchod ve výši 14.430,-Kč měsíčně, má vyživovací povinnost vůči manželce a vlastní toliko běžné vybavení domácnosti nepatrné hodnoty a nemovitosti zapsané na LV č. 2749 pro k.ú. Kutná Hora, jež jsou předmětem zajištění a jejichž odhadní cenu neuvedl.

Soud prvého stupně založil své rozhodnutí na tom, že dlužník má dluhy z podnikání a nedoložil souhlas věřitele, o jehož pohledávky jde, s řešením úpadku oddlužením, z čehož dovozoval, že věřitelé nebudou souhlasit s řešením úpadku dlužníka oddlužením, a náklady spojené s konkursem by tak-nebyla-li by k dispozici záloha-musel hradit stát.

Tento názor však odvolací soud nesdílí, neboť z tvrzení dlužníka a jím předložených listin (zejména z notářského zápisu ze dne 31.10.2015 sepsaného JUDr. Bohumilou Račokovou) plyne, že závazek vůči FEMAT KB, s.r.o. není závazkem z podnikání dlužníka, nýbrž závazkem (z titulu úvěru) vzešlým z podnikání SEVEN, s.r.o., za nějž se dlužník toliko zaručil prohlášením dle ust. § 303 a násl. obchodního zákoníku (k nepodnikatelské povaze závazků vzešlých z podnikání subjektů odlišných od dlužníka, jež vznikly dlužníkovi na základě zajištění z titulu obecného ručení ve smyslu § 303 a násl. obchodního zákoníku nebo zajištění pohledávky zástavním právem, anebo zajištění pohledávky zajišťovací směnkou viz závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 NSČR 9/2009-A-29 ze dne 23.2.2011). Dlužno navíc dodat, že se jedná o pohledávku zajištěného věřitele (zástavním právem váznoucím na nemovitostech dlužníka), tudíž by dle ust. § 389 odst. 2 písm. c) IZ ani v případě, že by se jednalo o závazek z podnikání, tato skutečnost řešení úpadku oddlužením nebránila. Za popsaného stavu a vzhledem k tomu, že ani závazek vůči Ing. Jiřímu Drbohlavovi zjevně nepochází z podnikání dlužníka, nelze mít dle názoru odvolacího soudu za prokázanou skutečnost, že by měl dlužník závazky z podnikání, jež by bránily řešení jeho úpadku oddlužením.

S ohledem na výše uvedené je odvolací soud toho názoru, že úsudek o tom, že je vyloučeno řešení úpadku dlužníka oddlužením, byl předčasný. Protože dle předběžného zjištění odvolacího soudu postačuje ekonomická nabídka dlužníka k uspokojení závazků nezajištěných věřitelů v zákonem požadované minimální 30 % výši, lze bez zbytečného odkladu vydat rozhodnutí o úpadku dlužníka a spojit s ním rozhodnutí o povolení oddlužení; dle ust. § 108 odst. 1 věty poslední insolvenčního zákona tudíž dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu uložit nelze.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková