2 VSPH 1581/2013-A-14
MSPH 95 INS 22874/2013 2 VSPH 1581/2013-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Marty Röslerové, bytem 28. pluku 483/11, Praha 10, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 22874/2013-A-9 ze dne 4. září 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 22874/2013-A-9 ze dne 4. září 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 22874/2013-A-9 ze dne 4.9.2013 uložil Martě Röslerové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 9.8.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužnici proto, že je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení za situace, kdy není zřejmé, jakým způsobem bude úpadek dlužnice řešen. Zmínil přitom, že se dlužnice domáhá povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Výši zálohy stanovil s ohledem na splátkové možnosti dlužnice po dobu jednoho roku.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil, popřípadě změnil a rozhodl uložení povinnosti zaplatit zálohu ve výši 2.000,-Kč. V odvolání argumentovala zejména tím, že náklady insolvenčního správce po rozhodnutí o úpadku jsou ve srovnatelných případech stanovovány částkou 2.000,-Kč, a poukazovala na to, že zaplacení zálohy ve stanovené výši jí přivodí finanční tíseň.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči čtyřem věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 270 tisíc Kč, její movitý majetek tvoří vybavení domácnosti a osobní automobil v celkové hodnotě cca 49 tisíc Kč, její pravidelný měsíční příjem tvoří invalidní důchod ve výši 9.675,-Kč a ze smlouvy o důchodu jí plyne dalších 200,-Kč měsíčně. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužnice bude zřejmě-ve shodě s tím, čeho se domáhala-řešen oddlužením, a je proto nezbytné, aby insolvenční správce měl k dispozici prostředky, z nichž bude hradit své hotové výdaje bezprostředně po rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že za tím účelem je třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu ve výši stanovené v napadeném usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. prosince 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová