2 VSPH 1580/2013-A-20
MSPH 95 INS 12329/2013 2 VSPH 1580/2013-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Zdeňka Tomečka, bytem Sokolovská 145/66, Praha 8, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 12329/2013-A-15 ze dne 19. srpna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 12329/2013-A-15 ze dne 19. srpna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 12329/2013-A-15 ze dne 19.8.2013 uložil Zdeňku Tomečkovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 30.4.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že dlužníka i jeho manželku je nutné pokládat za podnikatele, přičemž dlužník nevylíčil a nedoložil okolnosti týkající se své závazkové minulosti, nespecifikoval své vyživovací povinnosti a nedoložil své příjmy, soud dovodil, že nebude splňovat zákonem stanovené předpoklady pro povolení oddlužení. Jelikož úpadek dlužníka bude řešen konkursem a bude nutné zajistit prostředky na úhradu odměnu a hotových výdajů insolvenčního správce bezprostředně po jeho ustanovení do funkce, uložil insolvenční soud dlužníkovi, aby uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení v uvedené výši.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání poukázal na skutečnost, že již v insolvenčním návrhu uvedl, že jeho závazky nepocházejí z podnikání, k výzvě soudu pak specifikoval, nač byly čerpány jednotlivé úvěry, jež využíval zejména na finanční výpomoc blízkému příbuznému, zajištění živobytí a úhrady za bydlení. Dlužník je přesvědčen o tom, že sama skutečnost, že podniká, není překážkou pro řešení jeho úpadku oddlužením zejména za situace, kdy jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči sedmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 2,14 milionu Kč, vlastní movité věci v hodnotě cca 60.000,-Kč, nevlastní žádné nemovitosti, má dvě vyživovací povinnosti v celkové měsíční výši 8.000,-Kč a jeho měsíční příjem pocházející z podnikání na základě živnostenského podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné činí 12.490,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen buď oddlužením (a vzhledem k tomu, že majetek i závazky náleží do společného jmění dlužníka a jeho manželky, bude přitom třeba, aby insolvenční soud přezkoumal splnění zákonem stanovených podmínek pro povolení oddlužení společně u obou manželů), nebo konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud s přihlédnutím k rozsahu závazků dlužníka a počtu jeho věřitelů stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že za tím účelem je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši stanovené v napadeném usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. prosince 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková