2 VSPH 1579/2014-A-13
KSCB 28 INS 9329/2014 2 VSPH 1579/2014-A-13 2 VSPH 1649/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem a sídlem Náměstí Svobody 20/29, Vimperk, identifikační číslo: 74222422, zast. advokátem JUDr. Františkem Pacovským, sídlem Rakovnická 1128, Blatná, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 9329/2014-A-6 ze dne 16.června 2014 a č.j. KSCB 28 INS 9329/2014-A-8 ze dne 20.července 2014

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 9329/2014-A-6 ze dne 16.června 2014 se potvrzuje.

II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 9329/2014-A-8 ze dne 20.července 2014 se mění tak, že se řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením označeným v bodě I. výroku (dále též jen Usnesení o záloze) uložil Martině anonymizovano (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 2.4.2014 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že objem jejích závazků převyšuje 1.400.000,-Kč, že nemá žádné finanční prostředky a že jediným jejím majetkem je mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 1.000,-Kč. Poukazuje na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že soudní praxe dospěla k závěru, že účelem zálohy je jednak umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, jednak poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V poměrech dané věci soud vyšel z toho, že pokud by byl zjištěn úpadek dlužnice a prohlášen konkurs na její majetek, tak s ohledem na její majetkovou situaci, nebude dostatek finančních prostředků nejen pro uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů, ale ani na hotové výdaje a odměnu správce, jejíž minimální výše při řešení úpadku konkursem činí 45.000,-Kč. Proto dlužnici uložil zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Usnesení o záloze bylo dlužnici doručeno vhozením do domovní schránky dne 20.6.2014. Dlužnice v podání ze dne 25.6.2014 označeném jako Odvolání do usnesení ze dne KSCB 28 INS 9329/2014-A-6 (č.d. A-7) učiněném v odvolací patnáctidenní lhůtě sdělila insolvenčnímu soudu, že jí její současná (finanční) situace neumožňuje hradit takto vysokou částku najednou, a se zřetelem k tomu, že jejím jediným zdrojem příjmů je mzda 2 VSPH 1649/2014 ve výši 10.000,-Kč měsíčně, požádala o možnost zaplatit zálohu v měsíčních splátkách ve výši 3.000,-Kč.

Následně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením označeným v bodě II. výroku (dále jen Usnesení o zastavení řízení) podle ust. § 108 odst. 3 IZ zastavil řízení s odůvodněním, že dlužnice požadovanou zálohu ve stanovené lhůtě neuhradila s tím, že IZ hrazení zálohy ve splátkách neumožňuje.

Proti Usnesení o zastavení řízení podala dlužnice včasné odvolání, v němž upozornila na to, že požádala o zaplacení zálohy ve splátkách, přesto, že IZ takový způsob úhrady zálohy nepřipouští, resp. nepředpokládá. Akcentovala, že je dlouhodobě v platební neschopnosti, požadované finanční prostředky nemá k dispozici, a pokud by musela zálohu uhradit, pak by si potřebnou částku musela půjčit. Z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud Usnesení o zastavení řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž by bylo znovu rozhodnuto o výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze považoval v první řadě za nutné uvést, že soud prvního stupně procesně pochybil, pokud-maje správně za to, že se dlužnice podáním ze dne 25.6.2014 včas odvolala proti Usnesení o záloze-nepostupoval dle ust. § 210 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) a odvolání proti Usnesení o záloze nepředložil odvolacímu soudu. Odvolací soud proto dle § 212 a 212a OSŘ přezkoumal obě napadená usnesení-Usnesení o záloze a Usnesení o zastavení řízení i řízení jejich vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. S účinností od 1.1.2014 bylo toto ustanovení kromě jiného doplněno v odstavci 1 úpravou, podle níž není důvodem, pro který by bylo možné upustit od požadavku na uhrazení zálohy, skutečnost, že dlužník nemá žádný (zpeněžitelný) majetek.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu (č.d. A-1) a z předložených příloh (č.d. A-2) odvolací soud ověřil, že dlužnice vyjma mobilního telefonu zn. Nokia v hodnotě 1.000,-Kč nemá žádný majetek, zatímco vůči 35 věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 1.400.000,-Kč. Protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval, na čemž nic nemění ani skutečnost, že je zřejmé, že dlužnice nemá žádný (zpeněžitelný) majetek. Při stanovení výše zálohy je třeba vyjít z toho, že v posuzované věci nelze řešit úpadek dlužnice jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení 2 VSPH 1649/2014 mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a novelizované vyhlášky č. 313/2007 Sb., jež nabyla účinnosti dne 1.1.2014, bude činit nejméně 45.000,-Kč. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužnice ze mzdy (viz ust. § 207 odst. 2 IZ).

K obraně dlužnice, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že dlužnice jako podnikatelka byla podle ust. § 98 IZ povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařila s finančními prostředky náležitě a použila je k jinému účelu, a není proto schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k její tíži.

Ke zbytkové části odvolací argumentace považoval odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za potřebné zdůraznit, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je podle ust. § 108 IZ limitována okamžikem rozhodnutí o insolvenčním návrhu, a nelze proto akceptovat požadavek na její pozdější úhradu ve splátkách, nehledě na to, že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka vylučuje tento způsob úhrady též okolnost, že dlužník není osobou s dispozičními oprávněními.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a Usnesení o záloze jako věcně správné potvrdil. Protože usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dosud nenabylo právní moci (stane se tak až dnem doručení tohoto rozhodnutí odvolacího soudu) a tedy nebyly splněny podmínky pro zastavení insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 108 odst. 3 IZ, odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona Usnesení o zastavení řízení změnil tak, že se řízení nezastavuje.

P o u č e n í : Proti bodu I. výroku tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 20.srpna 2014 Mgr. Tomáš Braun, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová