2 VSPH 1579/2013-A-17
MSPH 95 INS 801/2013 2 VSPH 1579/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jana Gajdaruse, bytem Habartická 501/406, Praha 9, zast. advokátem Mgr. Martinem Ludvíkem, sídlem Palackého 2205, Rožnov pod Radhoštěm, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 801/2013-A-10 ze dne 19. července 2013

t akt o:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 801/2013-A-10 ze dne

19. července 2013 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 801/2013-A-10 ze dne 19.7.2013 uložil Janu Gajdarusovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 1.1.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k vysoce nehospodárnému nakládání se svými prostředky a skutečnosti, že dlužník na sebe bral další závazky v době, kdy byl zjevně v úpadku, dospěl soud k závěru, že lze usuzovat na to, že jednání dlužníka bylo vedeno nepoctivým záměrem, a jeho úpadek bude proto třeba řešit konkursem. Poukázal přitom na dlužníkem tvrzené vysoké výdělky v minulých letech a na výši jeho závazků (nezajištěných ve výši 1.741.352,-Kč a zajištěných ve výši 639.991,-Kč), nadstandardně vysokých nákladů na renovaci pronajatých bytů v Praze (550 tisíc Kč) a v Brně (200 tisíc Kč) a na zahraniční dovolené (v Turecku a 3x v Chorvatsku vždy za cca 40 tisíc Kč, 3x na Grand Canaria vždy cca za 60 tisíc Kč a plavba po Středozemním moři za cca 60 tisíc Kč), opakované vybavování domácnosti výpočetní technikou apod., aniž by vysvětlil, proč se pořízené movité věci v jeho majetku nenacházejí. Výši zálohy stanovil soud tak, aby byla dostatečnou garancí úhrady nákladů insolvenčního řízení jak předpokládané nároky insolvenčního správce, tak nezbytné náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal, přičemž z jeho odvolání plyne požadavek, aby je odvolací soud změnil tak, že mu uloží zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v delší lhůtě či v nižší výši. Uvedl, že se do tíživé finanční situace dostal v důsledku dlouhodobého onemocnění a výpadku příjmu z důvodu nástupu do nového zaměstnání a že nemá možnost sehnat částku potřebnou na úhradu stanovené zálohy v nejbližší době ve svém okolí nebo mezi přáteli.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči šesti věřitelům má 13 splatných závazků v celkové výši cca 2,38 milionu Kč, vlastní běžné vybavení bytu, pohledávku z titulu životního pojištění ve výši 58.608,-Kč a pozemek o rozloze 682 m2 zapsaný na č. LV 3820 pro katastrální území Dubňany zatížený zástavním právem a jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 42.360,-Kč, z níž by dle vlastního tvrzení měl být při měsíční splátce ve výši 30.137,-Kč schopen uhradit v plném rozsahu jak nároky insolvenčního správce, tak pohledávky nezajištěných věřitelů. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude s přihlédnutím ke skutečnostem zvažovaným insolvenčním soudem řešen buď oddlužením, podaří-li se mu vyjasnit okolnosti, za nichž hospodařil se svým majetkem, nebo konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že za tím účelem je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši stanovené v napadeném usnesení.

Závěrem odvolací soud konstatuje, že nehospodárné nakládání s vlastními finančními prostředky ani to, že dlužník nedoložil, jak naložil s dříve pořízeným majetkem, neposkytuje samo o sobě dostatečný podklad pro jednoznačný závěr o nepoctivém záměru dlužníka; ve prospěch dlužníka naopak svědčí skutečnost, že podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení za situace, kdy při stávajících příjmech dojde v průběhu 5 let v rámci případného oddlužení ke 100 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 18. listopadu 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová