2 VSPH 1578/2013-B-137
KSPL 56 INS 18249/2011 2 VSPH 1578/2013-B-137

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jiřiny Marešové, bytem Perlová 63/8, Plzeň, zast. advokátem JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 18249/2011-B-114 ze dne 30.srpna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 18249/2011-B-114 ze dne 30.srpna 2013 se v bodě II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 56 INS 18249/2011-B-114 ze dne 30.8.2013 zamítl pod bodem I. výroku návrh Jiřiny Marešové (dále jen dlužnice) na přezkoumání účasti věřitele ADENRIX INVESTMENTS LIMITED (dále též jen věřitel) v řízení a odmítnutí jeho přihlášky a pod bodem II. návrh dlužnice na vynětí nemovitostí zapsaných na LV č. 10 pro k.ú. Vochov u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Plzeň-sever (rozestavěné budovy bez čp./če na pozemku parc.č. 262/2, pozemku parc.č. 262/2 a pozemku parc.č. 262/3 v k.ú. a obci Vochov; dále jen nemovitosti) z majetkové podstaty.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.1.2012, jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23.3.2012, rozhodl o úpadku dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Brože (dále jen správce); dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 31.7.2012.

Podáním ze dne 17.4.2013 (č.d. B-81) dlužnice požadovala, aby insolvenční soud přezkoumal účast věřitele v řízení s tím, že podle jejího názoru je uplatňování pohledávek věřitelem v insolvenčním řízení možné klasifikovat jako trestné činy padělání a pozměnění veřejné listiny a podvodu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny z důvodů, jež již dříve uplatnila v řízení před insolvenčním soudem, před soudem odvolacím i dovolacím a následně v řízení o žalobě pro zmatečnost, jež probíhá u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 156 ICm 2047/2012. S poukazem na ust. § 179, § 185 a § 201 insolvenčního zákona a na obsah spisu soud konstatoval, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky přihláškou, již podal spolu s insolvenčním návrhem, přihláška byla správcem zařazena na přezkumné jednání konané dne 8.10.2012, kde byly přihlášené pohledávky zjištěny, když je správce uznal a žádný z věřitelů nepopřel. Dlužnice je sice popřela, leč ve smyslu ust. § 192 odst. 3 insolvenčního zákona byla poučena o tom, že její popření nemá na zjištění pohledávek v insolvenčním řízení

žádný vliv. Protože žádné zákonem vymezené skutečnosti, jež by měly za následek, aby se k přihlášce nebo k přihlášeným pohledávkám nepřihlíželo, zjištěny nebyly, neměl insolvenční soud důvod k vydání takového rozhodnutí, a návrh shledal nedůvodným.

Podáním ze dne 14.5.2013 (č.d. B-84) dlužnice navrhla, aby insolvenční soud vyňal z majetkové podstaty nemovitosti s tím, že v soupise majetkové podstaty nemohou být platně zapsány, když insolvenční řízení nebylo platně zahájeno. Majetek podle ní nelze zpeněžovat, neboť by to bylo v rozporu s morálními pravidly, když z výtěžku zpeněžení by byl uspokojen pouze jeden domnělý věřitel (ADENRIX INVESTMENTS LIMITED . Správce označil ve svém vyjádření návrh za nedůvodný, neboť argumentace dlužnice je postavena pouze na tvrzení, že insolvenční řízení je vedeno nezákonně, přičemž se s touto námitkou opakovaně vyrovnal jak insolvenční, tak odvolací soud, a jako nepodložená byla opakovaně odmítnuta. Cituje ust. § 226 insolvenčního zákona neshledal insolvenční soud ani tento návrh důvodným, a to proto, že nemovitosti nejsou věcmi, které nepatří do majetkové podstaty dle ust. § 207 a 208 insolvenčního zákona, tj. že se nejedná o majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, přičemž příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, ani o majetek, s nímž lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil v bodě II. výroku a aby Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby ve věci rozhodl jiný soudce. V odvolání a jeho doplnění tvrdila, že toto usnesení vydal vyloučený soudce, neboť JUDr. Ivana Parvoničová není jejím zákonným soudcem. Podle dlužnice je tomu tak proto, že rozvrh práce Krajského soudu v Plzni pro rok 2011 nebyl platně vydán, neboť ho předseda tohoto soudu vydal bez projednání se soudcovskou radou a nikdy ho nepodepsal. Z fotokopií č.l. 1 a 66 rozvrhu práce založeného na Krajském soudu v Plzni a jim odpovídajících dvou stran rozvrhu práce zaslaného Ministerstvu spravedlnosti ČR dlužnice dovozovala, že rozvrh práce byl pravděpodobně vydán v jiném znění, než byl publikován. Poukazovala přitom na to, že se vyhotovení liší druhem písma a nejsou doslovně shodná.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Plzni v rozsahu, v němž bylo napadeno odvoláním, včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 224 odst. 1 insolvenčního zákona se do soupisu majetkové podstaty zapisují i věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení.

Podle ust. § 225 téhož zákona se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odst. 3).

Podle ust. § 226 insolvenčního zákona může dlužník uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208; učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odst. 1). V návrhu podle odstavce 1 musí dlužník kromě obecných náležitostí podání označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, o jejíž vynětí ze soupisu žádá, a uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá, že tento majetek neměl být sepsán. Je-li návrh neúplný nebo vadný a nelze-li jej pro tyto nedostatky projednat a rozhodnout o něm, vyzve insolvenční správce dlužníka, aby jej opravil nebo doplnil. K opravě nebo doplnění návrhu určí přiměřenou lhůtu a dlužníka poučí, jak je nutné opravu nebo doplnění provést. Poučí jej rovněž, že návrh, který nebude přes výzvu řádně opraven nebo doplněn, insolvenční soud odmítne (odst. 2). Nezdaří-li se insolvenčnímu správci odstranit vady a neúplnost dlužníkova návrhu nebo má za to, že návrh je opožděný, předloží insolvenční správce návrh se zprávou o tom insolvenčnímu soudu. Pokládá-li to insolvenční soud za potřebné, může usnesením výzvu k odstranění vad návrhu zopakovat nebo vydat výzvu novou (odst. 3). Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve věřitelský výbor, aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li po uplynutí této lhůty k závěru, že návrhu nelze vyhovět, předloží jej s případným vyjádřením věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro které majetek nevyloučil, insolvenčnímu soudu; dlužník má právo se k těmto důvodům vyjádřit (odst. 4). O návrhu podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, jehož se návrh týká; § 225 odst. 4 a 5 platí obdobně (odst. 5).

Podle ust. § 207 insolvenčního zákona nepatří do majetkové podstaty majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou (odst. 1). Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 2). Podle ust. § 208 téhož zákona nepatří do majetkové podstaty též majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštních právních předpisů, majetek České národní banky, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno výše, v odvolání dlužnice neuplatnila žádný argument, jenž by podle platné právní úpravy, jejíž obsah byl citován shora, mohl zpochybnit zjištění insolvenčního soudu ohledně nesplnění předpokladů podmiňujících vydání rozhodnutí o vynětí majetku dlužnice z majetkové podstaty podle ust. § 226 insolvenčního zákona.

Pokud jde o její tvrzení, že ve věci nerozhoduje zákonný soudce, neboť rozvrh práce Krajského soudu v Plzni na rok 2011 nebyl platně vydán, zjistil odvolací soud z vyžádaného správního spisu Spr 2680/2010 o rozvrhu práce na rok 2011 a jeho změnách a z průvodního dopisu místopředsedkyně tohoto soudu JUDr. Jany Vyletové ze dne 4.11.2013, že navržený rozvrh práce Krajského soudu v Plzni na rok 2011 byl dle sdělení ze dne 13.12.2010 soudcovskou radou tohoto soudu projednán a schválen ve dnech 7.-10.12.2010. Pokud jde o tvrzenou rozdílnost předložených listin, zjevně nejde ani o odlišnost co do druhu písma a odlišnost co do znění textu, ale toliko o rozdílnost velikosti písma na předložených listinách, které byly zpracovány za pomoci výpočetní techniky (na počítači). O platnosti rozvrhu práce tak nemá odvolací soud žádných pochyb stejně jako o tom, že ke dni 10.10.2011, kdy věc napadla, připadla v souladu s rozvrhem práce k projednání a rozhodnutí do soudního oddělení 56 INS JUDr. Ivaně Parvoničové.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení v bodě II. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 15.ledna 2014

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová