2 VSPH 1574/2012-B-30
KSPL 20 INS 7829/2009 2 VSPH 1574/2012-B-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Margity Mauerové, bytem Perlova 6, Plzeň, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 7829/2009-B-24 ze dne 20. září 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 7829/2009-B-24 ze dne 20. září 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením zrušil oddlužení Margity Mauerové (dále jen dlužnice) a na její majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body I. a II. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), a insolvenčnímu správci Ing. Pavlu Tatíčkovi (dále jen správce) uložil, aby mu do 20 dnů od doručení usnesení předložil zprávu o hospodářské situaci dlužnice ke dni prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice po celou dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež bylo schváleno dne 15.2.2010, neměla dostatečné příjmy. Rozvedl, že od ledna 2010 byla dlouhodobě nemocná, a to až do září téhož roku, kdy s ní zaměstnavatel ukončil pracovní poměr. Od té doby byla prakticky bez příjmů, když podpora v nezaměstnanosti jí po uplynutí podpůrčí doby již nebyla vyplácena a nárok na invalidní důchod, o nějž žádala, jí nebyl přiznán. Správce informoval soud o stavu plnění oddlužení v průběžných zprávách, z nichž mimo jiné vyplývá, že poslední srážka z podpory v nezaměstnanosti byla provedena v únoru 2011 a že s ním dlužnice od prosince 2011 nekomunikuje. Proto správce navrhl zrušit schválené oddlužení a prohlásit na její majetek konkurs.

V této situaci soud za účelem projednání a posouzení příčin neplnění oddlužení nařídil na den 4.5.2012 a posléze na den 13.8.2012 jednání, na něž se však dlužnice nedostavila, ač jí předvolání k jednání bylo v obou případech doručeno do vlastních rukou. Na tomto základě dospěl soud k závěru, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když neplatí měsíční splátky nezajištěným věřitelům a odměnu správci, jemuž neposkytuje ani nutnou součinnost. S ohledem na prakticky nulové příjmy není podle soudu dán předpoklad k tomu, že by dlužnice byla schopna splátkový kalendář splnit. Proto postupoval podle ust. § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že své závazky nemohla plnit, neboť z důvodu dlouhodobé nemoci byla bez příjmů, a že se kvůli nemoci nedostavila ani k jednání o zrušení oddlužení. Nesouhlasila s tvrzením, že nekomunikovala se správcem, a naopak tvrdila, že ho o své pracovní neschopnosti vždy informovala. Zdůraznila, že hodlá dokončit rekvalifikační kurs v oboru vrátný, a vyjádřila přesvědčení, že poté bude snazší najít si zaměstnání. S ohledem na to, že je momentálně s dcerou, která si našla zaměstnání, a je na tom finančně lépe, navrhla, že zatím bude hradit měsíční splátky ve výši 4.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že soud prvního stupně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře usnesením ze dne 15.2.2010 (č.l. B-6), jež postavil na tom, že ze svého čistého měsíčního příjmu ve výši 17.000,-Kč bude dlužnice schopna za 5 let trvání splátkového kalendáře uhradit celkem 470.100,-Kč, což by po odečtení odměny a hotových výdajů správce ve výši 64.800,-Kč mělo postačovat k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 983.759,30 Kč v rozsahu převyšujícím 30 %.

Ze zpráv správce o stavu řízení ze dne 13.5.2010 (č.l. B-8), 16.8.2010 (č.l. B-10), 16.11.2010 (č.l. B-12), 12.1.2011 (č.l. B-13), 18.7.2011 (č.l. B-14), 23.2.2012 (č.l. B-15), 3.5.2012 (č.l. B-18), 5.6.2012 (č.l. B-19) a 9.8.2012 (č.l. B-21) kromě jiného vyplynulo, že dlužnice byla ode dne 14.1.2010 v pracovní neschopnosti, ke dni 14.9.2010 s ní byl ukončen pracovní poměr, po určitou (podpůrčí) dobu pobírala podporu v nezaměstnanosti, od února 2011 neposkytla do splátkového kalendáře žádné plnění a dosud uhradila 10 splátek ve výši 27.810,-Kč, čímž uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů (toliko) v rozsahu 3,12 %.

Z obsahu spisu odvolací soud dále zjistil, že insolvenční soud předvolal dlužnici k jednání o zrušení oddlužení na den 4.5.2012 (č.l. B-16) a 13.8.2012 (č.l. B-20). Ačkoli jí předvolání k jednáním byla doručena do vlastních rukou dne 6.4.2012 a 21.6.2012, dlužnice se k nim bez omluvy nedostavila.

Za podstatné pro rozhodnutí o odvolání považoval odvolací soud to, že rozhodná zjištění, z nichž soud prvního stupně vycházel a jež dlužnice v odvolání nezpochybnila, lze shrnout tak, že schválený splátkový kalendář není od počátku roku 2011 realizován, protože dlužnice ztratila zaměstnání, které se jí dosud nepodařilo zajistit. Jinými slovy, v řízení bylo prokázáno, že dlužnice dlouhodobě nehradí měsíční splátky věřitelům ani odměnu a náhradu hotových výdajů správci.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle ust. § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas plní. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře, ale proces oddlužení je třeba za podmínek stanovených v ust. § 418 IZ ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů je insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu oprávněn i bez návrhu.

V daném případě byla dlužnice v usnesení o schválení oddlužení poučena o svých procesních povinnostech a také o důsledcích jejich neplnění spočívajících ve zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek. Dlužnici je současně nutno přičíst k tíži, že se k jednání o zrušení schváleného oddlužení, k němuž byla opakovaně řádně obeslána a při němž mohla prokázat, že ve zbývajícím časovém prostoru splátkového kalendáře (31 měsíců) je schopna zvrátit současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení a navýšit svoji ekonomickou nabídku (své příjmy) tak, aby dosáhla potřebné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, bez omluvy nedostavila. V situaci, kdy neoznačila žádný zdroj příjmů pro plnění splátkového kalendáře nejeví se její odvolací návrh na stanovení zatímní měsíční splátky ve výši 4.000,-Kč věrohodným nehledě na to, že by dle sdělení správce navrhovaným plněním po zbývající dobu trvání splátkového kalendáře uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů toliko v rozsahu cca 10 %.

Jakkoli odvolací soud chápe subjektivní postoj dlužnice k její současné situaci i snahu nalézt si zaměstnání, vzhledem k narůstajícím nákladům insolvenčního řízení (odměny správce a náhrady jeho hotových výdajů) nemůže připustit, aby tento již téměř 21 měsíců trvající stav řízení, které neplní svoji funkci spočívající v uspokojování pohledávek věřitelů, nadále pokračoval. Vycházeje z výše uvedeného je odvolací soud toho názoru, že postupu soudu prvního stupně ani napadenému rozhodnutí nelze vytknout žádné pochybení, neboť zákonem stanovené podmínky, za nichž je insolvenční soud povinen zrušit schválené oddlužení, byly v daném případě splněny.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 27. listopadu 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva