2 VSPH 1571/2015-B-95
KSPH 42 INS 29736/2012 2 VSPH 1571/2015-B-95

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Petra Koblihy, bytem K Parku 296, Nupaky, o odvolání insolvenčního správce AB insolvence, v.o.s., sídlem Na Poříčí 24, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 29736/2012-B-63 ze dne 9. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 29736/2012- B-63 ze dne 9. července 2015 se v bodech I. a VI. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 42 INS 29736/2012-B-63 ze dne 9.7.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Petra Koblihy (dále jen dlužník) udělil insolvenčnímu správci AB Insolvence, v.o.s. (dále jen správce) souhlas s tím, aby zajištěnému věřiteli Komerční bance, a.s. (dále též jen zajištěný věřitel) vydal výtěžek zpeněžení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen nemovitosti) ve výši 2.627.501,99 Kč (bod I. výroku), schválil náklady správce spojené se správou a zpeněžením nemovitostí ve výši 33.922,-Kč (bod II. výroku), konstatoval, že zpeněžením nemovitostí zanikla na nich váznoucí práva (bod III. výroku), správci uložil povinnosti spojené s vydáním výtěžku (bod IV. výroku), zajištěnému věřiteli uložil, aby správci sdělil číslo svého bankovního účtu za účelem vydání výtěžku (bod V. výroku), a vyjádřil souhlas s tím, aby si správce vyplatil zálohu na odměnu za zpeněžení, jež včetně daně z přidané hodnoty činí 187.671,10 Kč (bod VI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 21.3.2013 rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil správce do funkce. V řízení bylo zjištěno, že nemovitosti zajišťují pohledávky Komerční banky, a.s. ve výši 2.935.880,96 Kč, Světly Vesecké ve výši 18.890,-Kč, Mgr. Petry Markovičové ve výši 171.180,50 Kč a Ing. Ludmily Kamlenkové ve výši 330.283,04 Kč s tím, že zajištění vzniklo v tomto pořadí, a zajištěným věřitelem v prvním pořadí je tedy Komerční banka, a.s. Podáním ze dne 12.6.2015 podal správce soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení nemovitostí, jenž soud zveřejnil téhož dne insolvenčním rejstříku a žádný z účastníků řízení proti němu v zákonné lhůtě nepodal námitky. Dle návrhu činil výtěžek zpeněžení nemovitostí 2.849.095,09 Kč, náklady spojené se zpeněžením 33.922,-Kč, správci by měla náležet odměna ve výši 196.754,37 Kč včetně daně isir.justi ce.cz z přidané hodnoty ve výši 34.147,45 Kč a výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli by měl činit 2.618.418,72 Kč s tím, že zajištěným věřitelům ve druhém až čtvrtém pořadí nebude z výtěžku zepněžení nemovitostí vydáno nic.

Cituje ust. § 38 odst. 1, § 167, § 285 a § 298 insolvenčního zákona soud dále uvedl, že zjistil, že správce nesprávně vypočetl výši své odměny, když dle jeho výpočtu by mu mělo náležet 90.000,-Kč plus 4,49% z částky přesahující 1 milion Kč, zatímco dle soudu by mu podle vyhlášky č. 313/20007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 mělo náležet pouze 90.000,-Kč plus 4% z částky přesahující 1 milion Kč. Nesprávný výsledek výpočtu je dle názoru soudu důsledkem toho, že správce nevypočetl odměnu z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, ale z částky, jež představuje rozdíl mezi výtěžkem zpeněžení po odpočtu 1 milionu Kč a náklady spojenými se zpeněžením nemovitostí. Podle výpočtu soudu, jenž použitý vzorec v odůvodnění popsal, činí odměna správce 187.671,10 Kč včetně daně z přidané hodnoty ve výši 32.571,02 Kč a výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli činí 2.627.501,99 Kč. Z těchto důvodů rozhodl soud, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v bodech I. a VI. výroku změnil tak, že o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a o výši odměny rozhodne podle jeho návrhu ze dne 12.6.2015. V odvolání se nesouhlasně vyjádřil k názorům a závěrům, k nimž dospěl soud prvního stupně. Poukazoval přitom na skutečnost, že Krajský soud v Praze v řízeních vedených pod sp. zn. KSPH 36 INS 28028/2012 a KSPH 39 INS 3086/2012 a Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 95 INS 11781/2010 akceptoval jeho způsob výpočtu odměny za zpeněžení předmětu zajištění v konkursu, a citoval odůvodnění návrhu vyhlášky č. 398/2013 Sb., jíž byla vyhláška č. 313/2007 Sb. novelizována s účinností od 1.1.2014, podle něhož nemělo dojít ke změně ve způsobu odměňování insolvenčních správců, ale toliko k odstranění pochybností vyvolaných tím, zda částka připadající na odměnu insolvenčího spráce je již zahrnuta do základu pro výpočet odměny, či nikoli. Z těchto důvodů označil napadené usnesení za překvapivé.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Praze v rozsahu napadeném odvoláním zajištěného věřitele i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 167 odst. 1 insolvenčního zákona se zajištění věřitelé v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li tento zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak.

Podle ust. § 298 insolvenčního zákona mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Podle ust. § 38 odst. 1 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ust. § 1 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce.

Podle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky činí odměna insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli v rozmezí od 1 milionu do 10 milionů Kč, jak je tomu v projednávané věci, 90.000,-Kč a 4 % z částky přesahující 1 milion Kč.

Pro rozhodnutí o odvolání správce je v daném případě podstatné, že-jak již uvedeno shora-soud prvního stupně vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek dne 21.3.2013 (právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 25.4.2013). S přihlédnutím k tomu, že se dle článku II. bodu 1. přechodného ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb., jíž byla vyhláška novelizována s účinností od 1.1.2014, v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky postupuje podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, je zřejmé, že soud prvního stupně při posuzování správnosti výpočtu a určení odměny správce správně aplikoval vyhlášku ve znění účinném do 31.12.2013. Jak již odvolací soud opakovaně judikoval v řadě rozhodnutí, podle právní úpravy obsažené ve vyhlášce ve znění účinném do 31.12.2013 participovali zajištění věřitelé i insolvenční správce na čistém výtěžku zpeněžení tak, jak uvedl soud prvního stupně, a odměnu bylo třeba vypočíst způsobem, jenž v odůvodnění napadeného usnesení přesně popsal. Tomu, že podle ust. § 1 odst. 1 vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2014 zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům pro účely výpočtu odměny i částku připadající na odměnu insolvenčního správce, odpovídá způsob výpočtu, jenž v daném případě nesprávně použil správce. Co se týče odůvodnění novelizace ust. § 1 odst. 1 vyhlášky vyhláškou č. 398/2013 Sb., považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že jeho judikatura týkající se problematiky výpočtu odměny dle vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2013 dvojí výklad nepřipouštěla, leč lze z ní dovodit, že i zdejší soud měl zato, že výpočet odměny podle této úpravy byl poměrně komplikovaný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání správce důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení v bodech I. a VI. výroku potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 11. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková