2 VSPH 1569/2016-A-29
KSPH 66 INS 24710/2015 2 VSPH 1569/2016-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem V Lomu 981, Kolín, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 24710/2015-A-23 ze dne 26. července 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 24710/2015-

A-23 ze dne 26. července 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční řízení

n e z a s t a v u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil insolvenční řízení zahájené na návrh dlužníka Pavla anonymizovano (dále jen dlužník) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení.

V odůvodnění soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 2.10.2015 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, a zrekapituloval, že mu usnesením č.j. KSPH 66 INS 24710/2015-A-10 ze dne 6.11.2015 uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, že k odvolání dlužníka odvolací soud toto rozhodnutí usnesením č.j. 3 VSPH 100/2016-A-17 ze dne 18.1.2016 změnil tak, že zálohu snížil na 25.000,-Kč, a že toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 18.1.2016 a dlužníku doručeno zvlášť dne 11.2.2016, přičemž do dne vydání rozhodnutí dlužník zálohu nezaplatil. Proto soud postupoval dle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) isir.justi ce.cz a insolvenční řízení zastavil; současně rozhodl o nákladech řízení dle ust. § 7 IZ ve spojení s ust. § 146 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že neměl žádný stálý příjem a trvalý pracovní poměr získal až dne 6.4.2016, a vysvětlil, že od té doby si ponechával maximální možnou část doposud obdržené mzdy pro účely uhrazení zálohy; tu přislíbil uhradit po 15.8.2016.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a o.s.ř., a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud ani dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že soud prvého stupně nikterak nepochybil, když řízení zastavil pro nezaplacení zálohy, neboť dlužník-ač řádně poučen o následku v případě nesplnění povinnosti zaplatit zálohu ve výši 25.000,-Kč spočívajícím v možnosti soudu zastavit řízení-tuto povinnost, jež mu byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, do vydání napadeného usnesení nesplnil.

Pro rozhodnutí o odvolání je však podstatné, že podle záznamu o složení ze dne 23.8.2016 vyhotoveného soudem prvého stupně (č.d. A-27) dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč dne 22.8.2016 uhradil.

Za této situace odvolací soud za použití ust. § 211, § 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o.s.ř. podle ust. § 220 odst. 1 téhož zákona napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční řízení nezastavuje.

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné dodat, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nemá v insolvenčním řízení vedeném jen za účasti dlužníka žádné opodstatnění (použití ust. § 146 o.s.ř. o náhradě nákladů mezi účastníky řízení je v takovém případě pojmově vyloučeno).

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešní otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto tozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 17. října 2016

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková