2 VSPH 1567/2014-B-15
KSPL 52 INS 36300/2013 2 VSPH 1567/2014-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Petra Wohlmutha, bytem Boženy Němcové 931/2, Rokycany, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 36300/2013-B-6 ze dne 19. června 2014

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 52 INS 36300/2013-B-6 ze dne 19.6.2014 v bodě I. výroku schválil oddlužení Petra Wohlmutha (dále jen dlužník) zpeněžením majetkové podstaty, v bodě II. výroku označil majetek, jenž náleží do jeho majetkové podstaty a jenž bude při oddlužení zpeněžen (parcela č. 196 včetně stavby č.e. 37 a parcela č. 312/7 v k.ú. Skořice a parcela č. 258 v k.ú. Dožice), v bodě III. výroku rozhodl o tom, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenční správkyně Mgr. Moniky Cihelkové (dále jen správkyně) budou uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, a v bodě IV. výroku jmenoval tříčlenný prozatímní věřitelský výbor.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 8.4.2014 byly přezkoumány přihlášené pohledávky pěti nezajištěných věřitelů dlužníka v celkové výši 263.461,35 Kč, přičemž hodnota nemovitostí dlužníka byla oceněna částkou 400.000,-Kč; z toho dovodil, že pohledávky nezajištěných věřitelů lze uspokojit v rozsahu 100%. Konstatoval, že dlužník je ženatý, kromě vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi nemá další vyživovací povinnost, od zaměstnavatele VALCANO, s.r.o. pobírá čistý měsíční příjmem 15.000,-Kč a soudu předložil též kopii smlouvy o důchodu ve výši 700,-Kč, jenž mu má měsíčně vyplácet Alena Wohlmuthová. Dále soud uvedl, že dlužník navrhoval oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, neboť zpeněžení majetkové podstaty by bylo pro jeho matku zcela likvidační, protože ji používá k rekreaci .

Protože se na schůzi, jež měla rozhodnout o způsobu oddlužení, nedostavil žádný z věřitelů, přičemž o způsobu oddlužení nehlasovali věřitelé ani mimo schůzi věřitelů, rozhodl o způsobu oddlužení dle ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud prvého stupně. Vyšel z toho, že při zpeněžení majetkové podstaty dlužníka je předpoklad vyššího uspokojení nezajištěných věřitelů, než by tomu bylo při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (předpoklad uspokojení 100 %) . Přihlédl i k tomu, že chata neslouží dlužníkovi k trvalému bydlení, ale pouze k rekreaci. Proto s ohledem na rychlost a ekonomičnost takového postupu vycházeje z rozsahu majetkové podstaty dlužníka dle ust. § 398 odst. 2 a § 404 IZ schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty a označil majetek podléhající zpeněžení. Prozatímní věřitelský výbor jmenoval dle ust. § 56, § 61 a § 62 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, jež dle obsahu směřuje proti bodům I. a II. výroku, a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odvolání vypočetl zákonné podmínky schválení oddlužení a konstatoval, že je splňuje, a to včetně schopnosti uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30% jejich pohledávek. Soudu prvého stupně vytýkal, že odůvodnění napadeného usnesení je nedostatečné a nekonkrétní. Zdůraznil, že lze-li oddlužení provést v obou jeho formách, a to s předpokladem zhruba stejné úspěšnosti pro věřitele, a dlužník navrhne oddlužení plněním splátkového kalendáře, není opodstatněno preferovat před touto formou oddlužení zpeněžením majetkové podstaty; takový postup není dle jeho názoru v souladu se zásadami insolvenčního řízení. Poukázal na to, že je schopen částkou 5.500,-Kč měsíčně uhradit jak náklady správkyně, tak pohledávky svých věřitelů v rozsahu 100%, a soudu vytýkal, že mu při přezkumném jednání nedal příležitost vyjádřit se a doložit dostačující ekonomickou nabídku pro splátkový kalendář, jež by oddlužení zpeněžením majetkové podstaty konkurovala.

Argumentoval rovněž ve prospěch závěru, že požadavek na zpeněžení majetkové podstaty je nepřiměřený, a poukazoval na to, že cena nemovitostí je podhodnocena a že pro něj oddlužení za této situace ztrácí smysl, neboť hlavním důvodem podání návrhu byla snaha vyřešit tíživou situaci týkající se nejen jeho, ale i osob blízkých. S poukazem na zásadu, že žádný z účastníků insolvenčního řízení nesmí být nespravedlivě poškozen nebo znevýhodněn, na požadavek přiměřenosti při provádění exekuce a na znění ust. § 7 IZ a ust. § 201 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vyslovil přesvědčení, že odvolání proti napadenému usnesení je subjektivně přípustné; úprava subjektivní přípustnosti odvolání je dle jeho názoru založena na předpokladu, že rozhodnutí o schválení oddlužení odpovídá návrhu dlužníka, a proto mu jím ve srovnání s tím, čeho se domáhal, nemůže být způsobena újma. Z toho dovodil, že pokud rozhodnutím o schválení oddlužení dlužníku mohla být způsobena újma, již by bylo možno reparovat v odvolacím řízení, je dlužník k odvolání oprávněn.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání podaného odvolání.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ), a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, jež zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 35/2013 ze dne 22.5.2013). Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost (a dlužník se mýlí, dovozuje-li opak) odvolání proti rozhodnutí, jímž soud schválil jeho oddlužení, ani proti stanovení způsobu oddlužení (v daném případě zpeněžením majetkové podstaty) vyjma těch případů, kdy dlužník nesouhlasí se zamítnutím jím podaného návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek splátkového kalendáře. O tento případ se však v projednávané věci zjevně nejedná.

Odvolací soud proto shledal odvolání dlužníka nepřípustným dle ust. § 406 odst. 4 IZ, neboť bylo podáno osobou, jež k němu není oprávněna, a podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. je odmítl, aniž se věcně zabýval obsahem podaného odvolání.

S ohledem na odvolací argumentaci považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že z obsahu protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 8.4.2014 v žádném případě nevyplývá, že by soud prvého stupně upřel dlužníkovi možnost vyjádřit se ve věci či doložit dostačující ekonomickou nabídku pro splátkový kalendář . Z protokolu se naopak podává, že správkyně podala podrobnou zprávu o majetkové situaci dlužníka i o jeho výdělkových poměrech, z níž vyplynulo, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by byl schopen uhradit věřitelům toliko 85,47% pohledávek (po odpočtu nároků správkyně), zatímco v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny do 100%. Dlužník pak ohledně svých osobních a výdělkových poměrů odkázal právě na vyjádření správkyně, zdůraznil, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by bylo zcela likvidační pro jeho matku, která mu chatu darovala a používá ji k rekreaci , a toliko obecně tvrdil, že v budoucích pěti letech by chtěl vykonávat výdělečnou činnost tak, aby zaplatil svým věřitelům co nejvíce jejich pohledávek ; příjmy postačující k úplnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů však při jednání-ač měl možnost-nedoložil (smlouva o důchodu ze dne 15.4.2014 byla soudu předložena až dne 25.4.2014).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. září 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková