2 VSPH 1564/2012-A-25
KSCB 26 INS 13745/2012 2 VSPH 1564/2012-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Zdeňka Plachého, bytem U Tří lvů 299/14, České Budějovice, zahájené na návrh Raiffeisenbank, a.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 13745/2012-A-17 ze dne 4.října 2012

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 26 INS 13745/2012-A-17 ze dne 4.10.2012 uložil Raiffeisenbank, a.s. (dále jen navrhovatel), jež se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku Zdeňka Plachého (dále jen dlužník) a prohlášení konkursu na jeho majetek, aby do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve uvedené výši uložil navrhovateli s ohledem na skladbu a dosud známý stav dlužníkova majetku. Při určení výše zálohy přihlédl ke známému stavu budoucí majetkové podstaty a ke skutečnosti, že je třeba zajistit insolvenčnímu správci prostředky pro výkon své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se odvolal dlužník pro jeho nedůvodnost . V odvolání dále odkázal na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 21 E 305/2007-213 ze dne 30.8.2012, jež podle něj poskytuje definitivní vysvětlení virtuálních důvodů insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. 26 INS 4579/2009 a znamená velmi pádný doklad pro žalobu o náhradu škody podanou na Ing. Chmela 8.srpna 2012 .

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda dlužník je osobou oprávněnou napadnout toto usnesení odvoláním, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Dle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 201 občanského soudního řádu může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním účastník řízení.

Dle ust. § 108 odst. 1 věty prvé insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

V posuzovaném případě byla napadeným usnesením uložena povinnost zaplatit zálohu navrhovateli. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, jemuž nebylo rozhodnutím soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, per analogiam jemuž byla tímto rozhodnutím uložena určitá povinnost. Protože dlužník nebyl napadeným rozhodnutím nijak dotčen, nesvědčí mu právo podat proti němu odvolání dle ust. § 201 občanského soudního řádu.

Z těchto důvodů odvolací soud odvolání dlužníka odmítl podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20.března 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová