2 VSPH 1559/2013-A-12
MSPH 99 INS 23876/2013 2 VSPH 1559/2013-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Dany Hlušičkové, bytem Bělohorská 232/97, Praha 6, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 23876/2013-A-6 ze dne 30. srpna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 23876/2013-A-6 ze dne 30. srpna 2013 se m ě ní tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Daně Hlušičkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 23.8.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) předeslal, že povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení je dlužníkovi ukládána ve fázi řízení, kdy není jisté, zda bude jeho úpadek zjištěn, nebo zda bude oddlužení povoleno a následně schváleno, anebo zda bude jeho návrh na povolení oddlužení zamítnut a na jeho majetek prohlášen konkurs.

V poměrech projednávané věci vyšel soud z toho, že dlužnice má 1 vyživovací povinnost, závazky v celkové výši 138.992,63 Kč a její čistý měsíční příjem činí cca 14.840,-Kč, z čehož dovodil, že podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře jsou dány, neboť lze očekávat, že dlužnice bude za dobu 5 let schopna splatit svým nezajištěným věřitelům částku 224.940,-Kč, což činí více než 30 % jejich pohledávek. Rozvedl, že za těchto okolností by měla záloha sloužit k pokrytí odměny a výdajů insolvenčního správce (za činnost spojenou zejména s dohledáváním majetku dlužnice a přezkoumáváním přihlášených pohledávek) za období od jeho ustanovení do funkce do počátku měsíce, v němž bude schváleno oddlužení, neboť ty nejsou (nebudou) kryty paušálními platbami (náhradami) podle splátkového kalendáře. Proto rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že si je sice vědoma toho, co je účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení, nicméně v tomto případě ji soud stanovil ve výši převyšující její aktuální finanční možnosti. Nadto vyslovila přesvědčení, že ve skutkově obdobných případech činí obvyklá výše odměny a hotových výdajů správce za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení podstatně nižší částku než 5.000,-Kč, což podle ní plyne i z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, jímž byla správci přiznána náhrada nákladů ve výši 1.945,-Kč. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby je změnil tak, že jí uloží povinnost zaplatit zálohu ve výši 1.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat, a má-li jít o oddlužení, je významná i forma, v níž bude nejspíše provedeno. V posuzované věci je přitom zřejmé, že předpoklad minimálního plnění by nebylo možno dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužnice vlastní jen věci osobní potřeby a běžného vybavení domácnosti v celkové hodnotě 4.000,-Kč. Jinak tomu ale je v případě uvažovaného oddlužení formou splátkového kalendáře. Z obsahu spisu a jeho příloh vyplývá, že dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 3.066,-Kč měsíčně, má měsíční čistý příjem ze mzdy ve výši 11.774,-Kč a její závazky činí 138.992,63 Kč. Měsíční splátka v tomto případě za podmínek obsažených v ust. § 279 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) činí při zohlednění vyživovací povinnosti k jednomu nezletilému dítěti 4.839,-Kč a za 5 let by tak dlužnice měla být schopna splatit částku 290.340,-Kč, zatímco 30 % jejich závazků činí 41.698,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 41.698,-Kč, tj. 248.642,-Kč, je současně i zdroj pro přednostní úhradu odměny a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč (1.089 x 60) včetně DPH. Odvolací soud proto dospěl k závěru,

že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužnice bude schopna uspokojit pohledávky svých (nezajištěných) věřitelů minimálně v 30% rozsahu.

Důvod pro uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu je přesto dán. V první řadě proto, že je nutné zajistit prostředky na odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s řádným výkonem funkce insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odvolací soud je toho názoru, že výše těchto nákladů závisí na konkrétních (specifických) okolnostech každého případu, a tudíž nelze přitakat názoru dlužnice, že tyto náklady (obvykle) dosahují výše, jež je podstatně nižší než 5.000,-Kč. Navíc je třeba vzít v potaz, že ze zálohy může být honorována odměna správce i za činnost, již vykonal i v období následujícím po schválení oddlužení splátkovým kalendářem, pokud nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 77 INS 27015/2012, 2 VSPH 768/2013 ze dne 27.6.2013).

Dalším důvodem pro složení zálohy je, jak správně vystihl soud prvního stupně, okolnost, že v této fázi insolvenčního řízení není zcela jisté, zda oddlužení bude povoleno (srov. ust. § 397 odst. 1 IZ) a zda v důsledku toho nedojde k prohlášení konkursu (srov. ust. § 396 odst. 1 IZ), nebo zda již povolené oddlužení insolvenční soud schválí a rozhodne o prohlášení konkursu (srov. ust. § 405 IZ), anebo zda již schválené oddlužení insolvenční soud zruší a rozhodne o prohlášení konkursu (srov. ust. § 418 odst. 1 IZ).

K dlužnicí zmiňovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je třeba uvést, že to se problematikou zálohy na náklady insolvenčního řízení nezabývalo. Soud prvního stupně proto nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k rozsahu insolvenčního řízení (dlužnice má závazky toliko vůči 5 věřitelům), je však odvolací soud přesvědčen o tom, že v daném případě bude postačovat složení zálohy ve výši 3.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. prosince 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková